Mučím se myšlenkami

tyweee

Ono jde vůbec o to, že já jsem s tímhle kámošem prožila docela hodně věcí, teda abych to upřesnila-docela mi ublížil. Málem jsme se spolu vyspali a pak to bylo divný, najednou přestal byl takový, jako před tím. Nepsal už tolik apod. Ale pak zase lepší, vídáme se a tak. Ještě jedna doplňková informace-on je jako na 99% gay-takhle, jako měl i holky, ale jinak jen kluky. Je to docela zamotaný... Ale prostě já jsem ráda s ním, neříkám láska, to ne. Ale prostě po tom všem, kdy jsem byla fakt docela naštvaná a zraněná, tak přesto se trápím tím, co jsem mu napsala! I když si myslím, že každej normální pochopí, že to byl vtip. Navíc má dneska narozky, tak jsem mu psala, že vše nej + že to byl vtípek. No a nic... Jasně, říkám si-když by byl fakt uraženej,už by se se mnou nechtěl bavit či tak, tak to vypovídá hodně o něm, ne o mě. A můžu být ráda, že se to projevilo. Ale, známe to, hlava x srdce, že

Přesně tak... Třeba někomu svěřím něco. A po chvíli už - měla jsem to vůbec říkat?! A takhle si to promítám pořád dokola... I když se s tím nedá nic dělat. Možná kdyby si fakt člověk pevně stál za tím, co říká a nepřemýšlel by, co, kdy proč... Prostě jsem to napsal a hotovo, přeberte si to jak chce, já to myslel dobře. Hm, že se mi to ale píše hezky

issabele

Ale prostě, nebylo to myšleno vážně... Jako jo, všude na světě se najdou lidi zlí, blbí a hodní. Ale je taky fakt, že on tím odporem ke Slovákům... Nevím no. Ale prostě nechápu, jak se někdo může urazit. A jestli myslel jako finito jako konec mezi námi, tak jsem se v něm spletla ještě víc. No co, možná líp, jestli je takovej... Jen kdybych na to pořád nemyslela, že jsem měla napsat něco úplně jiného

žifka
Taky mám kamaráda,ale ten je 100% gay. Ze začátku se mi moc libíl. Navíc jsme byli dobrá dvojka, co chodila po pařbách a tak. Šli na koncert.
Pak jsem měla psychicke problémy a dozvěděla jsem se něco, co mě moc bolelo. Tehdy jsem mu to napsala a on uplně obratil. Nebral mi telefony, neodepisoval na sms, prostě nic.
Pracovali jsme spolu, po návratu do práce to bylo jiné, i když jsme si něco vyříkali.

Když odešel z práce, protože si našel nějakou lásku za mořem. Vždycky se chtěl tam dostat.
Tak mi opět společný kamarád říkal, jaká byl krysa. Pomlouval koho mohl. Napsala jsem mu zlou sms a vymazala čislo. Pak jsme si to přes FB vyříkali.

Myslela jsem, že vše dobrý,ale najednou na FB nejsem jeho přítel, neodpovída na vzkazy, sms,...
Zamrzí to a moc, kor když jsem měla pocit, že mám takového spojence, s kterým se dá bavit o všem - hlavně i o kosmetice, chlapech,...

V lidech je hodně těžký se vyznat - hlavně, když jim věříš a oni se pak začnou chovat nečekaně jinak, nevysvětli ti proč,... NIC

tyweee
Právě, vyznat se v lidech... Smířit se s tím, že třeba nikdy nepochopíš, proč se co stalo. Ten náš vztah - pořád mě někam zval, ptal se i našeho společného kámoše, co se mnou je a tak. Já ze začátku nechtěla, pak jo, zjistila jsem, že jsem s ním ráda, Párkrát jsem byla u něj doma. Pak jednou jsem se k němu šla dívat na film, normálně jsme si povídali, pak už bylo pozdě, tak mi nabídl, ať tam spím. Já že jako jo. No povídali jsme si a on mě pak začal líbat a tak... Chtěli jsme se milovat, jenže, já jsem ještě panna a prostě, nešlo to... Hodně to bolelo... Pak jsme se dohodli, že jako to radši necháme. No a on pronesl něco ve smyslu že je asi fakt gay a že už to opakovat nebudeme. To byla první rána, bolela, moc. Pak jsme šli spát, ráno, ještě před vstáváním mě v posteli objímal. No pak jako že ať to proberu s kámoškama ze střední... ?! A že se prý stejně 2 měsíce neuvidíme a tak. Já byla tak hotová, že jsem nic neříkala a pak jsme za chvíli odešla. Pak chvíli nic,byla jsem nešťastná,hodně. Pak jsme si párkrát napsali, viděli se několikrát, ale nic jiného. No a teď tohle s tou SMSkou. Jsem smutná, že jsem to napsala a že se už třeba neuvidíme... Jako kdybych na tu bolest, která ve mě pořád je, zapomněla.

Tak to my vůbec. Já bych do něj vůbec neřekla, že je gay. Žádné diskuze o kosmetice a tak. Choval se ke mě jak k ženský.

žifka
i když se ti to asi nebude líbit, mám pocit, že máš moc volného času....to jsem totiž byla úplně stejná a přemýšlela o blbostech. Jakmile mi začal kolotoč práce a každodenních starostí, tak na přemýšlení není čas.

Patty
No, teď je to samo horší, protože mám po zkouškovým, takže času hafo Ale normálně chodím ven s přáteli a vůbec, snažím se zaměstnat. Navíc začnu chodit na brigádu, bude dovolená... Ale i když mám hafo práce, vždycky se najde čas, třeba před spaním, na přemýšlení

Vypadá to tak perfekcionosticky, obsesivně, velká snaha po kontrole, a když něco unikne, tak ten tlak to kontrolovat, se ještě zvětší. Vypadá to na mírnou nutkavost, Pokud by se to nezlepšilo, pomůže terapeut.

jo, to znám, před spaním také hodně přemýšlím o všem možném Ale jinak mám odzkoušeno, že čím víc času, tím více přemýšlení Alespoň u mě to tak platí Takže zaměstnávat mozek a ruce je nejlepší Když mám pořádný fofr, tak nestíhám špekulovat, prostě pošlu e-mail a jedu dál, aniž bych řešila jestli to nebylo blbé nebo tak. Jakmile mám čas, tak jsem schopná 2 hodiny sedět u e-mailu a přemýšlet, jestli tahle věta není špatná a jestli by nebylo lepší tohle oslovení.... Když nestíhám tak řeknu, ale co, je to dobrý - odeslat - a jedu dál

Patty
Jj, souhlasím. Člověk něco dělá a pak si najednou uvědomíš, že už jsi nějakou dobu nemyslela na nějaký svůj problém či tak. Občas bych opravdu ocenila režim off v hlavě

žifka
On, spíš bude BI, než-li gay. Gay, který to o sobě ví, tak málokdy to bude s ženou zkoušet. Už je přeci jen jiná doba. Kor, když je to mladý chlap. Tedy, pokud nemá rodiče puritány, kteri by se ho zřekli, když by zjistili, že je na chlapy.

Víš, co je podle mě nejhorší? Když by sis to chtěla vyříkat a klidně se rozejít tak, že se neuvidíte,ale druhá strana zvoli taktiku, že to utne bez vysvětlení. V tobě zůstanou nevyřčený věty a trápí tě to, že nevíš, co se vlastně stalo. Prostě se ti to nedaří uzavřít i z tohohle důvodu - chybí ti ten konec - PROČ.
Tak to citím i já - nevím, proč se něco stalo a sama si ten důvod ani nedokážu najít. I když je to možná lepší. Proč ztracet čas s někým, kdo se ti do očí směje a za zády tě pomlouvá. To je tedy můj případ. Ale taky nevím proč ty pomluvy, když jsme si spousty věcí uměli vždy říct.

tyweee
Je to přesně tak, jak říkáš. Když člověk nemá možnost dozvědět se to Proč? Kdyby si lidé mohli sdělit své pocity, otevřeně, všechno si vyříkat... Pro mě je všechno strašně nepochopitelné... On se tak snažil, abychom se vídali. A pak tohle... Stejně jako u tebe, myslíš si, že někoho znáš, že si rozumíte, ale pak se stane tohle... Já bych zavedla povinnou upřímnost, alespoň někdy. Abychom, jak říkáš, mohli některé věci uzavřít.

žifka
Jojo, hlavně když si s někým báječně rozumíš, svět je najednou hezčí. Máš komu říct ty nejtitěrnější myšlenky a ten někdo pak zmízí. Chybí ti to a prijde ti vše tak nějak zbytečný.
Trochu mi to přípomíná Samotáře, kdy Mácháček povídá, že když někoho miluješ a pak se rozejdete, tak u něj necháš jakoby světlo a tebe to bolí, protože to světýlko je u někoho jiného. Nějak tak to tam povídal a tak to nějak citím, když prostě někdo takový ti zmizí ze života.
A blbý je i to, když si taková natura, že prostě problémy řešíš, ať tak, že je řekneš do očí, či přes net,ale prostě čekáš odpovět. No a ten druhý je zase řeší tak, že strčí hlavu do písku a neslyší.
Ten druhý případ nechápu - mě kdyby někdo psal sms a byla bych na něj sebevíc naštvaná, tak odpovím aspoň nějak,ale mlčet? To je děsná povaha.

tyweee

To je pěkné z těch Samotářů... On měl včera narozky-tak jsem napsala vše nej a že to včera byl vtípek... No a napsal jako děkuju-smajlík. Tak že alespoň něco, no. Fakt, kdyby řekl, napsal, hele, stalo se tohleto, už tě nechci vidět, nebudeme se o tom bavit, cokoli. Ale kdyby to řekl. Ale takhle... A já na něj neumím přestat myslet! I když by to stejně žádnou perspektivu nemělo... Opravdu nejvíce mě štve to chování-kdybys viděla, jak mě ,,uháněl" a pak tohleto. Byla jsem nešťastná, hodně. A stejně jediný, co si přeju je, aby mi napsal. Ale nejlepší na tom je, že když o tom přemýšlím, nakonec usoudím, že za to můžu já... Blbě jsem se chovala, tohleto jsem neměl říkat, psát apod.