Po noční můře chodím po bytě a brečím

No tak jsi prostě náměsíčná...

Zajít si za psychologem. Já vím, že to zní šíleně, ale hodně se ti uleví..

Podle mě tě něco v reálném životě trápí, štve, tj nedá ti to spát. Zkus vyřešit problémy, co máš, věci, co odkládáš apod.

Já tohle mívám, když mě něco trápí. Když potkám někoho z minulosti a připomene mi špatné časy. Nebo když se seznámím s někým, kdo mi nesedne, s někým, kdo ve mě vyvolá takové divné pocity...

Nevím, jak to lépe popsat...

Ještě jsou jakási centra klidného spaní, zkus něco na google, tam ti pomůžou, nějaká pomoc určitě zaměřená na toto existuje.

To zas nechci .. věděl by to každý

Je toho plno.. a snažím se všechno urovnat a zlepšit, snad to bude lepší .. protože jsou to hrozný stavy ..

Kéžby jenom to

Mám s tím taky problém, můj je ale trošku jiný. Moje noční můry se týkají reálných věcí a jsou velmi živé. Když se probudím, nevím, co byl sen a co je realita. Přítele to trápí, protože pak celý den chodím a ten sen rozebírám, brečím ze spaní.... vím, že bych neměla, jsou to jenom sny, ale mě psychicky trápěj. Nedávno... není tomu ani týden se mi zdálo, že jsem byla někde v rozbité budově, bylo tam spousta brečících lidí, šla jsem za policistou, aby mi ukázal seznam mrtvých lidí, kteří zahynuli při sesuvu té budovi, protože přítel tam měl v ten den být a nebral mi telefon. Zjistila jsem, že na tom seznamu je napsaný. V tom snu jsem si prožila... bude to znít divně, ale celý proces pocitů člověka, kterému umře někdo moc milovaný. Nejdříve šok, nemohla jsem dýchat, klepaly se mi ruce a nohy, neustála jsem to, padla na zem a začala strašně křičet a brečet, pocit se strašně špatně popisuje, je to jakoby jste nevnímali už svoje tělo, jakoby tam nebylo, jenom vaše duše, kdyby vás v tu chvíli někdo kopal, asi byste si to ani neuvědomili... jenom tu bolest toho, že jste tu zůstali úplně sami...pak nastala apatie vůči okolí, všechno jsem slyšela jakoby ze strašné dálky. Pak jsem se objevila doma rozbalovala dárky, co jsem dala příteli pod Vánoční stromek... když jsem se ráno probudila, ten pocit byl pořád tak silný, že jsem přítele v den ten nechtěla nikam pustit. Samozřejmě se nic nestalo, byl to sen... I když to bude znít hloupě, otřásl mnou natolik, že při vzpomínce je mi zase tak úzko.... a takových snů mám spoustu.... otravuje mi to život a nevím, co s tím mám dělat...