Jde to - být zamilovaná do dvou mužů současně?

Tak Marge souhlasím se Ciriel... pokud jde jen o fyzično, tak asi nemá cenu ničit hezký vztah...ale já bych o tom mohla napsat romány..já jsem to uděla přesně tak jak se to nemá.. hrdá na to nejsem, ale v mém případě to naštěstí vyšlo...měla jsem přítele, který byl skvělý, hodný, udělal by pro mě všechno na světe, ale nebyl vůbec ambiciózní..tzn., že jsem ho stále nutila ať si najde lepší práci, protože byl fakt chytrej..ale on jen pořád sliboval..a ani mě nedokázal povzbudit k novým věcem, protože mu to tak vyhovovalo..tak jsem si našla kolegu z práce..a přestože byl milý, vtipný, tak jsem měla ten pocit, že co když se rozhodnu špatně a nebudu mít nic..tak jsem kolegovi řekla, že někoho mám a pokud mu to za to stojí, tak ať to chvíli vydrží, než si to v hlavě srovnám...vydržel...tak jsem opustila svého přítele a zůstala s ním..a dneska jsem moc ráda, že jsem to udělala..protože s mým současným přítelem se skvěle doplňujeme.. Ale rozhodnutí bude vždyy jen na Tobě...a jak píše Evča.. záleží na tom co hledáš..v mém případě nešlo o stereotyp..ten asi časem taky příjde..bohužel..

bohužel nemám

rozhodně souhlasím... Určitě si myslím, že s každým partnerem je to po určité době stereotyp, minimalne stejny jako mám teď se současným přítelem po 10 letech, možná ne-li horší...

Kosmický dvojče úplně není, ale skoro jo - to je na tom to nejhorší Ale taky hrozný je, že se to může zdát takhle teď, že si tak rozumíme, ale mám strach, že za rok se mi to bude zdát jinak...

A úplne nejhorsi je to, ze ten "druhy" je clovek, se kterym se denne vidam nekolik hodin v praci - cimz ma nespornou vyhodu oproti priteli, se kterym se vidam vyflusana vecer...

Tak ja nevím, myslela jsem, ze mi poradite, ale rada asi neni, co?

Marge1980
Pokud si vzpomínám, zkusila jsi se experimentálně odstěhovat od partnera a pochopila jsi, že bez něj nemůžeš být...
Samozřejmě, tyhle věci jsou těžké a jistotu do budoucna nemůžeš mít žádnou, budoucnost je prázdá karta, nevíš, jestli tam je eso nebo osmička. Ale přece musíš někde v hloubi srdce cítit, koho miluješ. Otázka je, jestli si zaslouží Tvoji důvěru. To bych zvážila velice odpovědně. Také bys mohla skončit sama a se zlomeným srdcem.

Marge1980
Zkusila bych to pocitově, musíš si představit, že se prostě budeš muset rozhodnout pro jednoho a teď se nech vést tím pocitem, při opouštění koho to bude víc bolet a budeš mít větší potřebu říct stop - chci ho - tak pak je to on - ten pravý a pokud to bude pořád na stejno, opusť oba dva a čekej na třetího.

hašlerka
pamatuješ si to dobře Jsou to necelé 2 měsíce, co jsem se odstěhovala, a do týdne jsem byla pryč, protože jsem myslela, že mi to urve srdce V hloubi srdce cítím, že miluju svého přítele a že ten druhý mě jenom láká, protože má všechno to, co mému příteli chybí. Takže bych vlastně měla založit téma "jak vyhnat chlapa z hlavy"

každopádně - díky moc všem za podporu

Nechat si od něj pořádně ublížit. Ale raději bych to neriskovala. Drž se...

Pomůžou ti jedině dva recepty: čas, nebo vyrazit klín klínem

Marge1980
Ja si myslim že to jde - byt zamilovana do vice lidi současně. Nevim proč by to nešlo. Pokud maš možnost vice mužů poznat a hold to přijde najednou, tak se to muže stat. Je to ale zapeklita situace a sama netušim co bych dělala. Tahla to s oběma? Řekla jim to (nebo jen jednomu)? Neřekla? Testovala je? Nebo druheho si "zakazala"? Změnila praci? Ja fakt netušim. Myslim si ale že čas to vyřeši sam. Jen jestli jsi dostatečně trpěliva. Kdo vi, možna že přijde třeti, co bude mit vše v jednom . Hlavně ti držim palce, ať se trapiš co nejmeně. Bez trapeni se tohle neobjede.

