Ze dne na den se mi změnily priority

No tak to ber jako svoje hoby . Někdo ujíždí na kabelkách, na botách,... a ty zkrátka na miminech. Ale přítele z toho vynech. Ve svém vlastním zájmu . To radši diskutuj na emiminu a podobných fórech. Tam budou mít pochopení, chlapa tím akorát otrávíš. Nemyslím tím, že tohle téma musí být u vás doma tabu, ale všeho s mírou.

Dobrý nápad, mít to jako hobby přítele se z toho snažím vynechat, ale občas mi to moc nejde, tak doufám, že mi brzy neuteče... ale ode dneška jsem si už fakt odpřísáhla, že aspon před ním o tom nebudu mluvit, tak snad to půjde - teda, věřím tomu
každopádně děkuji za příspěvky

Možná bys také mohla někomu dítko hlídat normálně jako brigádu, přijdeš si na nějáké koruny a ještě se nabažíš až nad hlavu. Já teda když hlídám děti mamce tak mě pak na dloooouho dobu přejde chtít svoje

Vezmi si to tak, že kdybys měla teď dítě, nemohla by ses mu ty ani přítel věnovat tak, jak by jste si představovali. Chcete oba vystudovat VŠ, aby jste se (i vaše děti) jednou měli dobře. Pokud budete mít dítě, tak je o dost větší pravděpodobnost, že školu nedoděláte. To nemusí být tragédie, ale pokud chceš pro vás v životě to nejlepší, měla by ses snažit najít co nejlepší zaměstnání, které by tě bavilo a spolehlivě živilo. Takže si to vezmi jako nutnou investici, která se ti mnohonásobně vrátí, až budeš mít potom dítě.

Za další - znovu mysli na potomka - máš povinnost mu zajistit fungující rodinu a měla bys myslet hlavou, ne vaječníky. Je pravda, že i dlouholeté vztahy krachují, ale těch krátkodobých (do 5ti let např.) končí mnohem, mnohem víc. Měla bys myslet taky na tohle, zajistit svým dětem co největší jistotu, že jejich tatínek bude žít s vámi. Studium vš může být pro vás s přítelem zkouška, jestli to spolu zvládnete. Pro vztah je to vždy zátěž, protože máte povinnosti a ledacos ukáže, jestli jste oba houževnatí, nebo to při prvním neúspěchu zabalíte.

A nakonec: přestaň chodit na tyhle servery emimino, protože na to budeš mít dost času, až budeš dítě skutečně plánovat. Potom s tebou bude většinu věcí řešit partner, společně se budete těšit, budete zjišťovat informace na netu... a nikoho z vás určitě nebude bavit situace, že ty už víš všechno a on nic. Tohle musíte objevovat tak nějak dohromady. Není za tou touhou po dítěti spíš vědomí, že už jsi dospělá a že tohle najednou MŮŽEŠ? Já jsem si tím prošla v 19ti taky, ale trvalo to cca půl roku a nebylo to takhle "vážné". Měla jsem přítele, se kterým jsem měla pocit, že to bude ono. Dnes je mi o 10 let víc, dítě nemám a jsem rozhodně ráda, že je to teprve přede mnou.

Reaguji na RomanKaS:

Naprosto se vším souhlasím.

Od doby co s přítelem bydlíme spolu, taky občas pomyslim na mimčo a mrknu na stránky, kde si píšou nastávající maminky. ALE - přítel má sestřičku, brzy jí bude rok, tudíž to pískle znám skoro od narození a řeknu ti - na půjčení nebo pochování je to super, ale jsem vždy ráda, když se tomu věnuju jen hodinu a pak to předám jeho mamce. Nepláče, je super, je s ní sranda ale vždy mě popadne takovej běs , že jsem štastná, že nás tohle ještě nějakej čas nečeká...Chceme tak kolem 27¨ prvního prcka a stále si neumim představit, že to tak někdy bude. Přitom děti žeru, čučim do každýho kočárku...ale prostě nejsem připravená.
A ty určitě taky ne. A pokud jde jen o školu, hod si dálkový a můžeš mít oboje.