Moje nadřízená mě nesnáší.

Když jsem byla ve svém prvním zaměstnání, udělala mi nadřízená takový teror, že se z toho už nikdy nevzpamatuji. Vytýkala mi sebemenší hloupost, např. učitel se mi zapomněl podepsat v třídní knize (jsem učitelka), no hrůza, pr*ser jako mraky Vyústilo to v to, že jsem měla nakázané dozory každou přestávku a nesměla jsem jít na toaletu, aniž bych za sebe nenašla náhradní dozor - takže jsem na wc ani nechodila. Za tři týdny jsem ze všeho omarodila a to byl můj ámen. Musela jsem si najít práci jinde, ale věděla jsem, že tak i tak mě nesnášela natolik, že by mě propustila. Přitom jsem na ni byla vždy milá a slušná. A další hrozné věci mi dělala, ale to už se mi psát nechce

Na Tvém místě bych se soustředila na školu (tenkrát jsem taky ještě studovala, v posledním ročníku). Pokud Ti na té práci záleží, tak bych se jí asi nějak narovinu zeptala, proč se tak chová. Nebo změnila práci.

Já jsem to tedy nezažila, ale pokud můžeš, seber sílu a odvahu a jdi si s nadřízenou normálně v klidu promluvit, vysvětli jí, jak se cítíš a zeptej se jí, co se jí nelíbí, na čem můžeš pracovat, aby byla spokojená. Třeba zjistíš, že se ti to jen zdá..ale prostě každopádně nejlepší je řešit všechny věci na rovinu, nemá smysl se stresovat. Opravdu ne. Nebo mě ještě napadá zeptat se těch tvých kolegyň, jak se chová k nim..Každopádně hodně štěstí, ať to nějak vyřešíš, není nic horšího, než se netěšit nebo bát chodit každý den do práce.

Tvoje náplň práce je každý den něco jiného?
Nevadí tvé nadřízené právě to,že jsi nesamostatná?

Reaguji na Tiakia: Taky mě to napadlo. Píšeš že jsi tam už půl roku, nevím co děláš, ale na zaučení bývá většinou tak ten měsíc...
Taky jsem měla kdysi s nadřízenou problém, ale bylo to jen kvůli tomu že jsem byla prostě mladší než ona

Poradila bych Ti, abys tuto práci vyměnila za jinou méně pro Tebe náročnou. Po půl roce, no vlastně mnohem dříve, bys měla být schopná pracovat zcela samostatně a jít se zeptat zcela vyjímečně na něco naprosto nestandartního či výlučně v rozhodování určené nadřízenému.
Takže jedinou nesnášenlivost ze strany Tvé nadřízené vidím spíš v tom, že je nejspíš alergická na to, že nezvládáš kompetentně svoji práci, když se musíš stále na něco dotazovat.
Po pravdě pokud se člověk není schopen prakticky plně zapracovat do měsíce.. a to beru pouze u náročnějších pozic s výrazně širším záběrem....považuji ho za neschopného a odchází.

Reaguji na Veselka10:
Mno já teda nevím, myslím si, že kdyby nebyla schopná normálně pracovat, tak ji snad vyhodi ne ?proč by ji tam jinak trpěla, když tam může mít někoho schopnějšího ? Myslím si, že tvoje šéfová je paní s velkým P ráda se tak jako šéfová chová a dává ti to tímhle najevo ...Nevím co ti poradit, buď si s ní narovinu promluvit, co ji na tobe vadi, a nebo změn zaměstnání, jinak to bude horší a horší ...

Reaguji na Majklik: myslíš že je propustit zaměstnance tak jednoduché? Není a zvlášť na úřadech, ve státní správě a ve velkých firmách - vcelku neřešitelný problém...pokud zaměstnanec "jen" nezvládá

Karol, tak nezbyde v nějaké klidnější chvíli za šéfovou zajít a v klidu se zeptat jak bys mohla práci vylepšit, aby s ní byla spokojená.

Ahoj, já jsem zažila něco podobného, taky ve svém prvním zaměstnání. Pracovala jsem ve státní správě a z nějakého mě nepochopitelného důvodu si na mě zasedla nadřízená. Já jsem se všema vycházela naprosto skvěle, jen ona pořád měla s něčím problém. Ale já si z ní nic nedělala, jelikož si nenechám nic líbit a nespravedlivě se osočovat, tak jsem ji měla u zadele. Všichni věděli, jaká je to ***** a akorát jsme se jí smáli. V tu dobu jsem bývala hodně často nemocná a ona mě jednou viděla po práci s kamarádkou na zahrádce, jak si dáváme víno. No a hned si vymyslela, že jsem alkoholik, proto nechodím do práce a takové nesmysly. Potom už jí musela volat moje mamka, že jsem opravdu nemocná a že si nevymýšlím. Nakonec to jednou vygradovalo obrovskou hádkou, kdy mi vyčetla něco, za co jsem vůbec nemohla, tak jsem ji poslala někam a druhý den dávala na stůl výpověď. Potom mě ještě málem přemlouvala, abych zůstala, protože za mě neměla náhradu...

Zaučuje se měsíc, pak tak dva měsíce pracuješ sama a chodíš se OBCAS ptát ...po 3 měsících už by měl být člověk zcela samostatný, protože vše už dělal jednou se školitelem a dvakrát sám. Ptát se na jen uplně nove věci co třeba jsou jednou ročně, kvartálně a tak je normální, ale chodit se ptát nekolikrát denně, tak to mi přijde moc.

A s čím za ní chodí ostatní? Ona totiž pozná, zda je to nějaka blbost co bys měla vědět nebo něco komplexniho.

Pokud tam slečna nezvládá práci, tak proč by ji nemohli vyhodit ...

Reaguji na Veselka10: v mé práci takové zaučení trvá čtyři měsíce

Já si myslím, že na tebe šéfka klidně alergii mít může, můžeš jí být nesympatická nebo jí fakt připadáš nesamostatná, pokud se pořád ptáš i na největší hlouposti.

Napadá mě, že bys mohla naplánovat nějakou akci mimo práci (třebas víkend někde), kde byste se se šéfkou a s kolegyněma navzájem dobře seznámily. A když nepomůže, tak opravdu slušně za šéfkou přijít, že máš dojem, že není spokojená a co máš zlepšit.

Nevím, jestli toto pomůže, popravdě já bych se cítila trochu jakože lezu do zadku a to není dobré
Já bych upřednostnila domluvit se šéfovou "jednání", nějak předem ideálně, ať ji nevyrušuje mezi dvěma telefonáty a neodbaví ji nějakou jednovětnou odpovědí - a na rovinu se zeptat, jestli má vůči tobě nějaké výhrady, co bys měla zlepšit, apod. Si to nějak rozvaž předem.
Je možné, že šéfové lezeš na nervy svými věčnými otázkami a považuje tě za neschopnou, v tom případě ti nejspíš řekne, abys trochu na sobě zapracovala. Ale je taky možné, že jsi šéfové prostě jen nesympatická, popřípadě máš hezčí auto než ona apod.
Když jsi nastupovala, ona tě přijímala - vybrala si tě sama ?