Ahoj podnikáte někdo se svými rodiči, či jinými blízkými. Já s ťaťkou a bráchou. V práci jsem asi dva roky učím se a vedu jednoduché a podvojné účto, vedu malou prodejnu a skladovou evidenci, částečně zahraniční obchod. Nevím proč, asi proto že jsem nezvládla dodělat výšku jsem pro taťku i mamku nula. Brácha a jeho přítelkyně naopak jedničky, které když jsem nastupovala do práce dávaly notně najevo jak mě tam nechtějí. Taťka je výbušnější povahy, vím že soukromé podnikání jsou nervy od A až do Z. Od prvotní zakázky odběratele, přes přípravu výroby po její zadání,nakoupení materiálu,jeho transfer do výrobních závodů, přes výrobu samotnou a potíže s ní spojené po finální předání výrobků zákazníkovi. V práci jsem pro něj ten tupoun, neštěstí rodiny, blbec, idiot, někdy po mě něčím i hodí a stejně tak moje tituly prezentuje na veřejnosti. Společně s mamkou mi vyčítají, že nemám přítele,dětí se ode mě přirozeně nedočkají. I pro bráchu a jeho přítelkyni jsem kočky milující méněcenná nicka neřeknou to do očí ale chovají se podle toho. Je mi to docela líto a nevím co s tím. Nejsem na vztah,ale zatím připravená ač je mi 28 let a kousek. Baví mě kreativní tvorba, cizí jazyky, občas pořádám charitativní sbírku pro zvířátka, politika domácí i zahraniční, mezinárodní vztahy, všechno okolo koček a psů.