Trable s láskou...: (

Proč jste se s minulým přítelem rozešli?

Některé věci píšeš jen hodně okrajově - třeba co se týká finanční situace.. Říkáš, že přítel je hodně šetřivý, ale já si třeba nedokážu představit, že bychom bydleli ve dvou v 1+kk - to může stát pro jednoho tak 4 tisíce na měsíc. Sama studuji a pokud nemáš nějakou hodně dobrou brigádu nebo bohaté rodiče, je to podle mě hodně finančně náročné. Druhá věc také je, v jaké fin. situaci je tvůj přítel - určitě kdyby pro mě peníze nebyly problém a pro něj ano, je sobecké chtít, aby tam bydlel také, když by mu pak horko těžko zbývaly peníze na jízdné, stravu, oblečení a jiné potřeby..
Ta večeře by asi také ještě trochu chtěla vysvětlit - jak se stravujete, kdo to platí a proč příteli vadilo, že sis chtěla ještě něco vzít? Platí jídlo pouze on? Má nějakou brigádu a ty? Protože to je celkem důležité k posouzení..
Jestli nemáš jasno sama v sobě, nejrozumnější by asi bylo, kdybys oběma řekla, že chceš být teď nějaký čas sama a ujasnit si, co chceš.. Počítej s tím, že se oba budou snažit více, než kdybys s nimi byla ve vztahu, protože současný přítel se bude bát, že tě ztratí a bývalý přítel tě bude chtít dostat - když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.. Vždycky, když kluk něco žehlí, je nějaký čas hodný, ale pokud se ani předtím nechoval nejlépe, většinou se to vrátí do starých kolejí..
Přemýšlej o budoucnosti - co vás dva spojuje, co ti na něm vadí, co se ti líbí.. Klidně si to napiš, ať to vidíš černé na bílém.. Vztah je většinou v začátcích a v těch "randících" obdobích růžový, ale když spolu dva začnou bydlet, vyplavou na povrch důležité rysy..
Možná pokud nejsi moc spokojená se současným přítelem a minulý asi také nebyl dokonalý (když jste se rozešli..), mysli na to, že kluků po světě běhá.. Ber to tak, že máš teď víc zkušeností a v příštím vztahu budeš moudřejší..

Reaguji na E.mily: S minulý přítelem jsme se rozešli protože... začali jsme spolu chodit v mých 14 letech (on je o dva roky starší).. dá se říct, že pro nás oba to byl první vztah, on sice přede mnou měl holku, ale jednalo se spíš o takové zalíbení, trávili spolu dost času, bydleli kousíček od sebe, ale nakonec si přestali rozumět a každý šel jinou cestou.. první rok dva byly v pohodě, ale jelikož jsme byli hodně žárlivý (já bohužel víc), tak jsem nedokázala tolerovat moc jeho přátele.. navíc jsem měla strašně přísné rodiče, kteří mě drželi hodně zkrátka, což vedlo k tomu, že třeba když on končil na brigádě večer kolem 7-8 hodiny, tak já už se s ním vidět nemohla... no a vlastně žárlivost ten vztah pomalu zabíjela... byla jsem strašná stíhačka, ale on tomu nepřidával, prostě se mu nelíbilo jak ho komanduju, ale i přesto chodil ven s kamarády, apod... no párkrát jsme se i jakože "rozešli", ale pak se vrátili k sobě - furt jsme k sobě cítili nějaké pouto... nejhorší bylo, že jak jsme se pohádali, já to tenkrát všechno vyslepičila doma, většinou to zlé, takže ho můj táta přestal mít úplně rád, za to jak mi ubližuje a nemá ho rád dodnes...no a nakonec to po 3,5 letech vyvrcholilo tím, že jednou jel na hory se školou... a já nepolevila, byla stíhačka, a on se tam asi "zamiloval"... když přijel zpět domů, tak mi to nechtěl říct hned, ale já věděla co se děje, tak jsem se s ním rozešla... on začal hodit s ní a já o půl roku později se svým současným přítelem...tak takhle probíhal rozchod...

