Jak přistupovat k partnerově sociální fobii

Snažit se, ale nenutit ho. Prostě bude mít dny, kdy to pro něj bude lehčí a tak někam půjde ( ne přímo do obchodního centra plného lidí ) a budou dny, kdy pro něj bude nemyslitelné vyjít z domu. Určitě je ale vhodné to nějak cvičit.

Toto je typické vyhýbavé chování, je to normální.
Klidně mi písni SZ, kdybys chtěla poradit více do hloubky.

A proč Ti o tom řekl až teď? V jaké souvislosti? Chtěl pomoct nebo jen tak? Vyslyšela bych jeho přání. Pokud chce pomoc, tak mu pomoc, jestli ne tak na něj netlačit, aby si nevyčítal, že se Ti svěřil. Očividně Ti do teď moc nevadilo, že s Tebou nikam nechodil, tak se to teď nesnaž za každou cenu vyřešit.

Reaguji na JulčaPulča:
Svěřil se mi až nyní, protože až nyní to považoval za tolik závažné, že chtěl vyhledat lékaře a chtěl znát můj názor.
To, že se mnou nikam nechodí mi už vadit přestalo dávno. Nebo spíš jsem si na tom zvykla. Samozřejmě, že jsme se kvůli toho hodněkrát pohádali, a já se ho snažila přesvědčit, protože mi to z jeho strany přišlo jako lenost nebo neochota, ale nyní se ho stejně tak nebudu snažit do něčeho tahat. Jen chtě nechtě toto mezi nás staví určitou zed. Chtěla bych mu nějak pomoct to překonat, ale asi to nebude tak snadné, jak to zní v mé hlavě.

Reaguji na RubyCairo:
Jak dlouho už má soc. fobii? Psychologa ani přírodní léčbu asi nezkoušel, že?

Reaguji na Ar_:
Na to mi odpověděl, že dlouho, ale jelikož jsme spolu roky, tak já to zpětně odhaduju na 5let. To, že šel nyní k lékaři, který mu předepsal léky na uklidnění a antidepresiva, to je v podstatě od něj první krok. K psychologovi za žádnou cenu nechce a přírodní preparáty ani homeopatika taky nezkoušel.

Předpokládám, že byl u praktického lékaře, že? Velká chyba!!

no je vidět, že přítel s tím chce něco dělat, i když si úplně nemyslím, že antidepresiva jsou ten správný krok
mě je třeba s mojí sociální fobií dobře, ale jestli on se chce změnit, tak mu nabídni pomocnou ruku tím, že se pokaždé zeptáš, zda by někam nechtěl - dáš mu tím příležitost zkusit to, ale jinak ho nenuť ani nepřesvědčuj, tím by se ještě víc zatvrdil

Přesně tak. Podstata této nemoci je v něčem jiném, než že se do mozku chemií zvyšují dávky serotoninu. Jak dlouho už AD bere? Je mu po nich hodně zle?

Ahoj, já už se z fobie téměř dostala (skoro se mi chce napsat, že úplně, ale uvidíme, co přijde, až bude doba dovolené ), a to díky psychoterapii a hlavně homeopatické léčbě, takže nejvíc mu pomůžeš, když ho dokopeš k léčbě (ale ne antidepresiva, znám holčinu, která se po nich spíš horší a problém nevyřeší)...
Jinak kolikrát si pamatuju, že jsem i brečela a bylo mi zle, když partner chtěl, ať s ním jen jedu autem do vedlejšího města na nákupy nebo jdu do kina a někdy mě štvalo, že mě nutí a jindy jsem zas byla ráda, že mě přesvědčil a já se překonala. Takže ono je to těžké, od sebe můžu říct, že takový člověk je na tom jednou líp jedou hůř a lidi kolem to většinou neodhadnou

Nejlepší kombinace!

Vidíš? Sama to neodhadneš, kdy na něj zatlačit a kdy ho radši nechat doma, nejlepší by bylo, aby navštívil psychologa, ten mu dodá i odvahu na to, to překonávat, bez toho to nejde (psychoterapie), naučí s těmi stavy a myšlenkami pracovat, pak možná i tu homeopatickou léčbu ( taky s ní mám dobré zkušenosti ) pokud teprve začíná s AD, tak je nebrat a nebrat ani prášky na uklidnění, nic to nevyřeší, tímto akorát před tím utíká, je to fobie, ne deprese a stejně AD bez psychoterapie nemá pořádný efekt.

Antidepresiva má teprve pár dní. Změnu zatím nepocituje. Můžu říct, že já je taky kdysi brala, i když z naprosto jiného důvodu a mě pomohla. O sociální fobii jsem se dosud nezajímala a neznala jsem nikoho, kdo by jí trpěl, tak to nemůžu posoudit, jaký vliv mají antidepresiva v tomto případě. K psychologovi nechce, protože je to pro něj cizí člověk a s tím on prostě mluvit nechce. Svého praktického lékaře znáš už roky, už z dob, kdy ničím takovým netrpěl, takže pro něj bylo jednodušší za ním zajít. Sama jsem doporučovala psychologa, ale on nechce.
Strašně ráda bych jeho problému porozumněla, ale zatím jsme ještě neměli příležitost o tom mluvit. Připadá mi to nepředstavitelné - ta myšlenka, že ho strach z toho, co si lidí o něm myslí, naprosto svazuje...

Reaguji na RubyCairo:
Být tebou, tak ho přesvědčím, at si k tomu psychologovi zajde. Vím, že AD fobii neumí vyléčit a ty prášky na uklidnění jsou největší svinstvo na kterých se může stát i závislý, to asi víš. Musí to překonávat postupně a s pomocí psychologa to bude nejlepší řešení.

Zkusím si s ním o tom promluvit. Snad bude chtít mou pomoc. Připadám si kvůli tomu ted taková neohrabaná, protože nevím, jak s ním jednat. Jak ho neuvádět do stresu...

Reaguji na RubyCairo:
Poslala jsem ti SZ.