Jak jsem zde napsala. Už skoro 4 roky miluju jednoho kluka. Bohužel je to tak komplikované. Ani nevím, jestli jsem se mu líbila. Pořád po mě pokukoval podržel mi dveře, 2x mě pozravil. Pořád vzpomínám na ty časy, kdy jsem ho potkávala denně a byla šťastná, ikdyž jsem s ním nebyla. Měla už jsem vztah od té doby, ale ani tehdy jsem na něj nedokázala zapomenout, a tak jsem to radši ukončila (byly tam i jiné důvody).
Bohužel ten kluk je typický "bad boy" (hudebník, kuřák, příležitostný alkoholik a hulič, nějakou dobu možná i fetoval, propadl ve škole), ale nepřitahují nás takové typy nejvíc? Asi si fakt myslíte, že jsem blázen, že můžu milovat někoho takového. Když jsem se do něj zamilovala, tak byl ještě relativně slušný. Jsem asi zaslepená láskou, že nevidím jaký mám závažný problém. Já ho pořád vnímám jako toho slušného kluka z mých vzpomínek.
Je tu nějaká, která si zažila to samé? (Vím, že podle toho co tu píšu, si bude většina myslet, že jsem nějaká pubertální holka, která ani neví co to skutečné problémy jsou.)