Dítě nebo potrat, aneb jak se správně rozhodnout?

Jestli můžu za sebe poradit, mimčo si nech. Nebude to lehký, to rozhodně ne. Ale určitě to bude stát za to, až se to malý narodí a až ti bude vyrůstat. Stoprocentně by sis to pak vyčítala, že to první jsi dala pryč, nebo by se třeba taky mohlo stát, že už to nepůjde - nechci to přivolávat, ale stává se to. Ačkoli to nebude jednoduchý, máš to o dost snazší už v tom, že máš JEN rok do školy, takže nemusíš přerušovat a nebo prodlužovat, jde o to to jen doklepat ke státnicím. Máš očividně výborného a milujícího přítele, který by ti sice potrat nevyčítal, na druhou stranu se na dítě ale očividně těší. Pak se taky nemusíš bát neznáma - USA - přítel tam žil, má tam rodinu, takže to je výhoda. Něco jinýho by bylo, kdyby ses tam chtěla přestěhovat s přítelem z Čech, ani jeden byste entušili, do čeho jdete, jestli najdete práci, bydlení...rozumíš, co tím myslím? Vy tam to bydlení máte, přítel asi i plánovanou práci, ty se chytíš po mateřský taky a V neposlední řadě - přítelova mamka...mít hlídací babičku v tomhle věku není běžný, většina prarodičů chodí ještě X let do práce, takže na to nemají čas. Být tebou bych o tom vůbec nepřemýšlela, mimčo je dar, a i když si pak budeš stokrát říkat, že bez něj by to v TU chvíli bylo mnohem jednodušší, prostě jen svatba, stěhování a tečka, tak ve výsledku je pořád lepší neriskovat zdravotní komplikace po potratu a možnou neplodnost, když máš všechny podmínky víc než skvělé... Ale třeba to někdo vidí jinak, nevím.. Ať se daří!

Já už dvě děti mám a můžu Ti říct, že teprve teď (když vím, jaký jsou poklad ) si zpětně umím představit, jak bych se chtěla ve tvé situaci rozhodovat. Rozhodně bych na potrat nešla, tím spíš, že za rok bys už dítě klidně chtěla. Jeden rok je hrozně málo a nestojí za to, celý život vědět, že jedno svoje dítě jsi vlastně zabila. Napsala jsem to hodně drsně, já vím, ale takhle to cítím. Máš toho před sebou hodně, ale svatba se dá odložit, školu bys nějak taky dokončila, když jsi teprve na začátku těhotenství. Věř mi, až mimčo budeš mít, všechno Ti stonásobně vynahradí .

Ano přítel tu pracuje na pobočce firmy, ve které pracoval v USA a zpátky na jeho pozici do USA se může vrátit kdykoliv, což je pro nás obrovskou výhodou. Navíc bydlení tam máme vyřešení. V přítelovo domě jsem žila pokaždé, když jsem tam byla na pár týdnů/měsíců pracovně(modeling) takže to tam máme téměř vše zařízené. Jinak s přítelovou mamkou to je opravdu dobré, že má takto čas, ono je to v USA právě zcela běžné, že spousta žen je v domácnosti a starají se o dům a rodinu. Přítelův táta má svojí vlastní firmu, takže budoucí tchýně si může dovolit být doma.

Ze všeho nejvíc se ale bojím období jara protože to by mě čekal případný porod a zároveň dokončování diplomky + pak učení ještě na obhajobu atd. Jako se školou nemám žádné problémy, celé 4 roky byly v pohodě, spoustu času jsem ve škole nebyla, protože jsem dělala modeling v USA, ale i přesto jsem si vždycky našla nějaký ten čas na učení a učení mi jde téměř samo, všechny zkoušky jsem zatím za celé ty 4 roky dala na 1. pokus, ale přeci jen po porodu by to bylo jiné si myslím. Navíc ještě do toho stres s plánováním a uskutečňováním svatby, já prostě nevím jestli do toho všeho jít. Takto jsem si to nepředstavovala. Měli jsme to s přítelem všechno nalinkované a teď jsou naše plány "naručeny" a nevím, jestli jsem ochotná to vše podstoupit. Jasně, zní to ode mě sobecky, ale dítě jsme zatím neplánovali a i když jsme měli ochranu, tak bohužel nebyla 100% ní.

Četla jsem už tvé předchozí téma a byla jsem na rozpacích, za sebe si netroufám radit či snad soudit, pokusím se napsat, jak to vidím já.
Jsi v situaci, kdy dítě sice nebylo plánované, ale je počaté s dlouholetým a zajištěným partnerem, kterého miluješ a se kterým spolu plánujete budoucnost.V takové situaci bych já osobně potrat nezvolila, to není situace, kdy je žena v krizové situaci či bez partnera.Já osobně bych to vnímala jako určitý kapric nebo i pohodlnost, už i vzhledem k tomu, že podmínky pro dítě máte dobré.
Otázkou je, jestli ho opravdu chcete..a na to si musíš odpovědět sama.Nikdo z nás za tebe mateřské povinnosti nepřevezme, ale potrat opravdu není něco, co vytěsníš během pár dní, i když ti to tu budou některé tvrdit.
Netroufám si radit a odsuzovat už vůbec ne.To musíš udělat ty a partner, radím zkusit to ještě společně probrat.

ano chystám se to s přítelem ještě probrat, čekám až přijde z práce abychom to všechno pořádně ještě probrali.

