Smazat

Jak se emotivně odpoutat od špatného vztahu s rodiči (hlavně s matkou)

Ahoj holky,
dnes jsem konečně pochopila a opravdu uvěřila, že příčina mého mnohaletého psychického i fyzického strádání jsou moji rodiče. V pubertě mě na to upozorňovala psycholožka (teda dokud mě za ní rodiče nezakázali chodit), později přitel, a po celou dobu i blízcí kamarádi. Ale já si pořád říkala, že je to tím, že jsou na mé straně. Přijde mi že jsem děsná svině, že tohle můžu říct o svých rodičích, protože je miluju a pořád doufám, že jsou ve skrytu duše jiní.
Pro otce zabývajícího se jen svou kariérou jsem byla až poslední v řadě. U nás v rodině je totiž holčička něco podřadnějšího než chlapeček a to byla moje smůla už když jsem se narodila. Takže například když se jedlo, dostal nejdřív otec, pak bratr a matka a když už nezbylo, bylo mi řečeno že jsem stejně tlustá. Pro matku jsem nikdy nebyla dost dobrá, v dětsví jsem trpěla posměšky od spolužáků, protože mi odmítla koupit druhé kalhoty a já chodila pořád v jedněch a v obřích trikách XXL. V pubertě nasadila svoje: jsi tlustá, doufám, že si nechceš vzít na sebe tu krátkou sukni. U maturity jsem se potila v dlouhých kalhotech protože mě matka večer před ní sdělila, že mám hroznou celulitidu a já celá stresovaná a zdrcená poklidila šaty zpět do skříně. Nic jí není dost dobré: nejsem dost hezká, dvě vysoké školy jí připadají jako normál co zvládne i cvičená opice, cokoli si koupím na oblečení zhaní. Když ji požádám ať mě obejme, většinou na to něco odsekne, nebo mě krátce odbyde. A to mě vždycky hrozně raní.
Pořád jsem se snažila z rodičů tu lásku vytřískat, ale pořád slyším jen samé výčitky, obvinění, srážení seběvědomí apod.. Mám chuť řvát: jste moji rodiče, máte mě milovat a podporovat, ale už jsem z té věčné snahy dát vše do pořádku unavená. Psycholožka mě radila odstěhovat se co nejdřív pryč. Ale to by znamenalo nechat školy a začít pracovat, protože i přítel studuje a na brigádách vyděláme akorát tak na jídlo a ostatní běžné potřeby, navíc jsem chtěla dát vztah do podoby přijatelné pro obě strany.

Máte nějaké typy jak se psychicky distancovat od rodičů? Pořád mi nejde podívat se na situaci bez emocí a říct si prostě: rodiče už jsou takoví a nechtějí se změnit, nenech se trápit a soustřeď se na sebe. Víte jak na to? Situace, které v našem vztahu rodiče-dítě nastávají mě pořád dojímají, přestože díky přiteli jsem pokročila neuvěřitelnou část cesty od patnáctileté trosky až k tomu co jsem teď.

Děkuji za všechny nápady.




 
arrow
profile_image
staninka_ts
od 13. 9. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Příbuzné si holt nevybíráme Souhlasím naprosto s ostatními - jediná cesta, jak si zachovat zbytky duševního zdraví, je se osamostatnit. Nemyslím, že osamostatnění znamená nutně vzdát se VŠ titulu, tak dramaticky bych to neviděla (sama jsem studovala dva obory a měla brigádu; navíc na výšce mělo 90% spolužáků celých 5 let i stálé brigády), můžeš uplatnit ubytovací stipko a při nejhorším si dát obor dálkově (pokud to umožňuje). Je ale otázka, jestli "odstěhování" je teď to, co opravdu chceš.. mám totiž pocit, že z různých důvodů se osamostatnit nechceš, jen bys ráda, aby se vztahy změnily. Bohužel si myslím, že bez pomoci zvnějšku (nepředpokládám však, že by rodiče byli ochotni přistoupit na nějakou formu poradenství) nebo určitého nadhledu (který získáš nejlíp odstupem - osamostatněním) vztahy doma příliš nezměníš (co si budeme povídat, rodinný systém je už nějaká léta nastaven a pravděpodobně k žádné dramatické změně jen tak z ničeho nic nedojde). Jen bych ti poradila, aby ses zaměřila v první řadě sama na sebe - na svoji psychiku (není hezký ve 30 přijít na to, že díky rodičům je z tebe troska, a místo spokojenýho žití si dalších 20 let řešit stopy, který na tobě vaši zanechali), na studium, protože z toho budeš těžit svý sebevědomí a na vztah s přítelem. Hodně štěstí!!

