Mám problém, že stále něco řeším - kdo co o mě řekl, co si kdo myslí, že mě tam "ta" nemá ráda atd....někdy mám pocit, že si to dělám sama. Ke všemu se mi stane, že když po mně někdo vyjede, neumím se povznést a myslet si své, ale hned po tom člověku vyjedu a protože jsem cholerik - stojí to za to. Někdy v klidu odpovím, ale pak zase řeším, co jsem měla říct lepšího a jak to ten člověk myslel...a proč to takhle řekl. Přítel si myslí, že bych se měla dospět - posunout dále - ukázat že jsem dospěla a umím se povznést...ale nějak mi to nejde, nemám to prostě v povaze. Nemáte nějakou radu? Nemám si povykládat s psychologem? Najít nějaký vnitřní klid...