Dá se vše stíhat? Time management...

No já osobně se řadím do těch absolutních nestíhačů s uplnou neschopností si zorganizovat čas Takže muj maxinální výkon byl buď škola/brigáda, škola/sport nebo škola/přítel víc se mi toho jaksi najednou skloubit nedaří...ale ke kadeřnici nebo k doktorovi si dojdu, tam zas tak často nemusím
Takže tě může potěšit, že to zvládáš ještě dost parádně oproti některým

Úplně jako bych ten článek psala já sedí to do puntíku. A nejvíc sedí ta poslední věta: je toho moc, tak nedělám nic. Nic mě nebaví, nic nestíhám, na nic se netěším. takže taky budu ráda za jakékoliv typy

Sama ještě nemám děti, ani po nich nijak momentalně netoužím, ale jedna charismatická paní doktorka u nás na oboru na VŠ, nám "promlouvala" do duše. Sama je to vitální starší dáma, s vždy perfektním make-upem, manikúrou a perfektnim účesem. Říkala nám něco ve smyslu, že nikdy nesmíme dopustit, aby nás rodina jako taková semlela. Na děti bylo potřeba dvou lidí, takže neexistuje, abychom se upsaly jenom jí a na sebe zapomínaly. Je potřeba si na sebe vyčlenit třeba 1-2 hodky. Dítka "předat" manželovi, ať se o ně chvíli postará on, my si mezitím máme zajít na kosmetiku, na vlasy, případně se zavřít do své pracovny a dělat si své věci; máme si třeba přivstat, dát si lehký základní make-up abychom se cítili dobře a hlavně abychom vypadali i v očích muže přitažlivě a ne jako neurotické matky nestíhačky.... Možná se mnou nebude souhlasit, ale já s jejím názorem sympatizuji. Nedovolila bych, aby veškerá starost byla jen na mých bedrech. Ve vztahu jsou vždy dva...

Reaguji na Ashraf_Banu: Já s Tebou souhlasím! Ale byla jsem teď na brigádě v mužském kolektivu a chlapi si tam stěžovali, že sami děti pořádně nevidí, když přijdou z práce - jen asi na půl hodinu při koupání, a pak jdou děti spát a že je jim z toho smutno - že by se jim chtěli věnovat, ale jsou pořád v práci... A mně z toho uplně zamrazilo, co je to za podivnou dobu... Takže jasně rozdělit si třeba práci s domácností je potřeba, ale vlastně ten manžel má naprosto stejně málo času jako manželka... Takový neustálý boj s časem...

Reaguji na LadySephira: Reaguji na lenulililinka: Děkuji, jsem ráda, že v tom nejsem sama

Reaguji na Ashraf_Banu:
Přesně tak, jen bych ještě doplnila další členy rodiny (babička, dědeček).
Jinak mimo téma....znát Tvůj jídelníček. Gratuluji k váze ze 74 na 64, skvělá práce a také skvělý výsledek.
Ještě k původnímu tématu, praktikuji to také tak, jak to zde popsala Ashraf_Banu.

Reaguji na Gekonka:
Myslím, že poctivě se to všechno zvládat nedá.
Já jsem pracovala až do svého prvního porodu (29) a pak jsem zůstala doma. Naštěstí můj chlap vydělává solidní peníz a ještě máme nějaké finance z pronájmů.
Mezitím jsme postavili dům - takže zákonitě hodně starostí a uklízení, taky rodiče zestárli, proto jsem ráda, že k ním mohu kdykoli zaskočit, dětem se můžu věnovat naplno a občas pomoci tam, kde je to potřeba.
Celkově jsem v tomto prožívání života naplněná, ale asi to není pro každého.
Nicméně vím, že mi to přineslo klid do mého života i do života mé rodiny.

To je hezké předsevzetí, ale pokud manžel finančně zabezpečuje rodinu a je v práci od nevidím do nevidím, jak už napsala Gekonka, pak zákonitě větší část starostí o děti a domácnost přejímá žena. Pokud i žena chce jít za kariérou, určitě je lepší, nepořizovat si rodinu...
Myslím, že určité představy jsou hezká věc, ale skutečnost bývá poněkud jiná a soužití ženy a muže je vždy o kompromisu.
S čím ale velmi souhlasím je, že žena by měla znát svou hodnotu a nikdy se nikým, ani partnerem a ani dětmi, nenechat zotročit. Vyčlenit si čas na sebe a své koníčky by mělo být téměř povinností.

Reaguji na True:
Doporučuji autobiografickou knihu Sheryl Sandbergové. Spojeni mateřství a kariéry se v Česku setkává opovržením a předsudky, že alespoň jedna strana je o něco ochuzena. Odobně si myslím, že tomu tak není.

Já myslím, že se toho dá zvládnout hodně. Rodina se dá skloubit s prací, škola s brigádama + cvičení a čas na sebe.

Často jsou takové prostoje - internet, poflakování, televize, kafíčka s emocionálníma upírkama co ti nic nedají, přehnané starání o domácnost apod.

Jde o to si to vše dobře naplánovat. Ale bojuju s tím taky .

Hlavní je se tím nestresovat, někde polevit, v něčem přidat. Když je člověk v pohodě, zvládne toho víc.