Nevolnosti psychického původu?

já sem měla podobné problémy, když jsem prodělala mononukleozu, nechut k jidlu, byvalo me porad tak nejak divně, pak jsem zjistila že mi to způsobuje HA, ale nakonedc to tak po pul roce- roce přešlo a jsem za to hrozně ráda.

Reaguji na Fellys: takže víš jaké to je. Ale já to mám opravdu od malička takže HA to nemůže být.

já mám něco podobného, taky mi to dělalo, když jsem měla někam jet nebo tak, nebo když mám být mimo domov delší dobu, když mi něco nahání tíseň, tak to taky často necítím jako strach ale jako nevolnost

řešení bylo nechat to tak, a zkusit se rozptýlit, dělat něco jiného, najít si zájem...prostě se nějak uvolnit, ale je to hodně těžké, to souhlasím, peru se s tím doteďka...

Tak to je třeba ze strachu,ale já už to mám i doma

A nemůže to být tím, že máš podvědomě strach z toho, že ti bude zase špatně, až si to prostě "přivoláš"? Ale pokud to má i tvoje maminka, tak je to docela zvláštní...Určitě bych si vydupala nějaké gastro vyšetření, pokud jsi na něm teda už nebyla.

Ahoj, mám podobný problém jak ty, psychikou - zejména špatnýma zážitkama z děství a dospívání- jsem si přivodila zánět žaludka a taky tabletky od psychiatra... Každopádně se to pomalu lepší, už se s tím léčím 2 roky a asi ještě dlouho budu, ale nesmíš přestávat věřit

Reaguji na Noren: je to možné no,nevím..na gastu jsem nebyla..ježiš to bych asi nepřežila,to musí být strašné...ale stejně asi zbytečné,moje doktorka říká,že je to psychickéa že nemá cenu už chodit na vyšetření.

Reaguji na SilviNkaaA:
Tak zaprvé, psycholožka nemůže psát léky. To píše jenom psychiatr - takže jestli jsi byla u psychiatra a předepsal ti léky a ty je nebereš, tak se nemáš čemu divit, že ti je špatně. Buď ti nefunguje mozek tak jak má (mně se třeba nevyplavuje serotonin -hormon štěstí, a proto beru antidepresiva a stabilizátor nálady - ale není to do konce života a nejsem na tom závislá, no i když bez toho bych se už dávno zabila,ale závislost je něco jiného) nebo je to opravdu psychického rázu a to musíš začít hledat prapříčinu. A definovat si ty pocity. To,že ti je blbě od žaludku a tak, to je psychosomatický projev, to znamená, že má psychika vliv na tvoje tělo. Co se týče žaludku - souvisí to se strachem z něčeho nového (což dle tvého popisu sedí), děs a hrůzu, neschopnost přijímat nové věci do svého života.
Jestli se z toho chceš dostat, tak si zaprvé musíš uvědomit, že tě od toho brání tvoje přesvědčení,

Potom bych ti doporučila prostě ten problém řešit. Podle toho,co píšeš, tak pasivně sleduješ svůj život, jak se ti nikam nechce a je ti zle a na druhou stranu si přeješ,abys byla šťastná, ale nic pro to neděláš. Když si najdeš opravdu dobrou psycholožku, která by v tvém případě měla praktikovat poznatky od Virginie Satir, která se věnuje rodině, jelikož všechny problémy jsou podle ní z nezpracovaných a popřených emocí, které si přenášíme z dětství do dospělosti a potom nám dělají takovéto problémy, tak by ti měla pomoct. Jelikož uvádíš, že už to má od malička. (Pak je tu taková ta věc, jako karmický dluh nebo tak,ale o tom nic nevím a moc bych se na to nespoléhala).
Já třeba už odmalička měla také od žaludku takový pocit NA NIC. Opravdu silný pocit, ještě když jsem byla ve školce a ráno mě táta budil, tak mi bylo tak hrozně, už tehdy jakoby po probuzení jsem měla nechuť vstát do života a tak. Jenže tehdy jako dítě jsem to tak neprožívala a počkala,až to přejde a pak se chovala normálně. Někdo se s věcmi jen tak vyrovná a posílí ho to a někdo, spíše citlivější lidi, s tím musí trošku bojovat, pochopit to, neumějí to hodit jen tak za hlavu a jít dál, ale to není nic hrozného, protože každý problém se dá vyřešit...

Ahoj, asi vím, co prožíváš. Mám úplně to stejné. Myslím, že to mám způsobéné tím, že mám taky hrozný strach ze zvracení a pořád musím myslet na to, co když mi bude teď náhodou špatně. Nesnáším fronty v obchoďácích a když je kolem hodně lidí. To na to myslím pořád a je mi ještě hůř. Když se chtěl jít přítel projít třeba po Václaváku, řekla jsem, že prostě nepůjdu (bylo období střevních chřipek a já měla hrozný strach, že ji chytnu), je to hrozný, strašně mě to omezuje v životě, bojím se těhotenství a toho, když bude mému dítěti špatně (děti ale miluju). Nevím, co s tím...

Reaguji na mardererova:
No tak jako, ty máš to samé co SilviNkaaA. Prostě nezpracované emoce, nezpracovaný strach. Je to taky tou morálkou, co tu na Zemi je a sice, že vztekat se je špatné, kluci by neměli brečet, proč máš strach,když se nic nestane? apod. Zkrátka omezující věty, které nám pak hodně komplikují život. Ale jak už jsem říkala, řešení je a stačí ho hledat a snažit se. Jako to,že budu brečet nad tím, že mám deprese a je mi hrozně a chci umřít a nechce se mi žít a jsem ***** a udělala jsem tolik špatných věcí a vůbec můj život nemá cenu.... To umí každý.. Ale zvednout se ze dna a něco s tím dělat, to chce odvahu a hlavně upřímnou touhu být zdravá. Nechtít být zajímavá tím,že mě ostatní litují, že si mě prostřednictvím mých problémů všímají, ale postavit se svým demonům a vyhrát. A nikdo neříká,že to je lehký a že to bude hned.

Ahoj, já mám strach ze střevních chřipek a ze zvracení. Dělá se mi blbě kdykoliv jsem mimo domov. Všude hledám záchod, co kdyby náhodou. V noci mě budí pocit na zvracení. Posledně to zašlo tak daleko, že jsem byla v autobuse a nemohla jsem ani dýchat. Jsem objednaná k psycholožce a uvidím co mi řekne. Moje známá to měla taky a dostala nějaký kapky a už je z toho venku. Dokonce je brala jen chvíli a už je nebere. Určitě bys ty prášky co jsi dostala měla brát.

Reaguji na vejuskah: a já myslela, že jsem jediná

Já si to do dneška myslela taky , mám to stejný jako ty, mám strach i z těhotenství, ale dítě už bych strašně chtěla

Reaguji na vejuskah: tak pak sem napiš, jak jsi dopadla u té psycholožky, jestli mám jít taky