Už asi cca 3/4 roku mám tento problém, nevím ani jak to správně popsat a napsat. Prostě si nepřipadám asi nějak vnitřně uspokojená či tak nějak, jenže nevím jak to změnit. Vždy když si říkám, proč tomu tak je a přemýšlím nad tím, tak nedokážu dojít žádného kloudného vysvětlení, řešení. Když nad tím přemýšlím, tak se nemám vůbec špatně, že by mi něco vyloženě chybělo. Mám přítele už 3 roky a jsme šťastní. Myslím si, že mohu říci že se milujeme. Je na mě hodný, dává mi modré z nebe a vše co mi na očích vidí. Že bych se s ním nudila také říci nemůžu, občas koukáme jen na filmy a i když mě to nudí tak ale koukáme, protože on hodně pracuje, tak jsem ráda že alespoň takhle odpočíváme spolu a užijeme si ten čas co máme. Jezdíme spolu i na výlety,večeře,nákupy. Ale to prostě když má čas. Chce mi vynahradit to, že se mnou nemůže být tak moc. I sex je v pořádku a projevy toho, že mě má rád také. Pohladí mě, obejme mockrát během dne, ví že tohle jakoby potřebuji a vyžaduji, že to mám ráda a bez toho mi to přijde jako kdybychom se oddalovali. A to že má na mě málo času, tak ani to mi nevadí. Když jsme spolu trávily začátky skoro pořád spolu (když měl jinou práci) tak jsem z toho byla na prášky, mám ráda svůj klid na jednu stranu. A vyhovuje mi to takhle.
Nemáme finanční potíže a ani v rodině žádný problém nemáme, jsme prostě normální rodina co se má ráda. Ve škole je to také fajn, baví mě to tam. Dávala jsem si i přihlášky na Vš. Kamarádek mám také tak akorát i nejlepší kamarádku o které nemůžu říci špatného slova. Vždy byla při mě.
Ale i přes to všechno mi pořád něco chybí a nevím co... Jsem šťastná to ano. Ale pořád cítím takový ten pocit prázdnoty, jako že mi ještě něco chybí či tak.......
Poslat SZ
Mám to podobně .. Slyšelas někdy o kineziologii ? Mě to velmi pomohlo ..
