Ahoj holky,
tak se na vás obracím se svým problémem Jde o to, že se mi naskytla možnost jet do Bruselu na 2 měsíce jako au-pair. Vzala jsem to skoro bez přemýšlení, protože mi to v tu chvíli přišlo jako super nápad a musela jsem učinit rychlé rozhodnutí - takže jsem to max. stihla prokonzultovat s přítelem a tátou, ale teď mám o sobě celkem dost velké pochybnosti. Studuju VŠ, mám přítele, jsem taková "řešitelka" a všechno si docela beru k srdci Měla bych odjet ke konci června, vůbec nevím, jestli se mi podaří udělat všechny zkoušky do té doby (kdyby ne, tak je to ******, protože příští rok státnicuu a musím to mít z krku) a taky mám hodně strach, že to naruší můj vztah s přítelem, se kterým už jsme si plánovali, že toto léto spolu začneme bydlet Říkala jsem mu o tom, že mám možnost odjet a bral to celkem v klidu. Prý ať jedu, jestli chci a vím, že ať bych se rozhodla jakkoli, v mém rozhodnutí by mě podpořil (je to úžasný chlap moc si jej vážím). Ale stejně se bojím celkově i těch 2 měsíců, kdy budu bez něj, protože mi bude šíleně chybět. Už jsem takhle byla před 2 lety jako au-pair na 3 měsíce v UK a vydrželo nám to, takže snad by i teď mohlo, ale ten vztah už je přece jen trochu jinde než před 2 lety.
A problém č. 2 - měla bych se starat o dvě malé děti - holčička necelý rok a kluk 3 a půl roku. Už jsem se o děti starala, ale nikdy ne takhle, že bych je hlídala 24 hodin denně 7 dní v týdnu, spíš jen na 2-3 hodiny odpoledne nebo večer sem tam, když byli rodiče zaneprázdění. Skoro vůbec tedy nevím, co takové děti potřebují, jaký mají režim, co jí, jak si s nima hrát, co dokáží a jak jsou rozumově vyspělé... mám strach, že to nezvládnu a nedej bože, kdyby se jim něco stalo - to bych si asi do konce života neodpustila. Budu celé dva měsíce jako na jehlách, ani od nich oči neodlepím a budu se modlit, ať si neublíží nebo ať něco nerozbijí. I když je mi jasné, že děti nemají rády, když je někdo moc omezuje v hraní a hodně věcí jim zakazuje, ale prostě pro mě bude jejich bezpečnost nade vše.
Vlastně ani nevím, co od vás chci slyšet. Možná by mi pomohlo, pokud máte některá s tímto zkušenosti, kdybyste mi napsaly, jak jste to zvládly nebo nějaké vaše postřehy, rady atd. A jestli jsou tady nějké maminky - mohly byste mi trochu poradit, jak pečovat o děti ve věku 1 a 3 roky? Co jim vařit, jak vyplnit jejich čas, na co si dávat pozor atd. Vím, že je to asi těžké to takhle popsat do jednoho vzkazu a každé dítě je jiné, ale třeba by mě to mohlo trochu uklidnit.
Předem díky moc všem.