arrow
0%
0    0
Nebyla hodnocena

Liiv - já osobně bych ti doporučila podstoupit rodinné kostelace, ulevíš tak celému rodu. Já jsem ji podstoupila teď nedávno a je neuvěřitelné co to semnou udělalo a hlavně se vztahem s mou matkou. Nečekala jsem, že problémy které mám (né všechny samo) souvisejí s problémem s matkou a celého ženského pokolení v naší rodině. Měla jsem podobné problémy o kterých píšeš s našima a nikdy mě nenapadlo, že to může mít souvislost s mými psychickými problémy atd. Před tím nikde neutečeš a takhle máš možnost to vyřešit navěky. Otázka je, jestli tomu věříš ale je to fakt síla. Mluvím z vlastní zkušenosti

arrow
profile_image
staninka_ts
od 13. 9. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

AXIS
Souhlasím! U koho jsi byla?

arrow
0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji staninka_ts: Souhlasím! U koho jsi byla?

Hynek Nekuža to vedl Byla jsem na takovém meditačním konstelačním pobytu..jezdím často a jako paráda. Musím říct, že mi nic tak nepomohlo jako duchovno a všechny věci s ní spojené. Takže já fakt ty konstelace doporučuji

No, tak doufám, že zakladatelce tématu pomůže alespoň vědomí, že v tom není sama. A důležité taky je, že nemá tendenci brát vinu na sebe a pochybovat o sobě. Já jsem na tom velmi podobně. I když jsem si vědoma, že přístup ke mně je velmi kritický, že odskáču i to za co nemůžu a vlídného slova se nedočkám, tak vždycky když se rozhodnu pustit s dotyčnou do pře a trošku se bránit, tak to akorát končí mýma výčitkama. Opravdu svou citovou závislost nechápu. Na druhou stranu jsem styky omezila na přijatelné minimum ( 2-3 měsíčně) a při setkání se výpady snažím ignorovat a hlavně!!nebrat si je osobně. Zjistila jsem totiž, že i kdybych se rozkrájela, tak pro ni nebudu nikdy dobrá, a každá holka na ulici bude pro ní krásnější, chytřejší, úspěšnější. Popřípadě bych taky doporučila vrátit se k psychologovi(a rodičům nic neříkat), než to napáchá v tobě těžko napravitelné následky. Hodně síly holky.

arrow
profile_image
Liiv
od 29. 12. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Holky moc vám všem děkuji za rady. Dnes jsem o tom všem přemýšlela a rozhodla jsem se zkusit dát rodičům poslední šanci: buď se mnou zajdou k terapeutovi a začnou situaci nějak řešit (i když oni si nemyslí že dělají něco špatně), nebo se odstěhuju. To stěhování je trochu risk (doufám, že mě pak nebudou psychicky vidírat), ale je to pro mě zároveň velká možnost získat.

Také mě udivuje kolik holek má podobný problém, myslela jsem že jsem ojedinělý případ. Osobně prostě nechápu jak je možné, že se takhle- hlavně matka dokáže chovat.

Každopádně moc děkuji za názory, poprvé jsem se odvážila někomu říct problém opravdu v jeho celistvosti - ne jen dílčí problémy (když nepočítám psycholožku). Oni totiž rodiče umí velmi dobře vytvářet kolem sebe iluzi, že naše rodina je dokonalá, takže nás lidé z okolí mají za idilickou rodinku.

