Strach ze tmy

Já můžu říct, že u mě to téměř přešlo. Téměř, protože čas od času se naskytne chvíle, kdy běžím jak malá holka v noci na záchod se zrychleným tepem a po cestě všude svítím. Ale to už jen výjimečně. A to jsem na tom dřív byla hodně špatně. Vždycky, když jsem přišla v noci do prázdného bytu, tak jsem nejdřív zamířila do kuchyně, vzala nůž, procházela pokoj po pokoji, otevírala všechny skříně, koukala do všech zákoutí a byla jsem připravená zneškodnit zloděje/vraha. S nožem vedle postele jsem i usínala. Hodně často, když jsem byla doma sama jsem byla celou noc oblečená a obutá, abych byla připravená vyskočit z okna nebo balkonu, kdyby se někdo vloupal dovnitř dveřmi a zároveň jsem měla zamknutý jen spodní zámek (s klíčem uvnitř), kdyby někdo přišel balkonem, abych mohla rychle utéct dveřmi. Párkrát jsem byla doma tak vystrašená, že jsem šla třeba ve 2 ráno ven a chvíli jsem se procházela....
Nejspíš to tak trochu mám z hororů. Viděla jsem snad všechny, ale koukám na ně doteď. Spíš si myslim, že u mě se ten strach spustil, když jsem byla jako malá odpoledne sama doma. Zazvonil telefon, já ho zvedla a pán se mě ptal (aniž by se představil), jestli mám doma tátu. Když jsem řekla "ne", tak se ptal na mámu. A když jsem řekla, že ani ta není doma, zeptala jsem se, kdo volá a jestli můžu něco vyřídit, tak se ani nerozloučil a položil to. Já jsem si hned vzpomněla, jak mě táta učil, že nemám nikdy říkat, že jsem sama doma a strašně jsem se bála, že si ten chlápek pro mě přijde a dokud nepřišli naši, tak jsem koukala kukátkem, jestli jde,

To už by bylo po mně

Já mám strach ze tmy taky jen v souvislosti z filmem. Na horory se zásadně nedívám, děsí mě detektivky a thrilery. Když vidím nějákou pro mě děsivou scénu z nějákýho takovýho filmu, vim že na záchod mě bude muset doprovodit přítel. Protože i když si cestou rozsvítim ve všech místnostech, mám strach. Takže to vlastně neni možná asi strach ze tmy, ale ze strašidelenejch filmů

Já se bojím jen v období "po hororu" tzn. když se na nějakej náhodou podívám. Ale teď jsem delší dobu žádnej neviděla, takže problém s tmou vůbec nemám. Klidně se probudím a čučím po pokoji. Nebo jdu na záchod, ale asi ve mně trochu něco škube, musím si taky rozsvítit prvně. Ale když nějakej shlídnu, tak to je peklo, kdysi jsem se dívala skoro celou noc na seriály a čekala, až bude tak 5-6 hodin ráno a jak začalo být světlo, tak jsem šla spát

Jojo, uplně stejnej příběh

No, taky po mně málem bylo. Fakt otřes zážitek, nepřála bych nikomu.

Jsem na tom stejně, mám ze tmy hrůzu, bojím se, že uvidím ducha

Holky, mě s tímto problémem pomohla kineziologie. Nemohla jsem jít v noci ani na záchod jak jsem se bála. Teď se taky bojím, ale už to není tak hrozné prostě když si rozsvítím tak v klidu jdu a sama doma už se taky nebojím