Tak na to už je i narodni moudrost - ja si ani nevybavuji přesnou citaci, ale něco ve smyslu "pryč z oči, pryč z mysli...".. Takže pokud jsi rozhodnuta, že tohle chceš...

já to mám zas fakt blbý v tom že muj kluk mě po 10letech řekl že neví jestli mě jěště miluje nebo jestli není semnou už jen ze zvyku a to máme 2 děti malymu bude teprve rok.a vím že v praci většinou času traví z jeho kolegyní pry jsou furt u sebe což ona je v kanclu a on na skladě ma být.Když se ho na to zeptám řekne mě že ho podezřivám a že už neví jestli mě má jěště rád a takový kecy.Řekl že se semnou asi rozejde tak si myslím že jí má možná rád a mě už ne.

Mě se to stalo. Měla jsem přítele 8 let a v pátém roce našeho vztahu jsem se šíleně zamilovala do kamaráda a on do mě. Táhla jsem to s ním 3 roky a dál byla se svým přítelem. Měla jsem jasno, přítele jsem opustit nechtěla, tím jsem ublížila tomu kamarádovi, ale chtěl mě dál aspoň tak, jak mě měl. Ale postupem času tím, jak jsem nám nemohla dát víc, ta láska vyprchávala (samozřejmě víc z něj) a zůstal jen sex. V tom osmém roce na to přítel přišel a rozešli jsme se. Ale k tomu kamarádovi už taky cesta nevedla, takže dneska nejsem ani s jedním!!! No ale nelituji toho. Bylo to krásné období, bláznivé, ale i strašně bolestné. Dvojí lásku jsem si zaplatila dvojím trápením... A trpěla jsem opravdu dost. Dnes už bych to prožít znovu nechtěla a snad už nikdy nic podobného neudělám.

Tak vidíš Ty víš co chceš. Vím jak je strašně těžký někoho vyhnat z hlavy, ach jo.

Marge1980
Ahojda,koukám,že červíček stále hlodá,viď?Jo,to znám,je to pokušení....S novým přítelem se poznáváme stále více,mám dobrý pocit.....Ale ten bývalý...stále tu je,volá,proklábosíme v noci celé hodiny...Naznačuje,opravdu jen naznačuje,nikdy to neřekne přímo,že by to rád vrátil.Rozum ví,že ten nový je rozumná,perspektivní budoucnost,miluje mě vším,ale....
Asi není,co dodávat,obě víme své...
Jak se říká,člověk má být s tím,kdo ho miluje.Jsme ženské a dokážeme si spočítat,co je rozumné....Já za sebe vím (snad),že pokušení nechám být.Přátelství s bývalým zůstane přátelstvím...
Měj se hezky,rozhodni se dobře,ať jsi šťastná a ozvi se někdy,ahojda

Jak vás čtu, fakt to nemáme v životě jednoduché
S tím druhým jsme spolu nikdy nic neměli - teda kromě pusy na tvář, když jsme si přáli k narozeninám a ani neuvažuju o tom, že bych s ním něco měla a paralelně měla vztah se svým přítelem. To obdivuju ty z vás, co na to máte jednak odvahu, jednak to zvládáte

Rozhodla jsem se, že to nechám prostě a jednoduše "vyhnít", doufám, že ono to nějak samo dopadne Už to takhle trvá 5 let, tak bohužel nevím, kdy podám zprávu o nějakých "novinkách"

Parma
Já tě obdivuju, že bývalému odoláváš i když víš, že ho máš ráda a on tebe taky - a ještě víc obdivuju, když se ženská rozejde/rozvede a dovede se svým ex mít přátelsklé vztahy, to je úžasné...

Nepomohlo by nejake "oziveni" vztahu? Vis, vetsina chlapu jsou fixovani na deti a podle me by to uz muselo byt hodne silne, myslim jiny vztah, aby opustili rodinu. Byt na tvem miste, tak bojuju, jak uz mas deti, tak nejde jenom o tebe. Co zkusit začít být trochu nezavisla, mit sve konicky a libit se jinym chlapum, aby o tebe dostal strach? Nepomohlo by?

Možna mě někdo upranýřuje ale prožívám něco k tématuJá vdana,on ženatý a šílená touha na obou stranách žít spolu.Jenže manžel je velmi hodný,obětavý a i milující člověk kterého vím že bych zranila.Jenže ve vztahu chybí a asi vždy chybělo to "živočišno" které prožívám s přítelem.Jsem 19 let vdaná a uplně bezradná.Přítel je připravený okamžitě odejít od rodiny a jen čeká na mé rozhodnutí.Vím stoprocentně že u nás to není jen o odreagování,jen o sexu......ale je to o krásném vztahu,přitažlivosti.
Nemáme děti takže bych opouštěla "jen" manžela,manželství přítele je již pár let nefungující a jeho žena má taky občas nějaky ulet.Odchodem bych získala milovanbou osobu ale bojím se že bych ztratila zázemí a podporu rodiny kterou tady mám a jsem na ni svym způsobem závislá.Takže jen čekám co život přinese a kdy na mě odněkud narazí nějaka perda a já se budu muset rozhodnout: