Posedlá touhou být nejkrásnější

Bruce78
naprosto souhlasím

Bruce78
máš částečně pravdu, ale ne všechny poruchy sebereflexe a sebepohledu začínají tak, jak ty popisuješ.

řekla bych, že taky trpím nějakou takovou vadou. když jsem byla malá, byla jsem ošklivé káčátko, tlustá, hodně nemocná. dávali mi to sežrat rodiče, rodina, lékaři (z návštěv obvodní lékařky jsem měla trauma, měla jízlivé poznámky a máma mě pak doma bila kvůli mému vzhledu, protože se za mě styděla) čas na sebe jsem měla až ke konci gymnázia a na vš, do té doby jsem pracovala na poli, pásla kozy, a makala doma. žádné šminky, žádné časopisy, oblečení jsem zásadně dědila po sestřenicích nebo mi teta šila hnusné mikiny, za které jsem se bytostně styděla. pak se ze mě údajně stala krásná žena. já si to nemyslím. sice jsem zhubla, to ano, ale jinak na sobě nesnesu asi polovinu své osoby. přestože většina lidí mě má za hezkou, zajímavou až dokonce krásnou. není to póza, opravdu se nemám ráda. někdy převáží ta druhá polovina, a jsem v pohodě. jindy ta horší, a opravdu mám těžký problém vyjít na ulici a někdy ze sebe až brečím. jednou jsem si v záchvatu vlny nenávisti k sobě ostříhala vlasy. a opravdu se nezabývám jen sama sebou, život už mě semlel dost, prošla jsem si kdečím zlým. mám koníčky a vždycky jsem měla, a to koníčky pro jiné, vedu dětské kroužky, chystám pro ně tábory, zajímám se o přírodu, přečetla jsem tisíce knih, maluju, zpívám, hraju divadlo....a stejně ze mě vzniklo, to, co vzniklo. nedošlo to do stavu ayseliny kamarádky jen díky shodě náhod.
traumata, o kterých píše aysel, mají kořeny hluboko v dětství, a nejsou odstranitelná, jsou jen omezitelná. čím víc se nechají trvat, tím menší šance je něco s nimi udělat. mě zachránily životní problémy, jinak bych možná seděla doma a podřezávala si žíly.
takovým vadám psychiky se člověk sám neubrání. a v naprosté většině případů za ně mohou rodiče, kteří v dětství zasejí v dítěti nenávist k sobě.

imoen

Teda to je hrozný, ani si to nedokážu představit

Držím pěsti, ať je co nejlépe!

Silvie OK
jejda, díky, ale já si z toho nic nedělám, napsala jsem to jen jako příklad. momenátlně jsem celkem spokojený tvor.
ještě mě napadlo, že to, že si člověk takto nemocný kupujuje hromady šatů a šminek, není často původce tohoto jevu, ale jeho kompenzant. když má člověk pocit sebehnusoty, pomáhá nákup nových šatů, které vám děsně sluší - asi půl hodiny si člověk připadá krásný. aspoň v mém případě. že to není o tom, že v časopisech člověk vidí krasavice a dospěje k závěru, že je hrozný, ale spíš že si člověk přijde hrozný, a tak aspoň listuje časopisy a sní, jaký by mohl být a hledá všechny tipy, jak mít hezčí vlasy a hezčí obličej, aby sám se sebou vydržel.

aysel
jestli je tvoje kamarádka aspoň trochu jako já, možná se uvnitř trápí a o samotě nad sebou pláče. nevím, jak dobré jste kamarádky, a jak moc ji znáš. mě hodně pomohla holka, se kteoru jsem bydlela. byla první, která pochopila, jak to vypadá uvnitř mě. rozebírala to se mnou každý večer, propátrala mě ze všech stran a úhlů. fakt mi pomohla. díky ní dokážu vyjít na ulici i ve stavu, kdy si připadám nedokonalá. ale jde o to, že jsem o tu pomoc stála. tvoje kamarádka je na tom trochu jinak, má i trochu jiný problém.

imoen
opravdu tě obdivuju, jak si se s tím vypořádala. chyba není v tobě, a už vůbec nebyla když jsi byla dítě, bohužel ale ty následky si povedeš celý život. máš ale můj velký obdiv, že se k tomu dokážeš postavit čelem, myslím, že jsi fakt silná.

jinak k té sebestřetnosti, být na místě aysel, s kamarádkou bych si promluvila - teda v případě, že cítí, že k ní má důvěru, a asi doporučila psychologa, s tím, že tam s ní zajdu, když bude chtít.

