Ahoj dámy,
jaký máte názor na to, že rodiče se až přespříliš starají o své již dospělé dítě? Určitě se asi každá z nás setkala s tzv. mamánky. Já tohle teď řeším se svojí sestrou a už mi to ze strany rodičů začíná dost vadit. Obě bydlíme u rodičů a oběma nám je přes 20, jsme dvojčata, takže důvod nadržování rodičů k sestře jako mladší nebo starší tady nepřipadá v úvahu. Všechno začalo už v pubertě, kdy pokaždé když jsme se se sestrou pohádali, rodiče (zejména máma) označili za histerku mě, i když hádku vyvolala sestra apod. Od 15ti let chodím na brigády, ve škole na praxe, chodím s kamarádkami posedět, občas diskotéka apod., sestra je takový trochu opak, brigády měla za život jen dvě krátkodobé, kamarádek moc nemá, nikam moc nechodí. A právě na tento rozdíl upozorňuje máma, že tím pádem je třeba sestru víc chránit, víc se o ni zajímat. Jakmile vylezla školu, rodiče jí okamžitě začali shánět práci aniž by si princezna hla prstem a zajímala se o svoji budoucnost taky ona. Jakmile se naskytl pohovor v nové práci, máma si okamžitě brala volno a jezdila tam pokaždé s ní, jak s 5ti letým frackem 
. Už tohle mi začalo být divné. Když si konečně našla práci, máma okamžitě začala šílet, začala jí dávat rady aby se jí nic nestalo, začala jí chystat svačiny, denně proseděla u ní v pokoji hodiny a povídala si sní o tom, zjišťovala jí dokonce jak se do té práce dostane..a začala tím obtěžovat i mě. Denně mi minimálně 3x volá, jestli už došla Markétka z práce, ať se podívám do dveří, jestli tam není zastrčený klíč aby se dostala domů..jestli už do práce odešla, jestli nevím kdy přijde...volá mi tak i do školy a do práce a ani se nezeptá, kdy přijdu já nebo kde jsem já. Dokonce mi zakázala i chodit večer po bytě, abych sestru náhodou nevzbudila a ona se mohla v klídečku vyspat do práce, to že mě takhle budila celá rodina včetně sestry každý den, už ji nezajímá. Neřešila bych to, ale vzhledem k tomu, že je sestře přes 20 a o mě se nezajímala ani když jsem v 16ti jezdila v 11 večer domů z brigády a dodnes dokonce ani neví kde studuju a pracuju (musím jí pokaždé přípomenout, že už x let chodím stále do stejné práce), tak je mi to docela dost líto a přijde mi, že mě berou jako jen tak mimochodem. S mamkou jsem si o tom promluvila poté, co byla sestra v práci a ona kolem mě celý den poskakovala a vykřikovala jak doufá, že Markétce se tam líbí a bude spokojená. Když jsem jí řekla, že sestře je přes 20, je dospělá a o mě se takhle nezajímala ani v 16ti, argumentovala, že já jsem prý něco jiného, že Markétka se ještě tolik ve světě neorientuje. Proboha co je ve 20ti letech tak náročného si nachystat svačinu nebo dojet do práce? Dneska už to asi budu opět řešit, jelikož jsem dojela pozdě večer z práce s nadějí, že se konečně vyspím jenže v 6 ráno mi zvoní mobil, kdo a proč volal je asi jasné..omlouvám se za román a možná nesprávné přiřazení v kategorii, ale omlazení mi dovolilo přispívat téma jen sem, tak snad nevadí 
Jak byste se k tomuhle postavili vy? Možná to moc hrotím, ale mě osobně tohle už normální nepřijde. Hezký den všem
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Jak se vyrovnat s péčí rodičů u dospělého sourozence
Poslat SZ
Reaguji na Bugsbunny: 
jak kdyby jsi psala příběh mě a mé sestry. Já máminu starost chápu, jen mě mrzí, že mě staví do role jejího třetího rodiče, v posledních měsících si přijdu, jak kdybych musela být jejím osobním strážcem dle toho, jak se mnou rodiče jednají. Nebaví se se mnou o ničem jiném než o sestře. O tom, jak se mám a co dělám já je vůbec nezajímá a to mě dost mrzí a zároveň štve - nemám trochu klidu na učení protože mi neustále vyzvání mobil. Ale jak píšeš, prostě není konec světa a třeba si zvyknou, že i sestra je jednou nohou z domu a přejde je to 
To už je extrém, ale já bych to nesnesla, šla bych pryč. Moje tchýně je taky z dcery (přítelovi sestry) hotová- i když teda ne tolik. Mladá (23) v životě doma nemusela hnout ani prstem, a když se vracela po tahu, tak matku vždycky akorát na schodišti překročila, ta se plazila po noční šichtě, po schodišti a uklízela. A pak jsme se ještě dozvěděli, že jí je chudeře špatně z chlastu, nebo jindy, že má hrozně bolavý rameno z tenisu... Bydleli jsme tam než jsme našetřili na svoje, ale když si na to vzpomenu...Ale jejich věc, já bych to nesnesla.
