Hlava se asi vyřešila, nejspíš to byla blbost, jak jste psaly. Byly to asi oči. No, začala jsem hůř vidět a byly mi napsány brýle, to i přesto, že mám malé hodnoty dioptrií i cylindrů (mám astigmatismus, taky velice mírný). Ale když mám ty brýle, tak mě hlava nebolí. Týden to bylo fajn, ale pak zase ta psychika, najednou to nedokážu dát na oči, jen v práci, po tom týdnu už bych na to, co dělám, neviděla, tak moc mi zlenivěly oči! Nedokážu si představit být s tím v autobuse, kde jsou známí, snad jen někde mezi cizíma. Někteří příbuzní jsou na zabití, už kolikrát jsem slyšela, kdo v mém věku ještě brýle nepotřeboval, podržela mě jen maminka, i finančně. Podotýkám, že na čočky nebo operaci opravdu nemám. V optice jsem si vybrala to nejmenší zlo, jak vzhledově, tak finančně. Ale i to nejmenší zlo mi dělá problém. Ta bolest hlavy je snad lepší, už ke mně patřila, ty brýle ne. Zdá se mi to umělé, takhle já nevidím, tak ostře, to je podvod. Nemám ty brýle ráda, ani když někde leží, jako bych někde povalovala protézu, tak mi to přijde. A proč já, která zrovna pořád řešila vzhled? Dokonce jsem se ani za nějkou super ošklivku nepovažovala, jen okolí do mě stále rýpalo, posílalo mě ke kadeřníkům apod. Ten vzhled jsem řešila kvůli blbým poznámkám okolí. A teď už nemám řešit co, už prostě hezká nebudu. Jen mi nepiště, že jsou horší věci, umírají mladí lidé, mají ošklivé nemoci apod., to já totiž vím. Ale někdy máme depku i kvůli blbině, ne?