Školu jsem dodělávala při těhotenství a s také nás čeká stěhování na druhou stranu světa. Nevidím v tom žádný problém, pokud dítě chceš, tak si ho nechej. Sice je to trochu "komplikace", státnicovat, když je Ti pořád šíleně zle není zrovna dvakrát příjemné, ale zvládnout se to dá.
A svatba? Jak moc na jaře ji chceš? Protože když pominu dítě, tak tam pořád máš ty státnice, což může být docela záhul, třeba si to ani neužiješ.
V ničem z toho Tě dítě nijak zásadně neomezuje, respektive dá se to zvládnout i s ním.
Ale to je jen můj názor, nikdo to za Tebe nemůže rozhodnout a už vůbec ne správně. Ale jako chápu Tě, já takhle hledala radu ohledně přítomnosti partnera u porodu. Člověk si rád pročtě, jak to mají jiní, ale nakonec si musí uvědomit, že mu do ložnice nikdo nevidí.

Měj dítě až budeš určitě a na 100% vědět,že ho chceš ty a ne,že tě k tomu tlačí okolí,předsudky a podobně.Je to tvůj život a dítětem končí volnost.
Máš smělé plány,které chceš realizovat a evidentně sama cítíš,že s dítětem už nic.Tak se řiď svým vlastním rozumem

Nikdy nevyjdou plány, tak jak si je někdo naplánuje

četla jsem tvé včerejší téma, pochopila jsem to tak, že seš rozhodnutá na potrat jít, dost lidí tam ale začalo psát, ať nechodíš, takže ti to teď asi vrtá hlavou a založila jsi to téma...napíšu to co jsem psala včera, jsem stejně stará jako ty, mám stálého přítele, studuji VŠ, atp. přesto bych si dítě spíš nenechala a na potrat bych možná šla, i když z komplikací bych strach měla, to je to co mě odrazuje ze všeho nejvíce...jinak chci v klidu dokončit školu a začít nějakou kariéru, taky bych ráda přivedla dítě až do manželství a ne do nějakého vztahu na hromádce, mám spoustu míst, které bych chtěla ještě navštívit dokud nemám závazky, mohla bych pokračovat dál a dál...ale řeknu to jednoduše...ještě se na to necítím, necítím, že teď je ten správný čas...to, že mám milujícího partnera a jsem jakžtakž zajištění není všechno...

zvládnout se to všechno asi dá i s dítětem, ale to neznamená, že si musíš dítě nechat

samozřejmě bych ale dala možnost příteli se k tomu vyjádřit a přikládala bych jeho názoru velkou váhu, myslím, že je to i jeho rozhodnutí...

Takových příběhů jako je ten tvůj je zde na diskusi několik a všechny mají stejné pozadí nedokončená škola, nevhodný věk, nerozhodnost budoucích rodičů jak se k tomu postavit , pocit , že není vhodná doba, žádné zázemí atd. V první řadě je to tvoje volba , těžko se můžeš řídit radami cizích lidí zde na diskusi. Zvládnout se dá vše ,,když člověk opravdu chce. To , že studuješ je úplně minimální problém. Je plno matek , které při dítěti úspěšně zakončili studium.Jak tu již někdo psal vhodná doba nebude nikdy , vždy si najdeme nějaké" proč "se nám to v danou chvíli nehodí.Takže rozhodnutí je pouze na Vás dvou a víc na tobě.

Dítětem rozhodně nekončí volnost to je předsudek.

Je to tvůj názor já mám jiný,život se dítěti podřizuje ať chceš nebo ne.Těžko budeš po mejdanu spát do oběda například no na ten mejdan vlastně ani jít nelze - pokud není placená chůva.Už nejde nic spontánně.
Pro mě jsou nesmysl ty kecy matek jak je vlastně dítě nijak neomezuje.

Reaguji na Tiakia: Zase to nesmíš brát tak brutálně, protože celý život ji bude něco omezovat-dítě, partner, práce, zvířata v domácnosti, prostě kdokoliv a cokoliv na co bude muset brát ohled.

Reaguji na panda08: možná máš pravdu

Dostala jsem se jednou do této situace: Zpoždění menstruace, těhotenský test - ten jsem si udělala ráno, počkala dvě minuty, jedna čárka = negativní, ale mělo se čekat asi 5 minut. Abych neztrácela čas, šla jsem se chystat do práce, že se za ty tři minuty mrknu. Jenže jsem samozřejmě zapomněla, test jsem si dělala spíš z legrace, šance být těhotná byla mimimální, vždy jsme se s přítelem nějakým způsobem chránili. A víte, co se všude píše... Použitý test se má vyhodit a né že ho pak za den vytáhneme z koše a překontrolujeme. Já ale test měla uložený ve skříňce a večer po příchodu z práce na něj koukla... A málem jsem omdlela. Dvě čárky. A kdo si četl můj deníček, pochopí, proč mi bylo na omdlení Jasná volba byl potrat. Druhý den jsem jela do lékárny pro jiný test. Negativní a následující den jsem TO dostala. Tenkrát bych šla na potrat na 99 % a na 100 % bych toho pak po zbytek života litovala, ať byla situace jakákoli. Potrat je vždy to nejjednodušší řešení. Navíc pokud dítě nepřivedeš do bídy a chudoby, není co řešit Hodně štěstí, at se rozhodneš správně a nemusíš svého rozhodnutí nikdy litovat