Místo toho, abychom byli s přítelem sami spolu a poznali se, jsme pořád někde s jeho kamarády.

Mám opačný problém, my jsme zase furt jen spolu..žádní přátelé a rodina! Neznám jediného jeho kamaráda a on mé zrovna tak. I tohle je vcelku ubíjející.

Vysvětlovat něco chlapovi, těžko, pokud to nebude chtít pochopit, nepochopí, kort jestli jsi se o to, dle tvého příspěvku, snažila.

Pro mě je zas ohromně vysilující být furt usměvavá při poznávání nových lidí, při seznamování s jeho kamarády, kamarádkami a rodinou. A přitom bych si ráda zalezla někdy jen s ním...

podle mě jsi napsala strašně málo, vzhledem k tomu, že to podle mě může být celkem složítá situace...proč se třeba nescházíte i přes týden? nevadí, že na sebe nebudete mít celý den, ale právě přes týden byste si mohli jenom vy dva třeba sednout a koukat se na nějaký film, pak bys u něj přespala, pokud spolu nebydlíte a bylo by to přesně to co chceš ne?

jestli byl dlouho zvyklý víkendy trávit s nějakou partou kamarádů (znám takové typy), tak ho teď jenom tak nepřeučíš, ale když na to půjdeš pomalu, tak byste si snad mohli jednou za čas nějaký víkend ukrást jenom pro sebe, to samé platí o rodičích, je pěkné že s nimi má zřejmě dobrý vztah, ale zkus mu naznačit, že bys chtěla ty návštěvy omezit a prostě místo třikrát jet k rodičům, tam jet dvakrát a jednou na nějaký výlet jenom vy dva...snad to pochopí

chápu, že máš strach, že se mezi Vámi nebude utvářet "to hezké" a nakonec budeš jenom kamarádka v partě...ale těžko radit a hlavně pokud takový byl, tak ho jenom tak nezměníš...

mám třeba kamaráda, který je vedoucí turistického oddílu, každý týden s ním někam jezdím buď na celý víkend nebo alespoň na jeden den, za nic na světě by to nevyměnil, ale naštěstí ta slečna co s ním teď chodí, to ví a byla s tím smířená už když si spolu začli... takže jezdí s ním a snaží se to nějak chápat

Bydlíme každý v jiném městě a kvůli dojezdové vzdálenosti denně do práce to nyní nejde bohužel jinak. Řešíme změnu místa práce jednoho z nás a sestěhování se. Ano, chybí mi v týdnu ta každodennost, že bysme třeba sice přišli pozdě a utahaní z práce, ale padli bysme na gauč nebo do postele spolu.

Přede mnou měl dlouholetý vztah, já taky. Jsem ráda, že vycházím s jeho kamarády i rodinou, v tom problém vůbec není. Jen je toho na můj vkus až moc na úkor nás dvou. Zatímco já bych si ráda ten víkend jen pro nás ukradla ráda, z něj mám pocit, že "je normální" jít s kamarády v pátek na pivo a v sobotu zase s jinou bandu na společnou večeři a být na nedělní oběd u rodičů.

Přesně, potřebuju, abysme měli nejdřív "to svoje". Pak můžu bejt s ním kdykoliv a s kýmkoliv a budu vědět, že když na mě mrkne nebo mě poplácá, až půjde kolem, že my dva jsme v pohodě, že mě nerozhází žádný kamarádi, ani kamarádky, že s eprostě známe a víme... Jenže já v pohodě nejsem, teď prostě žárlím, že ho nemám chvilku pro sebe. Máme jen ty víkendy a tak to asi moc řeším.

Taky se to snažím chápat, ale chtěla bych, aby byl schopen se na to podívat i z mojí stránky, jestli nemá třeba pravdu a pochopil, jak se cítím já.

Reaguji na Dorra: Chtělo by to najít kompromis.
Ono je celkem logické, že je nechce zanedbávat a když má na to jen víkend, tak to moc času není. Na druhou stranu by z toho měl umět vyhradit pár hodin jen pro vás dva.

