Rozchod před svatbou

Reaguji na matadi:
Tvůj partner by opravdu nepřijal přiznání? Ani kdybys mu zmínila všechny tvé obavy? Účel světící prostředky by muslim měl pobrat mezi prvními.

Reaguji na Morrigan:

myslím si, že by to bylo stejný, prostě ho to tahle přestává bavit a je jen na mě, jestli mi stojí za to, toho nechat a žít s ním naplno

no, myslím, si, že kdybych se už nerozhodla, tedy nedokončila to tady, tak mě taky opustí, a dítě chci, a lepší žádný otec než otec, který dítě bude brát jako povinnost

Reaguji na matadi:
Holka,mám dojem,že jsi si slušně nas...a do bot,obávala bych se fakt toho,že ti neuvěří otcovství a bude zle.Urychleně bych ho naložila do auta a nejlépe mu ukázala,že skutečně někde pracuješ a že vlastně o nic nejde,protože s tou "snůškou lží" mu ještě oznámit,že jsi těhotná........no nezávidím ti tuhle situaci ani trochu.

Reaguji na BlackCoffee:

ne, zkoušela jsem to naznačit, zkoušela jsem legalizovat

šla jsem městem, potkala jsem nadřízenýho, povídat, že se můžu vrátit, . . . .

to jako jen tak náhodou jsi ho potkala? a to má tvoje číslo? a kdes ho potkala? a to zase chceš být tam? tak proč máš věci tady? a co s ním máš? a to jen tak náhodou? to on tě miluje? to on bez tebe nemůže být? nebo je to obráceně? mám pro tebe strach, když tu nejsi, . .

prostě za těchle podmínek by přiznání se bylo spíš utvrzení toho, co si myslí, tedy, že tu někoho mám a ještě ke všemu svého zaměstnavatele

Nejdřív by to chtělo odtajnit tu práci, aby se vyvrátila možnost, že jezdí za milencem a teprve potom mu říct o těhotenství. Stejně mi přijde na muslima dost v pohodě, když mu ženská jezdí a přespává bůhví kde a on s tím v podstatě nic nedělá.

Vypadá to jednoduše, ale nejspíš v tom nemáš jasno. A necháš to dojít někam samospádem a podle výsledku se zařídíš? Já bych tedy na to neměla nervy, ale třeba to nějak dopadne.

Reaguji na matadi:
Přijala jsi jeho životní styl, jeho náboženství, pokud nesplácíš nějaké své minulé závazky a peníze nutně nepotřebuješ (doufám, že je jasné, jak to myslím), proč jsi práci teda neukončila? Ano, zaměstnavateli se to nelíbilo, pocit, že finančně vše utáhneš sama... Ale to v tomto svazku asi nemá moc velkou váhu, nebo se pletu?

Ptám se vlastně strašně iracionálně, ale nejspíš z pochopitelných důvodů, když víme, jakého vyznání tvůj přítel je. Málokterá z nás by do toho šla.

Reaguji na Morrigan:

já myslím, že mám, mám strach být závislá na něčích financích / i když se jedná o partnera/ a to v případě toho, že budu doma - jak pracák nebo neschopenka a mateřská, tak určitě budu, je to pro mě nová situace a neumím se s ní vypořádat

proto pořád ta práce a její neukončení ( a taky takovej ten dobrej pocit - jsem dobrá, zvládám vychovávat a živit dítě, zvládám domácnost, zvládám práci, kde jsem dobrá, a zvládám i vztah, který je vztahem, kdy to není kamarád na sex ale je to někdo, komu chci být věrná)

a pak jsem se dostala do situace - vztah nebo práce - tedy partnerský vztah se vším, co k tomu patří nebo ukojení mého vlastního ega - chlapa vlastně nepotřebuju, postarám se sama

ano, vybrala jsem vztah, ale potajnu jsem si hřála své vlastní ego

a - teď to praská a nevím, kudy kam, protože mi taky dochází, že vlastně obé ( v dané situaci) mít nemůžu a obrazně mám nůž na krku,

Reaguji na BlackCoffee:

náboženství i styl jsem přijala dávno před ním, takže jsem věděla, do čeho jdu, dluhy nemám, peníze potřebuju jen na běžné provozní investice

a jinak viz výše

Je to konflikt motivů jako z učebnice... Takže když neví, že pracuješ, živí Tě tedy vlastně on a Ty si vydělané peníze spoříš na horší časy... o to hůř se Ti půjde s pravdou ven.
Nevím, co poradit.

Reaguji na Morrigan:

no zatím ještě neživí, to by začal, až bych v práci skončila, zatím se ještě na chodu podílím svou části

Reaguji na matadi:
A je srozuměný s tím, že když budeš v Praze, tak už nebudeš přispívat? Nebo si myslí, že to takhle bude pořád?

Reaguji na Morrigan:

to mi říkala kamarádka taky, že když nechce, abych sem jezdila, že mě bude muset živit, že prý mu to mám říct na tvrdo - nepracuju, nemám peníze, tak mě živ

no, asi by z toho odvázaný nebyl, a asi by se snažil, abych nějaké ty příjmy měla

Jestli s ním chceš být, tak bych se na tvém místě vykašlala okamžitě na práci, šéf, néšéf.....a partnerovi bych řekla o těhotenství. Teda, pro jistotu v opačném pořadí On se o té práci nedozví, bude štastný, že jsi konečně s ním a to, že si jezdila často pryč mužeš svést na gynek., že tam máš doktora, kterému věříš.

Kdyby mu došla trpělivost (dojíždění do práce) a rozešel se, tak potom bude těžké se mu svěřovat s těhotenstvím.

Promiň, [matadi] , ale to ti vážně musela říct kamarádka? Já koukám jak blázen.

Taky bych to tak udělala. Nebo musí alespon mít trpělivost než si najdeš jinou práci, případně ti pomoct...a hlavně, za chvilku jdeš stejně na MD, až se to dozví, stejně tě bude živit...