Špatný vztah s matkou vs. vztah se ženou

Ahoj. Znám podobnýb případ, ne z vlastní zkušenosti. Určitě i záleži na tom, proč tam ten špatný vztah je...v případě, který znám já je to "chyba" matky, která očividně nebyla psychicky ani existenčntě schopná dítě zabezpečit. Mám pocit, že ten kluk má ženské za "neschopné" a pokaždé, když se nějaké jeho ženské něco nepodaří, nebo něco pokazí, tak se v té ženské neschopnosti jen utvrzuje....nejsem doktor a nevím, jestli to je tím Ale myslím si to.

Myslím, že to tak určitě být může, ale nedá se to paušalizovat. Vždycky záleží na konkrétním člověku, na jeho povaze, jak se vypořádává se situacemi, co ho v životě potkají, na jeho úhlu pohledu a tak dále. Navíc i ze "slabosti" může člověk vytěžit to nejlepší pro sebe i druhé. Je pravda, že mně zase chyběl mužský vzor a ve svým vztahu k chlapům jsem byla potom dost opatrná a dávala jsem si pozor, vždycky jsem se spíš držela zpátky, aby mi někdo neublížil, protože jsem měla "špatnou" zkušenost...Ale myslím, že to je případ od případu.

Já si myslím,že to může být naopak.Pokud neměl dobrý vztah rg matkou a uvědomuje si to,tak může mít k partnerce hodně citový vztah.To co mu chybělo si vynahrazuje.Já neměla dobrý vztah s otcem a jsu fixlá na svého chlapa,potřebuju vědět,že mu na mě záleží.Chci mít dobrý vztah.

Nemyslím to tak,jako žebych bez něj nefungovala :~)mám své přátelé a koníčky.Špatně jsem to asi napsala.Po citové stránce jsem ze strany otce strádala a ve vztahu potřebuju hodně .....

Já si myslím, že můj muž nemá dobrý vztah s matkou. Sice by to nikdy nepřiznal a tvrdil by opak, ale byl to důvod, proč šel studovat na druhou stranu republiky. Jeho matka neschopná není, ale chladná. A vztah k ženám? Myslím, že máme krásný vztah, jsme spolu 12 let. Je tolerantní, společenský. Ale on prostě není typ, co je proti ženám, na to je dostatečně inteligentní.

Ale toto se pozná už na prvním druhém rande, zda má blbý poznámky na ženské ;-)

Reaguji na Petruszka:

No v dnešní době mi přijde, že se to právě poznat nemusí hned na 2. rande...kor když je to třeba manipulant, tak ví, co říct aby se zalíbil apod. A hlavně on nemusí být vyloženě vědomě zaujatej proti ženským, ale je to v něm.

Ale jak už bylo řečeno, nemusí to být vždy, je to individualní. Hodně tu píšete o špatném vztahu s otcem. Když to vezmu i po této stránce špatný vztah s otcem vs. s přítelem - vyrustala jsem s matkou, ale s taťkou máme vztah dobrej (což je nepodstatné) a u mě to vyustilo v přehnanou ženskou emancipaci. Protože mě vychovala ženská, která si vše musela zařídit sama - od banky až po přitlučení poličky. Takže asi i záleži jak byl vychovaný apod. Jak moc je vůči tomu vztahu s matkou imunní.

No já se právě s takovými chlapy setkala a z nich to lítalo hned. Oni si totiž myslí, že je to normální, takže to nemaskují. Navíc já jsem taky hodně emancipovaná (a vychovali mě oba rodiče ), takže s takovým mužem jdu do střetu ihned ;-)

Asi to dost záleží i na tom, jak je člověk sám postavenej...Když se bavíme o tom, jestli člověk, kterému něco chybělo, dokáže to samé dávat i jiným, tak mám taky zkušenost, byť nesouvisí se vztahem k mužům...Doma mi třeba chyběla láska, pochvala, obejmutí...běžně jsem slýchala:"Za to, že tě nechválím, poděkuj tomu a tomu, protože ten mě taky v nechválil a neříkal, že mě má rád..." A přesto PRO MĚ je to normální a naprosto přirozený, že lidi chválím, podporuju, říkám jim, že jsou pro mě důležití, protože chci, aby to věděli, jak skvělí jsou...Takže je to asi částečně i v osobnosti člověka, ať už se to týká partnerských vztahů nebo všeobecně vztahů k lidem...Člověk má vždycky na výběr - buď se schová za to, že ty city (nebo cokoli) dávat neumí, protože to sám neměl (a mnoha lidem to perfektně vyhovuje jako argument, aby se nemuseli snažit)...i když chápu, že někdo to opravdu nedokáže překonat i kdyby chtěl...a nebo právě to, co mu chybělo, rozdává o to víc ostatním..

vlastní zkušenost - exmanžel takovou smutnou zkušenost z domu měl, po narození syna se ke mě velice upjal, prostě byli jsme celý jeho svět. Začal mě omezovat, extrémně žárlit...no do roka od synových narozenim už jsme se rozváděli, bylo to velice drastické. Svá slova - živí ode mě neodejdete - se snažil naplnit.

Takže k tvému dotazu
- pokud je chlap zdravě sebevědomý - nijak to jeho vztah k ženám neovlivní, může být krásný
- pokud je ale jeho sebevědomí pouze hrané - může to dopadnout jak z mé zkušenosti.

Reaguji na farahh: tyjo, to je mazec. No hlavně že jsi vyvázla a dítě taky...

Jinak k tématu... To, jak jsme vychovávaní v nás samozřejmě zanechává následky, jde o to, jak se s tím vyrovnáme my

Já si myslí, že pokud mu tu lásku někdo vynahradil,tak ne

Tak samozřejmě, že rodiče a jejich postoje a vztahy nás ovlivňují po celý život .Ale samozřejmě záleží na každým jak se tím vyrovná.

Všechny extrémy v rodině jsou na škodu a ovlivňují v dospělosti. Kdyby jej matka tloukla od rána do večera, bylo by to stejně špatně, jako kdyby jej pusinkovala a muchlovala od nevidím do nevidím
Především by jej matka měla naučit se normálně chovat ve vztahu k ženám ...