Měla jsem něco podobnýho s jedním bývalým. Byli jsme spolu sami jen asi dvakrát po začátku od tý doby jsme furt trávili čas po restauracích s jeho bratrem a milenkou jeho bratra, kde chlapi řešili autodopravu a milenka byla otrávená a afektovaná. Já jsem nevěděla, co mám dělat, v podstatě to pro mě všechno, i ten "muj" kluk byli cizí lidi. Ale to mi bylo 18, to je taky něco jinýho, to je člověk ještě takový hňupík, co se týká vztahů. Jinak tento "vztah" samozřejmě dlouho nevydržel.

Vím, vím, času moc není. Na jednu stranu to chápu, ale kompromis je potřeba, abychom taky neskončili jako "kamarádi". Začátky byly krásný, jenže pak začal pracovní kolotoč přes týden, tak ty víkendy dost řeším... Jenže s tím mám problém jenom já a potřebovala bych mu vysvětlit, co mi vadí a to se mi nedaří.

Reaguji na Dorra: chválím tvého přítele že když šel do vztahu nevykašlal se na známé, to většina totiž udělá a pak se ti dva rozejdou a nezbyde jim nikdo, protože staří kamarádi na ně čekat fakt nebudou

To po něm nikdo nechce a ani já jsem se nevykašlala na své kamarády. Mít své kamarády je v pořádku, pokud ale ti dva mezitím neztratí sami sebe navzájem a čas jen pro sebe, jestli si rozumíme.

Možná je extrovert a ty introvert? My máme něco podobného, přítele naplňuje mnohem víc být mezi kamarády (našimi společnými), já jsem s nimi taky ráda, ale stačilo by mi to mnohem míň času než jemu. On je šťastný, když s nimi sedíme na kafi, povídá se a má mně vedle sebe. Sám beze mně nechce chodit, takže se snažíme si vyjít vstříc. Když se přizpúsoboval více mně, byl pak nespokojený, to jsem viděla, že by byl nešťastný, že by mu to chybělo. Jinak u nás je jiná situace, že spolu bydlíme, trávíme denně docela dost času. Takže se dá skloubit obojí. Ale stejně se musím dost často přemáhat, klidně bych byla radši sama s ním, kdekoli. V tomto jsem se musela přizpůsobit.

Já mám pocit, že se mnou i beze mě by se bavil na kafi s kamarády stejně. A tak si říkám, proč tam teda jsem, že tam bejt nemusím, pokud je to samozřejmost... zase na druhou stranu je fajn, že nechodí sám a mezi své kamarády mě bere. Přece mě bere mezi ně, tak o co jde, že? Jen si říkám, abych nebyla jedna z kamarádek, jak mám cítit svoji výjimečnost, že jsem jeho partnerka.

A nemůžete být třeba celý den spolu a večer jít za kamarády, chvilku posedět a odejít dřív a užívat si zase sami spolu? Já tě chápu, já jsem taky raději s přítelem sama, hlavně když jsme spolu teprve chvilku. Ale ráda s ním chodím za kamarádama, někdy i sama protože to co píše everything.is.possible fakt nesnáším u ostatních je dobrý že se pak na sebe víc těšíme..tak mě ještě napadlo, jestli ho třeba jednou nechceš poslat na pivo samotnýho, třeba v ten pátek večer. A sám třeba přijde dřív a další den bude chtít být víc s tebou

Jinak opravdu kompromis, nebo spolu odjeďte někam úplně pryč na víkend. Měli byste to nějak prolomit, jinak to bude nejspíš pořád stejný

Chápu jeho touhu stihnout o víkendu všechno a všechny a tenhle víkend byl půl na půl, kompromis.... stihli jsme o víkendu všechno - rodinný oběd, večer s kamarády i výlet ve dvou. Přes týden jde s kamarády a já taky a přes víkend jsme spolu. Ono to půjde, ale už nám holt není patnáct, abysme se viděli "jen" o víkendech