Stále něco řeším - sama se tím deprimuju

Tak si pročítám ČTYŘI DOHODY a je to úžasné....moje problémy všechny pramení z toho, že to co se píše v té knize nedodržuji...pomlouvám, dělám si domněnky a tak dále....

Jo super knížka, měla jsem ji pujčenou, četla 2x, ale asi si ji koupím. Škoda, že Duškovo představení je až v Praze a pořád vyprodané. O té knize je tady krátká diskuse, tak mrkni.

Já jsem taky taková věčná řešitelka. Dokážu řešit velmi, velmi dlouho a sama se tak neskutečně deptám. Knížek jsem přečetla spousty, všechno je to moc pěkné a kdyby tak člověk dokázal jednat, tak by to bylo super. Problém je, že já nedokážu vybočit ze zajetých kolejí a neustále se vracím k nežádoucímu jednání. Určitě je to i tím, že sama se sebou nemám dost velkou trpělivost. Něco se stane, zabliká kontrolka.. jako že tudy ne.. já to zkusím jinak, ono mi to nejde a já jsem zase tam, kde dřív.

Takže jak na to? Deptá nás to, že neustále něco řešíme. Já si vždycky řeknu:" Zase moc přemýšlíš" a celkem mi to pomáhá, protože tím to přemýšlení a rozebírání situace stopnu. Taky u mě docela funguje, že si připustím svoje pocity a rozumově si vysvětlím, že jsou zbytečný (ala chápající kamarádka)

Chce to na sobě pořád trpělivě pracovat a snažit se být co nejvíc pozitivní A ono to časem půjde.

"Život je založen na víře a trpělivosti. Jen s nimi můžeme dosáhnout velkých cílů."

Nebojte, všichni tady rádi řeší, jinak by tohle diskusní fórum nevzniklo.
Omlazení je na "řešení" založeno.

byly doby, kdy jsem měla při dané situaci variantu A a variantu B, a každá ta varianta A i varianta B se skládala ze svých vlasntích variant A a variant B

jednoho dne už mě to přestalo bavit - bo pokud mám a chi něčeho dosáhnout, mám nějaké přání, měla bych být i o uskutečnění plně přesvědčena, nějakým způsoben si to vnitřně představovat - a jakmile tam hodím nějakou tu variantu B - mám po ptákách, jak se říká

jenže to chce mít tu pevnou vůli to neřešit, napitvat se v maličkostech - co by bylo, kdyby bylo -

věci vzít tak jak přicházejí, a když něco nevyjde, tak věřit, že to nevyšlo, proto, že to tak má být a i kdybych se snažila sebevíc a vrátila čas zpět, tak by to stejně dopadlo tak, jak to dopadlo

přestala jsem řešit, jsem spokojenější, víc se mi daří, víc se mi plní

Paja85
Hele, a nedá se, pro nás nezasvědcené, udělat z té knížky výtah nejpodstatnějšího sem, do jednoho odstavce?

LauraT

bo jsem jí četla, tak vím, že se musí přečíst celá, učí tě, jak mít ráda sama sebe, jak vnímat okolí kolem sebe a jak mít ráda okolí kolem sebe

tak nějak smíření se a neřešení

Naprostá pravda, neznám žádnou ženskou, která by občas něco neřešila. Někdo míň, někdo víc.
Na mě to taky často přijde, ale je pravda, že s věkem se to zlepšuje, takže teď už se nad věcma nezamýšlim tolik jako v 18ti. Ale stejně kdykoli se mi něco přihodí, něco je jinak nebo mě něco vyvede z takovýho toho zaběhnutýho stereotypu, tak to řeším, přemýšlim nad tim a pitvám se v tom i několik dní.

Vždycky je to o to horší, pokud jsou nějaké problémy (nebo starosti - a ty má bohužel skoro každý), takže myslím, že to je úplně normální.
Když už to na mě přijde, tak se vždycky napomenu a řikam si: "proboha co to řešíš za nesmysly, buď ráda, že jsi zdravá, máš co jíst, kde bydlet a kolem sebe lidi, co tě mají rádi". Protože bohužel žijí s námi lidé, kteří tohle nemají

Ď

Dej si do vyhledávače název knihy, malá diskuse o ní tady je a důležitý je tam napsaný.

paja85 : já si myslím že zajít k psychologovi neznamená že musís být na tom nějak "vážně".To ti pomůže se v sobě lépe orientovat a pochopit a odhalit věci a naučit se novým návykům.Takže pokud na to máš peníze tak to zkus za to nic nedáš..možná si zezačátku budeš připadat jako nákej blázen co jde k psychologovi ale to je jen stereotypní předsudek hodně lidí..ani o tom nikomu řikat nemusíš že tam jdeš..je to čistě tvoje věc a myslím že to člověku hodně pomůže,přinejmenším se vykecat pokud nemáš komu a nebo záleží na styl terapie který mají ti psychologové..některé nezajímá tvůj problém ale jen řešení toho jak se budeš chovat až ten problém nebude.
Jinak k těm práškům to bych asi nebrala takle namátkou..já pro to osobně nejsem..jen v krajním případě když už člověk by to probíral s psychologem a nevěděl si rady jak dál a byl na tom opravdu špatně..ale ne jen pro relativně chvilkové nepříjemné stavy.

to jsem asi odpovídala na starej vzkaz z března..no to je jedno..třeba se ti můj názor bude hodit