Cituji Hell-ou girl: není konec světa a třeba si zvyknou, že i sestra je jednou nohou z domu a přejde je to
v to pevně doufám Já jsem jeden čas byla opravdu hodně naštvaná a měla kvůli tomu deprese + rodinné problémy. Dnes už to tak nějak beru. Jak se říká, co nezabije, to posílí a opravdu, vnitřně se cítím určitě silnější a jsem si sama sebou více jistá. Tobě přeju to samé, chce to pevné nervy Nakonec, život není peříčko a co je lepší než to, že na sebe můžeš být právem pyšná? 
No pokud je mamka takhle starostlivá, tak tvoje ségra asi nebude mít lehký život, když za ní všechno budou muset dělat jiní.
Jak vidno, tenhle problém se vyskytuje celkem často. U nás to bylo obdobné celý život. Všichni známí na to poukazovali, táta byl z toho nešťastný. Nezměnilo se to ani když jsme dospěli a odešli z domova. Brácha neschopný cokoli zařídit, udělat. Máti mi denně volala meziměstsky do práce, abych mu sehnala lepší práci, byt, zjistila mu to či ono. Pořád jen ON. Finančně ho podporovala až do své smrti. Matčina největší láska. Např. mi zavolala, syn zvedl telefon a řekl, že ležím, že jsem se právě vrátila z nemocnice. Máti "Tys byla v nemocnici ? No, Jára má strašnou chřipku !" Všimněte si, nezeptala se, proč jsem byla v nemocnici. Dost mě to trápilo. Faktem je, že mne to "zocelilo". Z domova jsem šla připravená pro život, spoustu věcí jsem uměla, v práci úspěšná, od nikoho jsem nic nepotřebovala. No a brácha je telátko dodnes. Takže radím, vydržet. Změnit se to nedá.
Taky máme jedno takové 45leté děťátko v rodině. Tato osoba sice chodí do práce, ale protože věčně šetří, tak vaří asi dvakrát do týdne, raději se nají u rodičů, kde už denně hodují její skoro dospělé děti. Na bydlení zásadně nepřispívá, nechává se vydržovat od rodičů a spoléhá na jejich soucit, protože ona má prostě blbou práci za málo peněz, musí se starat o děcka (nestará, starají se o ně prarodiče, protože jejich matka je absolutně neschopná) a chlap je opustil. Takže rodiče v důchodu skáčou kolem dcéry a vnoučat a zbytek rodiny jen nevěřícně kroutí hlavou. Holt jaké si to uděláš, takové to máš!
Cituji Hell-ou girl: Jak byste se k tomuhle postavili vy?
Asi nijak...bohužel rodiče jsou občas slepí a nechápou, že musí dítě nechat postavit na vlastní nohy a občas ho nechat nabít si pusu.
Vlastně mě nenapadá, co ty můžeš udělat. Maximálně něco říct mamce, ale pochybuju, že to pomůže.
Reaguji na Patty: Patty, máš pravdu, zajímavé však je, že rodiče jedno dítě svými ústrky do života připraví, ale z toho druhého, na kterém jim víc záleží a víc se o něj starají, udělají neschopného tvora. Přitom by si jistě přáli, aby to bylo naopak a jejich miláčkovi se dařilo nejlíp
Jak jste děvčata na tom s láskou a celkově se vztahem k takovému sourozenci?
babenky v diskusii to dobre vystihli, mama proste vidí, že si schopnejšia a preto sa o teba nemusí bať kdežto segra je do života (podľa tvojej mamy ) neschopná preto sa ju snaží chraniť a obskakovať ale v konečnom dôsledku sa to obráti voči nej samotnej ...
a to tvojej sestre nevadí? alebo jej to vyhovuje?
