Moc nechodím ven

Reaguji na skritek112: Jsem na tom poslední sobou podobně jak ty, jsem na VŠ takže pořád nějaké party a posezení v hospodě...vždycky mě to bavilo, ale poslední dobou bych taky dělala něco zajímavějšího. Jenomže si stejně raději vždycky vyberu jít do společnosti, nerada totiž zůstávám doma. Na druhou stranu takhle potkávám hodně zajímavých lidí, a naštěstí mám i kamarády se kterými sportujeme, výletujeme..a tak

s tím souhlasím

Já nikdy moc nikam nechodila, pokud nepočítám večery s dobrými kamarády a kamarádkami. Stačilo nám to a byly jsme spokojené. Na střední spolužáci chodili pařt, řešily se tam kraviny, zkrátka naprotá ztráta času a taky peněz...Na VŠ jsem chodila často, studentské kluby mě lákaly, občas taky zajdu, proč ne, ale musím mít náladu. Na denní vysedávaní po hospodách, kde se neřeší nic smysluplného nemám ani náladu ani peníze.Mnohem raději jsem s přítelem nebo kamarádkou na kafi. Ale vím, že ten tlak ze strany kamarádů může být silný..na střední chodila ven jen skupinka lidí a ostatni to bojkotovali, protože se tam zkrátka řešilo velké nic...nejezdila jsem ani na výlety a nelituju toho.

Reaguji na kobitka: přesně tak. Nechci se dotknout mladých holek a generace obecně,ale vidím to kolem sebe denně. Poflakování se po městě, vysedávání v parku s krabicí vína, potom to dopadá různě...Přijde mi, že lidi nemají žádné hodnoty ani cíle a jejich způsob jak trávit čas je dost ubohý. Samozřejmě ne všichni, ale vidím to dnes a denně..

věř tomu, že není... každý není na pařby a chlastání... jo měla jsem období,kdy jsem chodila pařit,ale my jsme byli banda, která si užila tolik legrace a ani nemusela tolik pít a hlavně kolikrát jsme seděli aj s rodičema, takže dohled byl a člověk se nechoval,jak ta dnešní povalčská mládež podle mě je kávičkování s kamarádkami lepší než někde sedět v parku a řešit nějaký blbiny... a grilovačky? ty zbožnuju,akorát že na balkoně v paneláku se griluje dost špatně takže užívej si dle svého vkusu a na lidi co tě za to případně odsuzujou hod bobek... tohle jen dokazuje, že jsi normální a už dál (myšlením apod.) než ony

Tohle posedávání jsem taky vždycky nesnášela, naštěstí u nás se praktikovalo jen na základce. Určitě se snaž ten čas využít nějak smysluplně - uč se jazyky, čti zajímavý knížky, dělej nějakej sport, zapoj se do nějakého spolku, jezdi na výlety, nauč se hrát na kytaru... Ono se ti to všechno vrátí. Moji bývalí spolužáci i několik let po základce zůstali pořád na stejný úrovni - paření a podobně - zatímco já teď studuju na univerzitě v Americe, mluvím několika jazyky a moje budoucnost je úplně o něčem jiným než jejich.
Takže se neboj být jiná!