Nemám ráda svůj život

souhlas s holkama
Niccolletko, vzchop se, přestaň přežívat a začni žít! Víš co? To tajemství, jak holky zmiňovaly, je celkem dobrá věc. Pusť si to třeba na youtube. Věřím, že tě to chytne sice je to taková americká nalejvárna, ale něco na tom je a já věřim, že pokud člověk změní způsob myšlení, tak dokáže změnit i svůj život (aspoň trošku )
Z tvýho příspěvku mám pocit, že bych chtěla hodně věcí změnit, ale pořád se ohlížíš na ostatní, respektive na svoje rodiče. No ale neměla bys dělat to, co chceš ty?? Přece se nemůžeš pořád řídit tím, co oni chtějí nebo ti dovolí, vždyť si dospělá ženská. Začni žít svůj život, odstěhuj se k přítelovi a dělej to, co skutečně chceš.
Zajímalo by mě, jak tohle všecko vidí tvůj přítel. Pokud tvoje máma chce, aby ses s nim rozešla, tak podle mě budeš mít doma pořád dusno...pak jim oznámíš, že ses vykašlala na školu a oni to svedou na něj a tak dále....uplně už vidim tu rodinnou scénku (asi mám moc bujnou představivost ). Hlavně prosimtě o svých problémech mluv a to jak s přítelem, tak s rodičema.

Ahoj...jsou věci, který v životě nemůžeš změnit nikdy (rodiče)..ale taky jsou věci, který v životě změnit můžeš! A na to se soustřeď! Když uděláš něco sama pro sebe, uvidíš že ti bude líp! Začala bych od té školy..když tě to nebaví, nikdy v tom oboru nemůžeš být úspěšná a nemá to cenu.
Ty jsi osoba, který ten život žije, né tví rodiče. Nemůžou přece s tebou tak manipulovat. Jsi jejich dítě a určitě tě budou mít rádi pořád..ať budeš právnička, doktorka nebo kadeřnice.
Přeji hodně síly do nových začátků a hlavu vzhůru!

Ve 20 letech už jsi velká holka, to bysis měla uvědomit. Pokud se ti dosavadní život nelíbí, musíš ho změnit. Tedy samozřejmě, nikdo tě nenutí, ale proč se trápit? Nikdo tě v dané škole nedrží. Proč jsi šla na obor, který ti nic neříká? Z donucení rodičů nebo jsi zjistila až po čase, že ti to nevyhovuje. Já taky nejsem z mé školy bůhvíjak nadšená, ale daný obor mě zajímá jako takový, a prostě tu školu dodělám. Chápu, že odejít ze školy, když nemáš žádný jiný příjem než finance od rodičů může být docela problém, ale zkus si třeba načrtnout scénář, co by kdyby. Co tě baví, co bys chtěla dělat, co bys asi dělala, kdybys nestudovala? Jiná výška, práce? Vše se dá řešit...pokud ve škole nemáš kamarády, je to možná trochu smutné, ale škola není herní klub, kde si povídáš a určitě jsi tam nešla s tím, že se budeš jen bavit (jasně, i to k tomu patří). Znám lidi, kteří se na VŠ nebaví s nikým, neúčastní se různých akcí a pařeb z nejrůznějších důvodu a jsou spokojeni. Otázkou opět je, proč se tam s nikým nebavíš? Vy si vzájemně nepomoháte, třeba s posíláním materiálů, a tak? Neznáte se jménem? Pochybuju, že jsou všichni ostatní uzavvřená skupina, která k sobě nikoho nepustí. Teď o zkouškovém toho zachránit moc asi už nepůjde, ale co kdybyses s někým dala do řeči, třeba v souvislosti se zkouškama, zápočtem? Vždyť je to normální
To, že se přítel mamince nelíbí je asi bohužel její problém, ona s ním chodit nebude. Pokud to spolu myslíte vážně, měla by to vzít na vědomí. Uvažovala jsi někdy nad tím, proč jí nepadl do oka? Nemá třeba za sebou "temnou minulost"? V tomhle případě bych mamčiny obavy i chápala..Možná by nebylo od věci si v KLIDU sednout a promluvit. V hádkách a afektu se málokdy něco vyřeší..

Podle mě to máš lehký - dělat si co chceš už můžeš, jsi totiž dospělá.

Chceš jít bydlet s přítelem? Jdi bydlet s přítelem. Taky jsem se ve 20 stěhovala s přítelem a je to pohoda.
Nebaví tě škola? Tak jí změň nebo jdi pracovat, jasný jak facka.
Jdeme dál - jsi tlustá? Zhubni.
Máš strie? Tak už netloustni, abys jich neměla ještě víc a přečti si tu diskuze, co s nima ( i když s nima moc věcí dělat nejde)
Potíš se? Potí se každý, možná když zhubneš, tak se to zlepší.
Jsi stydlivá? Jsi taková jaká jsi. Nikde není napsáno, že je špatně sedět a koukat a nic neříkat, někomu tím můžeš i imponovat.

Málo si věříš, protože se sebou nic neděláš. Jsi totiž v začarovaným kruhu, ze kterýho můžeš ven jenom ty sama.

Začni tím, že se se všema nejhoršíma věcma na sobě smíříš... A potom je začni vylepšovat.
Začni hned teď a uvidíš, jak se ti hrozně uleví a budeš ráda, že si ty kroky podstoupila a že jsi to konečně TY a ne tví rodiče, nebo tvoje obavy a předsudky.

Reaguji na annallee:
skvěle napsaný

Reaguji na skarma007:
Jojojo
Nicoletta, tiež súhlasím s Annallee. Prajem veľa šťastia.. a neboj sa!

Přijde mi, jako kdybych tohle psala já asi před rokem. Jsem převážně samotář, zhoršilo se to, když mě zradil pred rokem jeden kluk. Byla to taková pecka, že jsem na nikoho nemluvila, na chlapi jsem se už vůbec podívat nemohla. Cizí lidé se nademnou zastavovali a říkali, že je vidět, že mě někdo strašně moc ublížil, urval mi srdce a já to s nikým nechtěla rozebírat. V září jsem nastoupila do školy a začlo se to zlepšovat. Našli se fajn lidi i učitelé a já se na chlapi už nedívala tak zle. Jsem moc ráda, že jsem do tý školy šla, ta mě z toho totiž dostala.
Jinak bych asi teď byla zavřená pořád doma. Začla jsem sportovat, zdravě jíst, mám super náladu a sebevědomí se mi zvedlo.
Doteď teda chlapa nemám, moc na to nemám ještě odvahu, ale s chlapama flirtuju a vím, že se jim líbím. Je mi 25 let a nejsem už v pubertě, tak moje zklamání každý pochopil a žasne, jak jsem se rychle vzchopila.

Tobě je 2O, přítele máš, tak jděte spolu bydlet. Do toho ti rodiče nemůžou nic říct, už nejsi malá. Když tě tenhle obor nebaví, tak ho změn a dělej to, co tě baví. A né, co ti řeknou rodiče.

Až na toho přítele jako bych to psala já.. Ale je to fakt jenom na nás, nikdo jiný za nás nic neudělá..

Souhlasím s tím, že jsi ve věku, kdy by jsi se měla zaměřit na to, co ty chceš a co tě baví. A co se týče postavy a psychiky. Zkus zapojit do života nějaký pohyb sport. Budeš mít ze sebe lepší pocit a nemusíš hned hubnout v kilech.