arrow
profile_image
PetVylez
od 3. 7. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Liiv, je mi tě fakt líto! Jestli Ti to vyjde,tak se odstěhuj,i já jsem měla se svými rodiči problém.V žádném případě si nemyslím,že jsi svině jak píšeš,že si to o sobě myslíš,když to o nich říkáš.Já si to spíše myslím o Tvých rodičích.Musíš být strašně hodná holka a taky chytrá.Chápu,že to bude asi těžké,ale skus se na ně doslova vykašlat a ukaž jim co v Tobě je.Možná někdy budeš pracovat na vysoké pozici a to jim potom sklapne,to mi věř.Asi bude to osamostatnění ze začátku těžší,ale věř,když budeš silná,tak to všechno překonáš.Aby se jednou za deset,patnáct let,nestalo,že Tě budou tví rodiče hledat přes Poštu pro Tebe.Protože už budou zase o něco starší a potom až zůstanou úplně sami jim dojde jakou vlastně měli dceru a jak se k ní chovali.Když trochu rozeberu svůj vztah s otcem,tak ten,když jsem potřebovala pomoc,tak mi rovnou řekl,ať klidně skončím v domově a ať tam klidně oslavím tehdy své 16 narozeniny.Mohla jsem tam opravdu skončit a nebo jako bezdomovec,ale pomohl mi můj přítel.A taky, začátky nebyly ideální,ale měla jsem střechu nad hlavou a pomaličku jsme se s přítelem zařizovali.Dnes je mi 20 let.S otcem jsem se nikdy nestýkala,akorát jednou před těmi zhruba 4 lety,když jsem potřebovala pomoc.Jelikož moje mamka neplatila nájemné a nemusím psát jak to tehdy dopadlo.Taky neznám co je rodičovská láska i když teď mi mamka pomáhá.Bohužel k vůli mému dětství,které radši nebudu popisovat asi nebudu chtít nikdy dítě,protože nevím,zda budu moct tu rodičovskou lásku,kterou jsem nepoznala, dát.Dodnes a asi napořád mám traumata z toho co jsem prožívala.Ale děkuju bohu, nebo spíš svému příteli,že tu střechu nad hlavou mám,protože ten pocit,když se dozvíte,že vás vyhodí z bytu nikomu nepřeju.Všem,kteří mají podobné nebo i jiné problémy,držím palce!!

arrow
profile_image
veja
od 18. 3. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Liv, já bych možná zkusila tu psycholožku nejprve bez rodičů a nic bych jim neříkala. Vzít je tam pak můžeš vždycky, ale pokud ti to zakazovali i předtím, myslím si, že tomu možná nebudou moc nakloněni, ale to musíš lépe vědět ty. Tak držím pěsti a ozvi se, jak se máš. Je skutečně mnoho holek, které mají podobný problém a myslím, že mluvit s nimi ti dá hodně. Tak držím pěsti.

arrow
profile_image
Limetka 33
od 1. 1. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Všem, kdo má podobný problém. I já jsem toto řešila tady na diskuzi. matka mě tak ubližovala psychicky, že dneska si změnila tf. číslo a já ho nesmím vědět, jen moje děti a ty mi ho nesmějí říct. Byla jsem na operaci, bydlíme ve stejném městě a matka je pohyblivá. Nejen, že za mnou nebyla v nemocnici, ale neposlala ani SMS, abych nezjistila její číslo.Smutné, že? Taky mi ubírala na sebevědomí, nikdy nepochválila, nepotřebovala si popovídat a také já se jinemohla svěřit. Stále jsem odpouštěla a stále brečela. Lásku rodiču si nevynutíš. Prostě jsou takoví. Já už ted, mám jen matku, otec zemřel. A došlo to tak daleko, že se nestýkáme, musela jsem si zvyknout, že NEMAM matku. Je mi to líto, ale musí to být. Ona nestojí o mne, já se vnucovat nebudu a prosit ji-Měj mě ráda, jako každá máma má ráda své děti, to už nejde. Trvalo to dlouho, ale dneska je pro mne cizí člověk.Jen mi vadí, že mě všude pomlouvá a já si připadám, jako špatnej člověk. Někdy to tak prostě musí být, musela jsem se přestat uplně stýkat, jinak by mě psychicky zničila. Takže, když to nejde- nestýkat se a žít si svuj život.Vím, že to bolí, ale , jak jsem psala -lásku nelze vynutit. U mateřské lásky je to nepochopitelné.

arrow
profile_image
PetVylez
od 3. 7. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Takové matky by měly zastřelit.Nevím,asi některé ty krkavčí matky,začnou žárlit na své dcery,protože vypadají líp než ony.

arrow
profile_image
avata
od 8. 4. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

PetVylez

Me obcas take prijde ze nektere nesoudne matky vidi ve svych dcerach konkurentky, ac je to jakkoli ujeta predstava. Obcas je takovy zachjev i u nas (nase mamca se kasa stihnou postavou a obcas si schvalne bere mnou vyrazene obleceni, protoze ja mam proste krivky a obcas z neceho "vyrostu"; ted jsem prijela stihlejsi a krome pochvaly padly i neprijemna slova.... je to u nas takove zvlastni.... a atmosferu stejne nedam do slov...), ale znam horsi případy.

U nas se vlastne hodne vztah lepší, kdyz se nevidime. Pres obcasnou sms je to uuuuplne nejlepsi. a i tak se mi obcas zvedne tlak.

