Obecně bych to asi shrnula tak, že mi chybí radost ze života, nic se mi nechce... Velký podíl na těchto náladách bude mít asi škola, která mě přestala tak nějak bavit, nebo jsem spíše ztratila motivaci ji dokončit.. Strašně mě to mrzí, ale nevím, co s tím.. Přijde mi, že nic neumím, oboru, který studuji, nerozumím, a mám panickou hrůzu z toho, že neseženu dobrou práci..každý den přemýšlím nad tím, jak se asi budu jednou mít a mám strach z budoucnosti. Denně hledám nabídky práce, až jsem z toho otrávená.. - sháním zkrátka nějakou odpovídající praxi ke studiu, a marně.. Ale škola a zaměstnání, to je kapitola sama pro sebe..
Dalším faktorem, je možná dlouhodobý vztah.. Vlastně nemám ani pořádně nějakou nejlepší kamarádku, se kterou bych trávila volný čas nebo partu přátel, se kterými bych se pravidelně vídala...většinou jsem jenom s přítelem, což asi také není dobře.. Dříve jsem měla přesně stejné pocity díky antikoncepci (nebo alespoň jsem si to myslela), po vysazení se mi vrátila chuť k životu a změnila jsem se...nyní neberu nic, a je to zde znovu..asi to bude dlouhodobý problém ve mně, ale opravdu nevím, jak z toho ven..
Dá se říct, že vlastně ani nějaký závažný problém vlastně nemám, asi řeším blbosti, měla bych být ráda, jsem zdravá, mám přítele, rodinu..ale toho pocitu znechucení ze všeho se nemůžu zbavit.. Zajímá mě, jestli jste si něčím takovým také prošly, a jak jste se z toho dostaly?