O víkendu jsme byli s přáteli v hospůdce a oba jsme se s přítelem trochu opili. Po ceste domů jsme se bavili a on mi řekl, že by mu nevadilo, kdybych něco zhubla. Řekl mi ještě něco, o čem vím, že se mě v tu chvíli dotklo a zamrzelo, ale už si moc nevybavím, o co šlo. Pak už jsme hned byli doma, on šel do kuchyně, já se rychle svlíkla, zalezla do postele a začala bulet. On pak za chvíli přišel a začal se tulit, já jsem nechtěla, aby mě viděl, ale stejně na to přišel, začal se omlouvat, že to přehnal...No, pak jsme usnuli a ráno jsme se už chovali normálně, jako nic, ale mě to strašně moc trápí, je mi to líto. I když jsem věděla, že nejsem modelka, tak nějak jsem myslela, že v jeho očích jsem krásná...
Jenže..sama bych nakopala do zadku chlapa, který tohle řekne štíhlé ženě, ale já sama moc dobře vím, že štíhlá nejsem, nejsem se sebou spokojená, trápí mě nadbytečná kila. Doma cvičím, snažím se jíst zdravě, ale je to tak těžké...vždy to něčím pos**u.
Ode dneška jsem to vzala fakt vážně, sport + strava...ale pořád se mi vrací myšlenky k tomu, že se mu takhle nemůžu líbit. Mám strach, že se zakouká do hezké štíhlé slečny/ženy a já zůstanu boubelatá a na ocet. Je to strašně o sebevědomí, které nemám úplně na bodu mrazu, ale ani ne ve výškách.
Nejradši bych všechno shodila co nejrychleji, ale mám rozum a v žádném případě nějak závratně rychle hubout nechci. Chci hezky zdravě a se sportem.
Na jednu stranu jsem fakt nakopnutá, protože prostě o něj nechci přijít kvůli tomu, že jsem špekáček a na druhou mě stále bolí jeho slova, byť pravdivá...