Liiv
Ahoj, já měla to samý, rodiče na mě a segru i volali policii, když jsme si dovolili se bránit při jejich bití atd. k psychologum a psychiatrum nás posílali pořád,nebot nám vsugerovávali, že jsme psychicky narušení...to jsme už potom i z nich byly. Byly jsme z toho v prdeli, a to vycítili spolužáci a učitelé a šikanovali me i na střední taky. Nakonec jsme ve 4. ročníku přestala do školy chodit a utekla jsem z domu. Díky Bohu jsem si matuitu dodelala v září. Dokonce ředitel chtel na rodiče podávat trestní žalobu atd. ... no,rodiče vysokoškoláci a manipulátoři... psychologové a učitelé i rodina delali, že nic nevidí. Pod tlakem jsme se se segrou rozhodly utést do zahraničí, kde jsme strávily rok. Neumely jsme absolutně jazyk, nikoho tam neznaly, mely peníze jen na letenku tam. Jeste na letišti v tý zemi jsme nevedely, kde budeme spát. Spaly jsme jako blbky v parku a další den jely na inzerát za nejakým čechem do 12 hod. busem vzdáleného mesta. Ti nás ubytovali, ale chovali se k nám desne, když vedeli, že nemáme práci ani peníze atd. nakonec jsem naprostou náhodou dostala v pohode práci, do školy jsme chodily jazyké denně a odstehovaly jsme se uplne za jinými lidmi. Když jsme se po roce vrátily, nebyly jsme už ty trosky a já začala studovat VS a segra nádstavbu. Bohužel jsme časem opet potřebovaly nejako podporu rodiču a segra se za nimi musela odstehovat. Je z ní zase troska a na prázky musela za mnou odjet. Tím chci říci, že nejlepší je, žít sama za sebe. Vykašlat se na rodiče, jež by zasloužili aby se jim tohle všechno vrátilo. To, že je nekdo tvým rodičem neznamená, že je to dobrý človek! Taky jsme to se segrou dost řešily. Ale vždy nám naši rodiče dokázali jen to, jak velké jsou to zrůdy.
Přeji Ti hodně štestí bez rodiču. My se segrou si ted-mi je 23 a jí 22let, nemužeme najít ani přítele, máme desne malé sebevedomí a bude celý život trvat, než se aspon trochu dostaneme z vlivu jejich výchovy.

Chci tím říci, že kdo jim uteče, ten vyhrává!

 

Váš příspěvek

Jak se emotivně odpoutat od špatného vztahu s rodiči (hlavně s matkou)

:-) ;) ;) ;) :-( :-)   text tučně text kurzívou podtržený text pěkný odkaz YouTube video   Přidat obrázky 

Nápověda 

Jak vložit obrázek Vkládání obrázků do příspěvku Klikněte na tlačítko Přidat obrázky a v dialogovém okně si ve svém počítači vyberte obrázek, který chcete poslat. Neměl by být příliš velký, neupravený obrázek z digitálního fotoaparátu se vám odeslat nepodaří. Do jednoho příspěvku můžete najednou odeslat až tři obrázky. Ke každému obrázku připište popis. Nezapomeňte také něco napsat do samotného příspěvku, jenom obrázky bez textu příspěvku odeslat nelze.

Jak vložit video Vkládání videa do příspěvku 1. Nejprve si zjistěte adresu videa 2. Tvar adresy videa pro YouTube je tento:https://www.youtube.com/watch?v=1aVLdeIKZuM 2. Adresu si zkopírujte např. pomocí Ctrl-C a vraťte se do Omlazení.cz 3. Nad formulářem (tím velkým bílým obdélníkem) pro psaní příspěvku klikněte na ikonu YouTube YouTube video a adresu videa vložte do okénka. 4. Kliknutím na OK se vám video vloží do příspěvku.

Jak vytvořit pěkný odkaz Vkládání pěkných odkazů 1. Zatím neklikejte na žádné tlačítko 2. Napište větu, která má obsahovat pěkný odkaz 3. Jděte na cílovou stránku a z adresního řádku prohlížeče si naberte (Ctrl-C) její adresu. 4. Vraťte se ke svému rozepsanému příspěvku a část věty, ze které se má stát odkaz, označte myší. 5. Teprve nyní klikněte na tlačítko pro vkládání pěkných odkazů: pěkný odkaz 6. Otevře se dialogové okénko - vložte do něj adresu cílové stránky (Ctrl-V). 7. Okénko zavřete a je to. 8. Nelekněte se toho dlouhého kódu, který se vám vložil do příspěvku. Poznámka Odkazy můžete také jednoduše napsat (stačí začít www…) a budou funkční (jen nebudu tak "pěkné"…)

Závazná pravidla Omlazení.cz

Pravidla Bazaru

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené