Fobie z většího množství lidí

já bych to nedramatizovala, někdo je míň citlivý a davy vlastně ignoruje, někdo je dokonce k životu potřebuje, jiný ne. Když budete mít opačný případ, holku která bude závislá na tom, že musí jít každý víkend do klubu pařit v davu (a že jich takový je), řeknete prostě, že je společenská, komunikativní a ráda se baví, a taky jí nepoženete k psychologovi. Pokud to Storm vnímá jako problém, tak to jistě může zkusit, ale nedělala bych z toho nějakou abnormalitu. Doba bohužel postupuje tak, že lidí je čím dál tím víc a místa čím dál tím míň, v rámci zefektivnění ekonomiky se všichni snaží všechno narvat do minimálního prostoru, a podle mě je naproto normální, že na to citlivý (nikoli přecitlivělý) člověk reaguje negativně. Každý normální člověk si hlídá svůj vlastní prostor. Současný trend je takový označit všechno co se někomu nelíbí za "fobii" a nějak to řešit, čili vlastně dosáhnout toho, že pak jedinec bude snášet všechno, ať už to bude cokoli. Podle mě je jen dobře, že jsou mezi námi tací, kteří si uchovávají schopnost citlivého vnímání.

Storm
Držím palce, ať narazíš na dobrého psychologa, který ti s tím pomůže. První krok už si udělala, přiznala sis, že tu je nějaký "problém".

Julinda
Máš pravdu, že v dnešní době je tendence všechno označovat za fobie, i když se to za fobii považovat nedá, ale spíše za určitý rys chování. Ale pokud se jedná přímo o povahové rysy (nevím, jak jinak to nazvat), tak si to ti lidé většinou ani moc neuvědomují a vlastně ani nepozorují, že nějaké takové chování mají. Pokud to Storm zaregistrovala, možná je to z důvodu, že ji to v určité (i když třeba malé) míře vadí, narušuje život apod. V tom případě bych to nepodceňovala. Neříkám dělat z toho bůhvíco, ale návštěva psychologa jí určitě neublíží, spíš nasměruje, a také se dozví, jestli je v hranici normálnosti a nebo jestli se jedná o skutečný problém.

Julinda

Já to právě ještě donedávna brala jako součást povahy. Ale v poslední době (tak ten půlrok, rok) už mě to začalo celkem obtěžovat - třas v rukou, záchvaty dusivého kašle, zrychlený dech - když jsem byla v situaci, která mi nebyla příjemná (právě v davu lidí, ve městě, když jsem měla pocit, že na mě někdo kouká) a to už mi přišlo nenormální. Např. v bance, když jsem stála ve frontě a nemohla jsem odejít - to jsem se začal hned ošívat, měla fyzicky velmi nepříjemný pocit a nejraději bych hned pádila pryč.

Storm

proto si s sebou beru vodu nebo kolu - mě osobně to pomáhá

ale byly doby, kdy jsem musela odejít a jít si lenout ven na lavičku - ale to už je asi tak 15 let zpětně

matadi

Děkuji za tip, zkusím to .

nepomohlo by nosit si s sebou třeba časopis a v podobných situacích si začít číst? Možná to zní divně, ale ponořit se třeba do nějakého článku a tím se odpoutat od toho, že máš kolem sebe tolik lidí...

Ahojky.
Mám něco obdobného...dělá mi občas problém komunikace s ostatními, představa jít nakupovat do obchodního centra apod. mě přímo děsí (začnu být náladová, zrychlovat tempo a potit se). Občas mám problém jít kamkoliv i něco vyřídit.
Domov je pro mě útočiště a tam se cítím nejlépe.

Nedávno jsem na radu přítele zašla rovnou k psychiatrovi, vzhledem k tomu, že z toho mám dost časté těžké deprese.
Tam jsme přišli na to, že trpím sociální fobií, de facto od puberty. Chodím k ní už skoro půl roku, k tomu beru antidepresiva....zpozorovala jsem u sebe menší zlepšení, záleží to však jedině a jedině na mně. Tzn. nevyhýbat se stresovým situacím a trénovat chození mezi lidi, mám problém i s očním kontaktem.

Ty pravděpodobně trpíš spíš agorafobií, každopádně se tomu nepoddávat a raději vyhledat odbornou pomoc.
Já jsem to brala jako součást svého život, donutil mě až přítel s tím něco dělat, sama bych to asi nezvládla.

