Nevím jestli jen já jsem ta, co neměla štěstí na partnera nebo naopak měla to štěstí právě na partnera. Toto téma je velmi relativní... mám muže, který mě nebije, nenadává mi, občas s něčím pomůže. Ale na druhou stranu nemám muže, který mě něčím překvapí, pochválí mě, dodá mi sebevědomí a vědomí, že jsem pro něj tou nejlepší.
Jsme spolu 3 roky, on bydlí sám, já stále u rodičů. Proč? Jeden z důvodů je, že je pro mě velmi těžké odejít od rodiny, se kterou mám tak strašně úžasný vztah, se kterou se bavím o všem a vždy mě podrží. Druhý z důvodů je ten, že necítím touhu s ním sdílet domácnost. Necítím v něm oporu a člověka, se kterým bych chtěla strávit zbytek života. Mám ho ráda, to ano a moc, ale poslední dobou přemýšlím nad tím, jestli je to ještě láska nebo spíše zvyk. Zkoušela jsem s ním o tom několikrát mluvit, ale vážný rozhovor s ním není vskutku možný. Buď se odmlčí a nechce řešit nic, nebo řekne, že se mnou se nic řešit nedá a ať se s ním rozejdu jestli chci. Rozchod, to slovo mě v tuto chvíli děsí a láká zároveň. Byla bych volná, bez všech těch starostí, které mi náš vztah činí, na druhou stranu bych byla sama, a to bůhví na jak dlouho. Samota mě děsí. Je mi sice 25 let, ale je to můj první partner, tudíž nemám s čím srovnávat. Když však čtu nebo slýchávám, co pro kterou ženu partner dělá, jak o ní pečuje, jak si hýčká, jak prohlašuje, že má nejúžasnější ženu na světě... mrzí mě to. Tyhle slova jsem od mého partnera neslyšela nikdy, nikdy jsem neslyšela slovo úžasná..., jsem rád, že tě mám... , nechci tě ztratit..., vážím si tě...
Jak by mně ty slovíčka potěšila, to si ani nedokážete představit. Když s tím opět před ním začnu, tak mi řekne, že mi to říkat nebude, že já to taky neříkám.
Chytit za ruku jej už také musím ve většině případů já, nebo mi řekne, že nemá cenu se chytat, že za chvilku budeme na místě.
Poslední dobou jsme v podstatě jen doma, nikam nechodíme, protože s jeho kamarády si nerozumím, mají úplně jiné zájmy, převážně alkohol... já jsem téměř abstinent... Takže když někam jdeme, tak se prý za mě stydí, protože jen sedím a nemluvím (pochopitelně). Dny trávíme většinou každý na jedné straně pohovky a jsme na pc. Takhle jsem si svůj partnerský život nepředstavovala.
Jaký je Váš partner? Stará se o Vás, hýčká si Vás? Nebo je snad po 3 letech vztahu toto normální a jen já jsem tak naivní? Jakékoliv Vaše zkušenosti mi pomohou. Jen bych prosila odpusťte si poznámky typu, že jsem hloupá, že s ním jsem. Jinak je hodný, nasmějeme se spolu, ale vše je spíše o srandě. Nic nikdo z nás nedokáže vyřešit. Když se naštvu, odjedu od něj a to je možná také hloupost, ale vím, že by se stejně nic nevyřešilo.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Whatitis
méně než 10 příspěvkůAhojky. Vše co nabízím ve svém bazaru je téměř nové a většina ani nenošená. Jsem ten typ, co když někde něco uvidí, tak to musí mít, ale pak mu to jen leží ve skříni, protože příjde na to, že se unáhlil. Proto se tyto věcičky snažím poslat dál. Jestliže má nějaký kus vadu nebo je nějak porušen, uvádím to vždy v popisu. Na cenách jsem ochotná se i domluvit. Výměnu uskutečňuji jen v případě, že se mi něco od Vás moooc líbí. Informace o způsobu dodání: Balíčky do 110 Kč posílám obyčejně, pokud není určeno jinak, popřípadě pokud by jste trvali na doporučené zásilce doplatek 20 Kč Balíčky nad 110 Kč posílám doporučeně
Partnerství po tříletém vztahu
Poslat SZAhoj, měla jsem podobný vztah v tom, že mi přítel nic takového neřekl, takový studený, bez romantiky a vášně i když s láskou, ale schovanou.
Teď mám vztah další, a je to úplně něco jiného, vyznání lásky které mě málem dojetím rozpláčou, pozornost, péče, pocit, že jsem ta jediná a nejlepší.
Za ruku mě bere, protože mě chce cítit a být mi co nejblíže.
Jsme spolu rok, ale tohle není jen o době soužití, ale ochotě a schopnosti muže (a i ženy) tohle dělat. Ono tohle nefunguje jednostranně. A hlavně já mám potřebu to dělat, aby věděl, co pro mě znamená.
A teď si nedokážu představit, že bych první vztah neopustila a tohle nikdy nepoznala, rozkvetla jsem, co jsem našla mého nynějšího přítele. Jsem opravdu šťastná.
Zkus si položit otázku, jestli budeš spokojená, když takhle prožiješ celý život. Pokud si odpovíš ně, dělej s tím něco. Dej příteli ještě šanci to změnit, a nebo hledej jinde.
