Říct člověku pravdu o tom, že umírá?

Pořád mě udivuje jak občas slyším, že člověku co umírá se to řekne jako poslednímu jestli vůbec... doktor to přece vždycky napřed musí říct pacientovi nebo ne? Toto jsem nikdy nepochopila...samozřejmě něco jiného je člověk v bezvědomí nebo nevnímající, ale v ostatních případech....? Ať je to jakokoliv kruté vždy by to měla vědět osoba, které se to týká...

těžká situace.. nevím, jestli bych blízkýmu člověku zvládla říct, že umírá.. určitě má právo to vědět, ale asi bych to nezvládla.. tohle bych nechala na doktorovi.. přece jen mu musí říct, co mu je.. a pokud ještě mozek pracuje normálně, tak si člověk nejspíš uvědomí, co se děje..

Já bych to jako umírající vědět chtěla, abych neumřela s pocitem, že jsem ještě chtěla něco udělat nebo říct, napravit a nestihla bych to. Můj dědeček měl rakovinu a sám aniž by mu to nikdo řekl, že zemře, to věděl. Nemocní lidé to cítí. Že se necítí dobře atd. to každý člověk pozná. I když jsme rodina dědečka věděli, že to vypadá hodně zle a už se nevyléčí, pořád jsme mu dávali naději a říkali, že spolu pojedeme na dovolenou a že zas všechno bude dobré. V tu chvíli bych neměla sílu říct někomu blízkému, že umře.

Reaguji na Ellenuschka:

ano psychika člověka.. proto jsem psala, že je to dost individuální.. vždy se snažíme nedemotivovat pacienta, aby to nevzdaval, protože jak je známo, rakovina je i tzv.psychosomatická nemoc - hroooozně moc záleží na psychice člova při léčbě.. pokud to vzdá předčasně, tak i eventuelně vyléčitelné formy mohou být konečné.. ALE pokud má pacient nějaký nádor se kterým nic nezmůžeme, měli bychom ho nějak připravit na to co ho čeká.. ti lidé nejsou hloupí, aby když se jim řekne, že když dostoupí tu a tu léčbu, pak se nasaí ten a ten lék a budeme čekat jak tělo bude reagovat a pak uvidíme co dál a bla bla bla.. že když se mu nepřilepší, stav se mu bude zhoršovat, nejsou hloupí, aby nevěděli, že brzy umře.. a doktor nemůže dávat pacientovi falešnoou naději.. bud se lékař zdržuje jakéhokoliv vysvětlování situace pacientovi a komunikuje s rodinou (to v případě, že to po něm sám pacient nevyžaduje) a pokud se pacoš dožaduje "pravdivého rozsudku" tak ani pak není dobré sdělit natvrdo "umíráte, máte týden života", ale prostě vysvětlit jak nemoc postupuje, připravit ho na to co bude následovat a prostě tak nějak oklikou vysvětlit, že operovatelný není, chemoT nezabrala a jiné možnosti nemáme.. že u něho nasadíme třeba už jen paliativní léčbu, která bude tlumit všechny negativní symptomy.. Je to smutné ale je to tak...

Nechtěla bych to vědět

Mně takhle "umíral" děda 7 měsíců. Všichni to věděli, ale nic jsme mu neřekli. Já jsem tehdy byla ještě náctiletá, tak jsem držela hubu a krok, ale přišlo mi to dost nefér vůči němu. Každopádně ke konci mu to nemusel nikdo říkat, on to věděl. A rozloučil se s námi sám od sebe. Sám si zavolal i kněze, že je už čas a zemřel opravdu pár dní potom. Možná to věděl celou dobu, ale hrál to s námi a kvůli nám. Tohle si opravdu myslím. Můj děda byl skvělej Nemůžu mluvit za sebe, ale myslím si, že člověk tak trošku cítí, že je něco jinak, že je tato choroba v něčem jiná jako ty ostatní, které jsme překonali...

řekla bych, že má naději, než že určitě umře, k čemu mu říkat, že už tu nebude? Až umře, tak se o tom stejně nedoví a když je pořád na světě, tak at má aspon nějakou radost, že tu nějakou chvíli bude

Všichni umíráme i ted, na někoho to hold přijde dřív nebo dýl..každý má právo vědět, jak na tom je a přijde mi dost sobecký to těm lidem neříkat, abyste měli klid..a oni žili se zbytečnou nadějí..za příbuzný bych vás nechtěla, abyste mi zatajovali informace..

Reaguji na Wiicky:
takže bys raději chtěla vědět, že umřeš a těch pár chvíli tady bys prožila raději s depkama než spokojeně než umřeš?

kdybych měla umírat teď nebo za pár let, tak bych to asi vědět chtěla, rozhodně mám rodinu a určitě bych nechala dcerám nějaký ten dopis "na rozloučenou" spíš v pozitivním smyslu, jak moc je mám ráda a nějaký ty rady do života, když už bych třeba nezažila jejich pubertu ... a taky něco na památku jen pro ně

Naprostý souhlas,

Jak si lékař a vlastně i rodina může dovolit toto udělat?Já to nechápu.Pro mě něco nepředstavitelného.
Chápu,že je to moc těžká situace,ale rozhodnout za někoho jiného je pro mě nepochopitelné i to,že to lékař sdělí rodině a pacient(který na to má největší právo) nic neví.
Nechci soudit,každý to máme asi jinak,ale já s něčím takovým nesouhlasím.

To se ale přeci neříká ze sobectví a aby byl nějaký "klid". Naopak - nemá se lhát, že to bude o.k. a že se uzdraví, když to není pravda, ale neřekne se natvrdo, že to má nemocný "už za pár", právě proto, aby se mu dala "milosrdná naděje" a aby měli i ostatní naději, že tu bude o trochu déle (v tom je možná trochu sobectví=že chceme, aby tu byl ten koho máme rádi, co nejdéle)

Reaguji na SOLU:

Ale lékař i rodina řekli pacientovi, že je to s ním vážné, samozřejmě ví, že má rakovinu a že tu nebude tak dlouho, ale při ukončení chemoterapie se už prostě neřeklo, že je to proto, že neúčinkuje a že mu zbývají cca 2-3 měsíce života.
Kromě toho je to opravdu těžké rozhodnutí, ale vzhledem k věku a povaze se prostě uznalo v tu chvíli za vhodnější neříct celou pravdu, protože pravděpodobně by to vedlo k rychlejšímu konci.
A lékař neřekl celou pravdu jen na přání dětí umírajícího

Já si myslím, že je to lepší neříkat. Člověk má alespoň nějakou naději, drží se a bojuje dál. Naopak, když ví, že se to blíží, tak propadne smutku a ta smrt dle mého názoru přijde ještě dřív, v takovémto stavu. Taky si myslím, že záleží na psychice člověka, na osobnosti jako takové. Někdo by se s tím vypořádal třeba s poklidem (nebo jak to říci), ale pro spoustu lidí musí být hrozný slyšet, že už umírá.

Ano, přesně tak to v tomto konkrétním případě je, lékař vysvětlil pacientovi vážnost situace, ale na přání rodiny neřekl, že je už úplný konec bez naděje na prodloužení života chemoterapií (zjistilo se, že neúčinkuje). Umírající je zatím doma a každý den o něj pečuje někdo z rodiny (lékař nabídl i hospic, ale rodina to - dokud to jde - nechce), protože pacient má pochopitelně spojený hospic se smrtí.