No finanční situace není špatná, každý dostáváme na měsíc od rodičů určitý obnos, z čehož zaplatíme byt, jídlo, dopravu a ještě nám něco málo dokáže zbýt.,.. nemáme nějak extra bohaté rodiče, ale snaží se nám vždycky pomoci... takže s penězi nevidím problém, já se naučila díky příteli šetřit, vše navíc odkládám (i peníze z narozenin, svátků, vánoc...) na cestování, takže mi moc nezbyde, ale zato máme třeba našetřeno na dovolenou v hodnotě 20 000 a víc... takže s placením je to vždy napůl - napůl nájem, stravně, atd.. akorát já jsem člověk, který si rád koupí něco hezkého na sebe (což tady se vždy bojím co na to řekne přítel), nebo jednu to bylo i tak, že jsem měla chuť na coca colu a musela jsem si ji potajnu koupit a ve spíži jsem ji pila... ale to je tak už rok zpět... jinak brigádu mám jen tak nárazovou - jako hosteska... z které dávám taky téměř všechny peníze na cestovaní....přítel nemá, dá se říct, že minulé léto měl první brigádu na 14 dní.. a jinak chtěl brigádu, ale nenašel si ji - nevím jestli hlavním důvodem bylo to, že by se musel vzdát trochu volného času, nebo to že se opravdu musí tolik učit do školy (-bere to strašně vážně)....

No a jasno v sobě nemám... prostě přijde mi, že si přítele nevážím, po tom všem co jsme si prošli... že klesl v mých očích a já nvm jak to navrátit zpět.. přijde mi že všechno je tu postavené na mě... a ono jde docela těžkou dát si nějakou "pauzu" když bydlím tak daleko od domova, bydlím s přítelem a tak... dá se říct že jsme pořád spolu, takže nvm jak to vyřešit... každopádně vím, že to řešit chci...

Nejhorší je, že jsem bývalému vysvětlila, že potřebuju čas sama pro sebe, pochopil to, ale řekl mi, že když jsem tak daleko, tak že nemá žádnou šanci, ale že to chápe - hlavně ať jsem šťastná... zato když jsem to řekla současnému příteli, že nejsem šťastná,, tak mi řekl, že se bude snažit, ale musíme chtít oba, že se to dá změnit, že se změní... - a já tomu nevěřím..

Když přemýšlím o budoucnosti se současným přítelem tak nás spojuje to, že si rozumíme jako kamarádi docela dost, dokážeme se bavit o všem, jen jsme hodně soutěživí, takže si hodně dokazujeme kdo je lepší a tak... co dál? tak to cestování, mám ráda výlety - ale zase jinak ja on (on chce za co nejkratší dobu a co nejlevněji toho vidět mnoho, já si raději zpomalím a prohlédnu si věci co mě zaujmou, nepotřebuji vidět uplně vše co mi to nabízí... - pak se většinou stává to, že si ten výlet ani pořádně nepamatuji.. ... ) a dál? ... dřív asi tak před tím 3/4 rokem, možná ještě dřív.. jsem si dokázala představit celý život s ním, děti a tak... ale teď ho nedokážu vidět po boku s ním... on by raději bydlel v pronájmu a pořád někde cestoval, já zase bych chtěla svůj byt nebo spíš domeček, taky zakomponovat cestování do života, ale spíš zajistit rodinu, mít rodinu atd.. na příteli co mi vadí, jsem tu myslím řekla dost věcí, ale co se mi na něm líbí? - že je hodný, že vím, že mě má rád a úmyslně by mi neublížil... že s ním je občas legrace, že je zodpovědný, pečlivý, co se týče školy, tak se vážně snaží mít dobré výsledky,... dál mě nic nenapadá...

Nejhorší je, že mám strach, že když to tady skončí, moc mu ublížím, mu, jeho rodině, mé rodině... všichni ho měli strašně rádi a já na něj nikdy neřekla křivého slova, takže ani neví co se tady děje(přesný opak jako minulý vztah s bývalým)... taky nevím jak to bude s mými city, co když rozchodem udělám životní chybu? co když k sobě patříme, jen jsem rozmarná? nedokážu zůstat sama, bojím se toho...

Nájdi si chlapa, ktorý ťa poriadne oš*ká a s ktorým budeš spokojná. Problémy sa sami nevyriešia. Keď to neklape v posteli, nebude to klapať nikde. Je to také jednoduché.

Když to tak čtu, pokud cítíš, že to s přítelem není ono a nevidíš tu vaši budoucnost, ukončila bych to.
Bývalého bych nekontaktovala, není proč.. když ptáčka lapají atd.
Pokusila bych se dát si do pořádku svůj život, naučit se být sama a pak.. třeba budeš připravená na vztah.

