V létě jsme oslavili 5ti leté výročí a co se týče vztahu, tak je podle nás obou vše v pořádku, rozumíme si i sexuální stránka je v pořádku, možná víc, než ta citová. Jde o to, že já jsem si před ním zkusila pár kluků, sice to byly jen nějaké úlety a vztahy "na týden" atd., ale stačilo mi to k uvědomění si, že s ním je mi dobře a že s ním si ten život dokážu představit. Jenže jsem jeho první holka a v našem vztahu i přes mou snahu přišel stereotyp. Rok (mimo prázdnin) spolu bydlíme, protože chodíme do škol ve stejném městě a dospělo to k tomu, že tady řešíme pouze praktické věci a máme myšlenky nad školou a domů si jezdíme na víkend odpočinout. Poslední cca půl rok mu začalo vrtat v hlavě, že chce vlastně v životě zkusit i jiné holky, ne zůstat jen s tou první (semnou), se kterou je sice spokojenej a v případě snahy z obou stran by se ten stereotyp dal vyhnat. Nedávno se objevila jedna, která by ho chtěla (takových moc nebylo a asi není), takže ho to zblblo a chtěl to s ní zkusit, jakmile jsme se ale "rozešli" s tím, že to zkusí s ní, tak si to sice hezky naivně naplánoval, ale realita byla jiná a ukončil to po pár hodinách. Jen pro představu mě je 23, příteli 25 a té slečně 16. Je stydlivá a sama nic takhle nezačne, takže by musel on se vším přijít, což by ho prý bavilo o někoho se starat jako o ni z věkovýho pohledu (nebral by ji jako svou dceru, ale bavilo by ho to). Nemůžeme se rozejít a každý se odstěhovat jinam, protože máme podepsanou smlouvu do konce června a nedokáže si představit tady semnou být, když bysme spolu nechodili i prý kvůli tomu, že by semnou chtěl sex, protože v tom si fakt rozumíme. Jen to všechno prostě nemá s kým srovnávat, když zažil skoro všechno poprvé semnou. Takže rozumově by prý bylo nejlepší spolu zůstat, ale citově by si šel nejradši vyzkoušet tu, která ho zatím ještě chce, i když ji odmítl. Příští rok budeme končit magisterské studium a pak bych si chtěla najít byt, práci atd., ale pokud bychom spolu zůstali a opustil by mě až pak, tak by to pro mě bylo těžší, než kdybychom se rozešli teď, vyzkoušel by si něco někde jinde, uvědomil si, že vlastně náš vztah byl dobrej a že ho nechce zahodit a chtěl se vrátit. Pak je ale otázka, jestli já bych po tom všem ještě chtěla. Miluju ho strašně moc, chtěla bych s ním být, ale ne za cenu toho, že by se pořád trápil tím, jaký to je s jinou a pak jenom celý život přemýšlet, kdy mě asi tak někde podvede nebo kdy mi za někým uteče. Je toho samozřejmě strašně moc na napsání, ale tohle je asi to nejdůležitější. Nevím, co mám dělat, jestli si ho držet zuby nehty, když vím, že se náš vztah dá vylepšit a že bychom mohli být snad oba šťastní nebo ho prostě nechat jít a nějak to tady do konce školního roku přetrpět, případně doufat, že se vrátí zpět. Jeho pohled je takový, že je ve vztahu spokojený, nechce z něj pryč, chce semnou být, má mě rád, ale hlodá ho ta myšlenka, že je nezkušený.