my sme to mali doma podobne, braško je starší ale bol pernamentne chorý a tak ležal na gauči s knihou alebo kukal TV nerobil nič (vyniesť kôš bolo pre neho veľmi náročná činnosť) aj keď v danej dobe chorí nebol a ja som brigadovala, upratovala izbu ..chodila von mala som kopu kamaratok, starala som sa aj o brachu a ešte aj doteraz mam taky pocit akoby som ochranca jeho práv.. ale naštastie si to mamina uvedomila, lebo brat začal byť tak lenivý, že to už nemalo páru ani veci z auta ktoré boli pre ženu ťažké neviniesol lebo číta knihu a čo ak zase ochorie? no proste expertik
ale našťastie sa to znormalizovalo aj ked občasna lenivosť sa občas dostaví 
Laky, tos udeřila hřebíček na hlavičku. To je další, čeho se rodiče dopouštějí - de facto naruší sourozenecký vztah. S bráchou si pošleme mail k svátku, narozkám, k Vánocům. Jsem ráda, že se intenzivně stýkám s jeho dětmi. Ty ke mně pravidelně jezdí a já k nim, každý týden telefonují.
Reaguji na Jánošík:
Jsem na tom tak napůl podobně - podobně s těmi kamarády. Nemám žádné sourozence a jak píšeš, naši se o mě strašně báli když jsem byla malá. Takže jsem nemohla nikam a nic, ani třeba na tábory, kde si mezitím mí vrstevníci našli kamarády i na celý život. Takže dneska sedím doma a pořád někde poslouchám, jak všichni chodí o víkendu s kamarády pařit. Vím, že to naši nemysleli nikdy zle, ale dodnes bydlím doma a poslední dobou mi to začíná přerůstat přes hlavu.
Zakladatelce tématu přeju, aby se situace podařila vyřešit...Napadá mě, že kdyby se tohle "nadržování sestře" dělo až v poslední době, myslela bych si, že mamka si možná až moc uvědomuje, že jste tak nějak obě jednou nohou z domu a má z toho strach. Ale pokud to začalo už v pubertě - těžko říct...
Cituji Laky: Jak jste děvčata na tom s láskou a celkově se vztahem k takovému sourozenci?
Nemůžu říct, že ji nenávidím nebo že ji nemám ráda, prožily jsme spolu i hezké věci, ale... Nejvíc mě třeba štve, když si ode mě máma půjčí peníze, aby je mohla dát sestře, která si prostě není schopná vydělat/ušetřit sama. Dřív jsem se hádala, ale když vidím, jak to tu mamku ničí, protože v koutku duše ví, že mám pravdu, ale i tak se jí zastává, protože někdo se ségry přeci musí zastat. Dnes už se jen zeptám "To už to stihla utratit?" nebo jí řeknu "No, v té škole jsem vážně hrozný vydřiduši, pořád platíme tolik peněz! Teda předpokládám, že je to do školy, když dostáváme obě kapesný"
Jak už jsem psala, hřeje mě fakt, že na sebe můžu být pyšná, že na nikom nejsem závislá a že si dokáži poradit se svými problémy sama.
A co ty Laky? Někde jsem četla, že máš taky podobnou sestru, jak jsi na tom ty?
Cituji Jeannee: Napadá mě, že kdyby se tohle "nadržování sestře" dělo až v poslední době, myslela bych si, že mamka si možná až moc uvědomuje, že jste tak nějak obě jednou nohou z domu a má z toho strach.
Já myslím, že to bylo i dřív, jen tím, že "sestra jde do světa" se to vystupňovalo. Já jsem si to taky tolik nepociťovala, dokud se sestra nepřestěhovala do jiného města na intr.
Reaguji na Jeannee: "Jednou nohou z domu" jsou obě, takže v tom to asi nebude. Cestou z práce jsem o tématu přemýšlela a uvědomila jsem si, že zpravidla toto "nadržování" uplatňují matky, otcové jsou maximálně "ve vleku". A ještě něco : tentýž model se odehrával v rodině mého bratra. Švagrová (vycházím s ní dobře) upřednostňovala syna před dcerou a vychovala neschopné a líné budižkničemu. Vtipné je, že si vzal ještě línější a neschopnější ženu, takže jejich domácnost je pro celou rodinu vděčným tématem . Naopak neteř je šikovná, pracovitá, všechno zorganizuje, zařídí, obstará. A ještě něco se mi nelíbí : Línému synkovi přispěli rodiče 600.000,-Kč na byt, šikovné dceři nedali ani kačku. Takové rozdíly se mi opravdu nelíbí a může to narušit vztahy mezi sourozenci.