Myslím, že bzs neměla být ani s jedním....S tvým ex by to mohlo být chvíli fajn,ale pak by se to vrátilo do starých kolejí.On s přátel nevzdá a ty bys zas žárlila. A s tvým současným přítelem to taky nevidím růžově. On se jen tak nezmění, ty se taky nezměníš a problémy tam budou pořád......A zůstávat s ním jen kvůli rodině a ostatním je blbost a nikomu to ve výsledku nepomůže....

Reaguji na Majka69: Děkuju za radu.. Máš/-te pravdu, že když to neklape v sexu, tak že to jen *****... jenže někteří říkají, že sex není všechno... mohu říct, že například s bývalým přítelem byl sex luxusní na který nikdy nezapomenu a stejně to pak dopadlo špatně... třeba je to tím, že jsme byli hodně mladí... ale co já vím...

Přečetla jsem si vše, cos tady napsala a přesně vím, jak se cítíš. V jaké jsi situaci, rozhodování se mezi dvěma, já si prošla úplně tím samým, souhlasím, že to není nic příjemného. U mě to sice nebyl bývalý přítel, ale zcela nový objev, což je ještě větší riziko, než jít do někoho, koho už znáš. Taky jsem si prošla téměř bezesnými noci, trápením, rozhodováním, koho si vybrat, uvažováním nad tím, jestli neudělám chybu, co když s přítelem mám jasnou budoucnost, s tím druhým mi to nevydrží? Taky jsme spolu rok žili, naše rodina už nás pomalu brala jako pár do budoucna, absolutně neměli ponětí, že se mezi námi něco děje, mysleli, že nám to klape... Máma byla naprosto v šoku, když jsem zničehonic přišla s tím, že se chci rozejít. Dokonce prý v noci nemohla pomalu spát, jak na to pořád musela myslet... Já do toho risku šla, rozešla se a teď jsem šťastná, rodina mého současného přítele zbožňuje a říkají, že je lepší, než mí předchozí

Chápu, že máš strach opustit přítele, se kterým máš tak nějak jasnou budoucnost. Ale mělo by pro tebe být varovným signálem to, že ač nedávno jsi s ním plánovala budoucnost, najednou si to neumíš představit. S tímhle mám docela zkušenost, v obou mých vztazích jsem si plánovala budoucnost, byla naivně přesvědčená, jak nám to vydrží, budeme mít rodinu... A pak najednou přišlo období, kdy jsem o tom začala pochybovat, ta jiskra se nějak vytratila, nedokázala jsem si představit zůstat po zbytek života s tím daným člověkem, zároveň jsem si začala uvědomovat, že nemáme stejné koníčky. A pak oba vztahy ztroskotaly. Pokud píšeš, že podobně je to i u tebe, věř tomu, že je nejspíš konec. Můžeš si říkat, že se to spraví, třeba se i snažit to napravit, ale podle mě už se to zachránit nedá, jakmile tě přepadnou tyto pochybnosti.

Ale píšeš, že s bývalým přítelem to taky nebylo ideální. Soudím, že jsi mladá a myslím, že bys měla poznat někoho dalšího a nevracet se do stejné řeky Určitě někde čeká ten vhodný chlap pro tebe přeju hodně štěstí

Reaguji na petulajz: Děkuju moc za komentář ... Se současným, dnes již vlastně bývalým přítelem jsem se nakonec rozešla... Nešlo to, opravdu, představa zkoušet to znovu mě ničím nelákala a neměla jsem z toho dobrý pocit... I když vidina toho, že všechno co jsme spolu měli budu teď muset nějak vyřešit, vzít si svoje věci, všechno dělit na pů, nebyla hezká.. Cítila jsem, že to tak bude lepší... Jinak o bývalém příteli co jsem zmiňovala - neplánuju nic... Je sice milý, ale opravdu neznám ho, neviděli jsme se strašně dlouho, takže se nebudu bránit kontaktu s ním, ale že bych znovu skočila hned do vztahu to taky ne... Spíš teď budu chtít poznat sama sebe, udělat si ten čas konečně pro sebe a dělat to z čeho budu mít dobrý pocit, a ne proto že to dělat musím Uvidím kam mě vítr zavane ... Jinak ještě jednou díky

Reaguji na mt24:

Tyhle rozchody jsou dost těžké, ale je třeba to brát z té lepší stránky, jak píšeš, máš teď čas na sebe, na přemýšlení, co vlastně chceš, můžeš poznávat nové lidi... Třeba potkáš někoho výjimečného Držím palce