Podle mě už to porucha je.. Kamarád byl se sebou taky věčně nespokojený, nelíbil se sám sobě, ale pořád se porovnával s ostatními, snažil se být ve všem nej, mít vše nej.. Nakonec skončil na psychiatrii, kde mu stanovili narcistickou poruchu.. Takže možná, že narcismem trpí, i přesto, že se sama sobě nelíbí.. Anebo jaké měla dětství? Partnerství? Nevydeptával ji někdo dřív slovy, že by na sobě měla změnit to a ono..? Že kdyby měla něco tak a tak, slušelo by jí to..?

U ženy to ještě pochopím, ve spojitosti s mužem mi z toho naskakují pupínky. Vzpomínám, jak jednoho dne má kolegyně, splavená, rozčílená a smyslu zbavená dorazila do kanceláře se slovy, že v jedné jednosměrce se jí porouchalo auto, tak požádala kolemdoucího mladého muže o pomoc odtlačit svého nepojízdného miláčka stranou. Dostalo se ji odpovědi muže, že ať chviličku posečká, že má on nyní čerstvě udělanou manikúru.

sarra
Tak to je síla..! To on teda byl nápomocný všem, ale snažil se být nejdokonalejší, co se týče oblečení, vymakané postavy, atd.. Vadilo mu, když nebyl nej ve škole, když sportoval, potřeboval dosahovat těch nej výsledků a jakmile přestal vyhrávat, byl z toho moc špatnej..

Podle mě je to jednoznačně narcistická porucha. Narcista se pozná podle toho, že se extrémně hodně zabývá svojí osobou, nemusí se vždycky sám sobě líbit. Ani moc nevěřím, že by té holce pomohlo hodně pracovat, jak tady někteří radili. Být jí zajdu k psychologovi. Může se úplně zbláznit, jestli bude mít pořád takový priority. Vždycky se najde nějaká hezčí holka a čím bude starší tím bude těch hezčích víc...To bude chodit z jedné plastiky na druhou?
Tahle doba je hrozná, ze všech stran se do člověka hučí, jak by měl mít dokonalé tělo, pleť, vlasy.....a pak to má takový následky

Tak se hlásím, dneska jsem se pokusila o důvěrnější rozhovor, ale bohužel, nebyla jsem úspěšná.
Než jsem s ní začala mluvit, trochu jsem ji opila vínem (opravdu jen malinko). Koukala spíš tak do dálky, zamyšleně. Nechala mě mluvit, aniž by cokoliv řekla nebo udělala. Tak jsem jí velice jemně zkoušela naznačit, že je opavdu krásná a nepotřebuje žádné změny, že to možná trochu přehání s péčí o sebe atd.
Když jsem skončila, řekla mi: Alessandrito, děkuju Ti, že se tak staráš, ale všechno je OK. Vstala a odešla.

To je k ničemu, to je jenom módní vlna - dělá to ta a ta celebrita, tak to dělá taky . Ať si toho psa pořídi , z vlastní zkušenosti doporučuji jako nejlepší lék na marnivost - na vystávání před zrcadlem pak jaksi nezbývá čas a otisknuté ťapky na riflích se taky najednou jaksi více tolerujou .

...na svůj věk je dotyčná ještě hloupočká...mysím, že v tomto případě je snaha marnivá, nebo bych variantu o které jsem se již zmínila...

Aysel

Určitě to nepovažuj za neúspěch, dalo se čekat, že se ti hned neotevře a všechno neřekne, alespoň jsi v ní zasela semínko a ona teď bude přemýšlet, tohle je její boj, ty jí můžeš pomoci, až tě o to časem požádá, svou práci jsi zatím udělala a udělalas jí dobře, jseš skvělá holka

Aysel
ahoj. Dle mého žádný rozhovor nepomůže.
Určitě jsi někdy četla, viděla, holky co trpí anorexii.
Proč to píšu?
Taková holka se postaví před zrcadlo a my bysme ji viděli jako vychrtlinu, co nemá na sobě ani gram tuku. Ona se vidí jako tlustá bečka, co musí ještě víc zhubnout. Proste má o sobě mylno představu, než jaká je skutečnost.
To samý tvá kamarádka - je krásná,ale nějak to nevidí. Vidí ty svoje mini chybičky a ty nafukuje do takové velikosti.
Tohle je opravdu už na odbournou pomoc.
Takový člověk tě vyslechne, případně ti řekne, že máš pravdu,ale pak si pojede dál v tom svém, jen si případně bude na tebe dávat pozor, aby před tebou se chovala jinak.

Obávám se, že tvoje kamarádka Helena by měla co nejdříve navštívit psychistra. Znám takové dvě holky a když se jedna o druhé doslechla, že se dostala do nějakého časopisu, tak se s ní po pětiletech přestala kamarádit a skoro se psychicky zhroutila. Týdny jsme neslyšely o ničem jiném. Takováhle závislost na svém vzhledu a zkoumání ostatních lidí patrně není normální, je to posedlost..