Nechci nikam chodit a mám z toho mindrák - nejlepší je to s rodinou

Mi je 23, nemám rodinu, takže zkušenosti nemám. Ale moje mamča má kromě mě ještě tři děti a z toho dvě úplně malý a taky je na tom podobně jako ty. Nejradši je doma s taťkou a dětma, když už někam jde, tak fakt jen z donucení. Podle mě na tom není nic špatnýho. Naopak! Byla bych být tebou ráda, že máš rodinu, která tě baví a pro kterou žiješ a která ti tvoji lásku evidentně taky oplácí, jinak bys s nimi nebyla tak šťastná. Určitě se do ničeho nenuť jen kvůli tvojí představě, že mít společenský život se prostě v dnešní době nosí. Třeba až děti povyrostou, zjistít, že sis chceš někam vyrazit a pobavit se. Ale to přijde samo.

Neřeš to .. buď taková, jaká jsi .. do všeho ostatního se budeš jen nutit .. co víš, třeba to příjde časem .. užívej si toho, co je a jaká jsi ..

Jestli si takhle spokojená tak to neměn. Jinak mě třeba přijde divný bejt takhle upnutá jen na rodinu. Naopak znám ženský, který když můžou tak od dětí a manželů utíkaj pařit s kámoškama. Nemusíš mít rušný společenský život, ale když je ženská jen s rodinou a nikam si nevyrazí dělá to z ní put'ku no. U mě je to naopak to co třeba nikdy nechci. Každej je jinej no.

Asi jsem napsala špatně, že mě to vytočí. Ono mě to nevytočí, ale spíš jsem toho taková přešlá, že já tolik známých nemám se kterými by se dalo něco takového podniknout - asi se cítím být méněcenná, jak píšeš. V tom to bude.

Nevím co je na tom divného. Jsem silný introvert a taky rodinný typ a nejraději trávím čas doma s knížkou. Přátele nemám, jen známé, ale vyhovuje mi to tak. Někdo to tak prostě má a divné to rozhodně není. Každý není společenský. I když v očích extrovertů jsem divná, já si tak rozhodně nepřijdu. Jsem úplně normální

Já nemám potřebu před rodinou někam utíkat. Ale pravdu máš v tom, že to "zavání" puťkou, což je už v dnešní době skoro jako nadávka To být nechci a v tom je ten můj problém.

A co je a tom divného? Každý jsme jiný. Taky jsem nejraději doma, a to ještě mám nejraději, když úplně sama. Když někam jdu, tak jen s přítelem, nepotřebuji kolem sebe další lidi. Takové ty dovolené ve více lidech.... jen ta představa je pro mě děs. Já bych potom potřebovala další dovolenou, abych se z toho vzpamatovala... Takže určitě je nás více, a je to OK....

To je pravda, ale myslela jsem to tak, že my co neradi chodíme do společnosti nejsme žádní podivíni. Jen máme rádi svůj klid

Reaguji na Maranta: Ahoj, mám to úplně stejně. Asi je to tím, že už jsem s dětmi doma 7 let, dřív jsem byla víc společenská, ale stejně oproti ostatním to bylo málo . Mně taky dřív bylo líto, že někdo má tolik známých, že u nich pořád někdo je a k nám nechodí nikdo /rodiče byli to samé a navíc všechny příbuzné máme na druhé straně republiky/. Teď už jsem ve stádiu, že bych ani na dovolenou s více rodinami nejela a vůbec mi to nevadí. Prostě někdo je introvert, někdo extrovert, někdo je víc akční a společenský a někdo je zase radši s rodinou. Jsem jaká jsem, smířila jsem se s tím a už mě to netrápí, vyhovuje mi to tak, jak to mám. Jen jsem chtěla mít víc dětí, aby jednou u nás ten frmol byl.

Reaguji na Vampirka:
A necítíš se někdy hrozně sama? Občas mě to přepadne a začnu si říkat, že kdybychom se s manželem rozešli (snad NE!), tak bych neměla skoro nikoho s kým trávit čas a komu si postěžovat. Nepočítám čas strávený s dětmi - toho bude vždycky hodně

Reaguji na Aileenka: A třeba dovolená. Můj muž by třeba jel někam, kde nikdo nebude, jen my, apartmány bez jídla, vařit si tam, nikam nechodit a to zase nechci, mám třeba radši rušnější středisko, kde je více lidí, ale vše jen tak pozorovat zdálky, ne se nějak extra zapojovat

Reaguji na Aileenka:
To je přesně ono! Taky jsem chtěla mít víc dětí (3-4), aby bylo rušno, ale přírodě se poručit nedá...Nicméně jsem ráda, že vím o někom, kdo to má stejně a je spokojený.

Mně to divné nepřipadá. Pokud Ti vyhovuje trávit čas s rodinou, tak neřeš, jak to mají ostatní. Spíš toto "přijde mi, že všichni mají spoustu kamarádů a pořád někam chodí" je postavené na hlavu. Proč bys měla dělat něco jen proto, že to tak dělají ostatní?
Pokud ale

tak Ti to asi vadí v tom smyslu, že bys to chtěla nějak změnit a ne jen být doma s rodinou. Takže to se nedá nic dělat, není jiná možnost, než vyrazit do společnosti
Jinak mě napadlo - když jdeš třeba s holkama ven, tak si to pak vyčítáš? Jakože jsi mohla být doma s dětmi?

Hmmmm.....možná někdy nad tím zapřemýšlím, ale ne, necítím se tak. Samota mi nevadí.

Nad tím vůbec nepřemýšlej a i když tě ta myšlenka náhodou zase napadne, tak ji rychle něčím hezkým zažeň. Třeba tím, jak se milujete a jste šťastní, je vám spolu a dětmi moc hezky atd