Storm
Tak to naprosto znám.Mám totiž agorafobii,a částečně i klaustrofobii.Měla jsem strach z davů lidí,na ulici,v dopravních prostředcích,supermarketu,i z otevřeného prostoru,tam jsem se cítila hrozně nejistá a měla jsem pocity nevolnosti,někdy až na omdlení.Opravdu mi pomohla až psycholožka,protože čím dřív ji navštívíš,tím líp ti může pomoci.Nejprve mi léky nezabíraly,až mi dala Apo-Parox a Rivotril,a teď můžu chodit kam chci.Jo a taky dost pomáhá terapie a joga.
A opravdu platí,že když víc chodíš tam,kde ti není moc dobře,pomáhá ti se to toho strachu zbavovat.Držím palce!

Patty
Souhlas!Jsi moc chytrá!
Já ji mám taky,ale teď už pod kontrolou.Kdyby se to neřešilo,mohlo by se to i zhoršovat.Navíc to obvykle přetrvává celý život,samozřejmě pod kontrolou,ale tak mi to říkala psycholožka,že úplně zbavit se toho může jen málo lidí.Nejvíc prý pomáhá hypnoza,úspěšnost léčení je tady 99%.

Hlavní je nevyhýbat se takovému prostředí, to se pak tvůj stav může i zhoršit. Jakmile začne na tebe padat panika, pocit zhoršeného dýchání, na omdlení, hlavně neutíkat pryč, ale zůstat tam a začít klidně dýchat a počkat, než se ta panická ataka přežene.
A pro zbavení se toho strachu z davů je dobré ho vyhledávat, čím víc se tomu člověk bude vystavovat a přečká tam tu nejhoší chvilku, tím rychleji ta fobie odezní

Jj, to je pravda. Nejhorší je, že lidé s agorou mají tendenci se těmto situacím vyhýbat (např. posílat na nákup někoho místo sebe, do kina nejít a radši si půjčit DVD apod.) a to je začátek začarovaného kruhu.

Většinou mají lidé s agorou strach, že se jim ve společnosti něco stane (omdlí, dostanou infarkt, pozvrací se...) a že to bude trapné. Pak se jim může dělat skutečně z psychiky ve společnosti zle, třeba je začne bodat na hrudi a říkají si: "A je to tady, budu mít určitě infart, ježiši"...a začne panika. Panika je také docela typická pro agoru, lidé začnou koukat po únikových východech, začnou přemýšlet, jak se dostanou pryč apod. To jsou tedy ty horší stádia.

Jinak také souhlasím s tím, jak bylo výše napsáno, že záleží, jak na tom člověk je. Někde se skutečně jen jedná o jakousi povahu člověka, že to prostě nemá rád a není mu příjemný dav lidí, ale někdy dokáže solidně komplikovat život. Nejhorší je, pokud člověk nezvládá každodenní situace a nebo je zvládá jen s velkým přemáháním a je mu to nepříjemné (např. že jde do kina, ale celou dobu je mu špatně). Většinou jde stejně ale jen o překonání toho prvotního strachu, dojít do kina, sednout, vydejchat se a pak za pár minut se člověk začne uklidňovat a přejde to.

Jak jsi na tom třeba s cestováním? Z toho strach nemáš?

No, tak to přesně dělám... Chození ven omezuji na nejnutnější minimum. Když jsem s někým, tak moc mi to nevadí, ale sama chodím ven co nejméně.

To teda naštěstí zatím neprožívám.

Jestli je toto dotaz na mne, tak já rozhodně nikam ráda necestuji a omezuji to do možné míry. Když už, jedeme na chalupu k rodině nebo ke známým, vlastním autem a krátce. Cestovat někam hromadně nebo daleko, to je moje noční můra. A když už jsme v minulosti někam cestovali, vždy např. s vlastními peřinami a povlečením... Dělá mi hodně zle být v cizím prostředí, kde byli cizí lidé přede mnou. A to mluvím i o luxusním hotelu. To raději budu spát ve vlastním autě.

Storm
Jojo, dotaz byl na tebe...ono totiž lidé s agorafobii mají s cestováním problémy.

Hm, to je právě přesně ono.

Samozřejmě nejsem psycholog a takhle po netu se dělají závěry těžko, ale určité znaky agorafobie u tebe vidím.

Tohle také bývá časté, že se člověk sám bojí víc a chce doprovod jiného.

Patty

Moc děkuji. Jak si to tak rozebírám, resp. vy mně rozebíráte, asi opravdu za nějakým odborníkem zajdu.

Např. už dva roky se chystám za kamarádkami do Prahy... Moc ráda bych je viděla, ale ta cesta a to kolem, to nejsem schopná překousnout.