Já bych mu to zkusila nějak v klidu nadhodit co mi vadí a buď s tím bude nějak bojovat nebo mu to bude šumák. Trošku na mě působí jako ignorant. Chceš po něm aby ti říkal ta sladká slovíčka, ale patrně mu je také neříkáš, když tě na to upozornil. Ono když to říká jen jeden a nebo žádný, tak je to potom těžké..Sama musíš vědět jestli s ním chceš sdílet budoucnost, ale vzhledem k tomu, že přemýšlíš nad rozchodem a ani po třech letech nemáš chuť s ním bydlet a preferuješ raději rodinu, tak to asi taková láska nebude si myslím. Ani ty jsi o něm v podstatě mnoho pozitivního neřekla krom toho, že je hodný a nasmějete se spolu. Možná se oba vnímáte jen jako kamarádi a zvykli jste si. Každopádně ti nebudu nic podsunovat, protože to všechno musíš vycítit ty. Tady tebe a jeho nikdo nezná.
Ahojky
,
zrovna tohle téma jsem včera řešila s mým kamarádem 
Já jsem totiž taky zažila vztah, kdy mi partner "neukazoval" svou lásku a myslela jsem si, že chyba je ve mě, že já nemám ráda sebe a proto tak lpím na tom, aby mi ten druhý tak hrozně projevoval....
Ale byla jsem uvedena z omylu, jsou prostě lidi, kteří ukazují tu lásku a kteří ji neukazují a nepotřebují ji ukazovat, prostě jsou takoví a já znám taky pár, který se neřekne, že se má rád, nedrží se za ruku a funguje to, ale je to tím, že jsou oba dva stejní a vyhovuje jim to takto..
Jestliže potřebuješ toto cítit od partnera a vidět, tak asi to není ten pan božský a je zapotřebí jít dál, možná si řekneš, že to nějak radikálně řeším, ale pokud si s ním promluvíš , tak možná začne dělat tyto věci, ale pak to spadne do starých kolejích... Člověk to má dělat automaticky, ale ne na příkaz...
Na druhou stranu, když si představím, že by kolem mě pořád běhal chlap a lezl mi do z..., tak to taky není ideál... 
Všeho moc škodí...
Hodně štěstí
To, že ti neříká sladká slovíčka mi nepřijde nijak zarážející, co na mě ale působí hodně negativně je to, že tě nevezme za ruku, protože "už stejně budeme na místě" ... To, že se za tebe stydí před kamarády...A to, že ti řekne "Tak se se mnou rozejdi jestli chceš" 
A pokud spolu navíc nemůžete normálně mluvit, tak si pak nedovedu představit, jak by se mělo něco změnit. Nedrž se ho zuby nehty jen proto, že je to tvůj první vážný vztah.
Děkuji holky. Všechny máte tak trochu pravdu.já ho třeba za tu ruku chytím, ale on pak řekne, že je to zbytečné, tak se ho pustím, protože se mě to dotkne. Kolikrát jdu jen tak za ním na sedačku se pomazlit, on to neudělá nikdy. Cítím, že mě má asi rad ale i on cítí, že to není ono. Je čas s tím něco dělat, ale po 3 letech je to strašně těžké, navíc, když známe i své rodiny. Uvnitř mám strach, že budu už napořád sama. Jsem introvert, těžko se seznamuji s lidmi a nikam už ani moc nechodim, protože jsem unavená z práce nebo chci mít klid. O změnu jsme se pokoušeli několikrát a bezvýsledně. Týden fajn, pak to samé. To nemluvim o intimním životě, to nefunguje vůbec. Asi bych potřebovala někoho, kdo by mi dodal odvahu a sílu nějaký krok udělat, protože nevidím žádnou budoucnost.
Galerie obrázkůmoderátorka
Já bych vypíchla to, že Ty s ním nechceš bydlet, Ty si s ním nedovedeš představit společnou domácnost.......To je pro mě nejpodstatnější sdělení Tvého příspěvku a na jeho základě radím rozchod a co nejdříve - přestanete se trápit oba...Ono není moc fér setrvávat ve vztahu, ve kterém si nedovedu představit žádný posun dopředu. Kdyby to byl ten pravý, tak bys tu touhu sdílet s ním domácnost a být s ním stále měla. Ty ji ale nemáš, takže to radši ukonči......Anebo pokud tomu chceš přeci jen dát šanci, tak se seber a nastěhuj se k němu (samozřejmně po domluvě). Třeba jen potřebujete vztah posunout dál.....
Jinak opravdu existují lié, kteří dávat lásku najevo nepotřebují a jiní, kteří to zase potřebují...Bohužel je dost nešťastné, když se tyhle dva druhy sejdou v jednom vztahu.....
A poslední poznámka - pro mě opravdu sílu lásky neurčuje to, zda mi můj partner říká jaká jsem úžasná. pro mě jsou mnohem důležitější činy......Ale kdyby se nechtěl tulit tak by mě to asi taky vadilo, já potřebuju kontakt.
Cituji bakalářka: sílu lásky neurčuje to, zda mi můj partner říká jaká jsem úžasná
Ano to také neříkám, mně jde spíš o to, abych cítila, že je rád za to, že mě má a váží si mě.
Podle toho co píšeš mám pocit, že ten vztah nemá smysl. Určité situace po 3 letech vztahu si mi zdají zvláštní...Celkem by mě zajímalo jaký byl tvůj přítel na začátku vztahu?
1.Nechce nic řešit i přesto,že ví, že tě něco trápí.
2.Argument,že se s tebou nic řešit nedá...a ještě sám navrhuje ať se s ním rozejdeš.
3.Stydí se za tebe, protože se nebavíš s jaho kamarády? Tak záleží o čem zajímavém mluví a zda ti umožní se zapojit. (Jinak posezení v hospodě u piva by taky nebylo nic pro mě)
4.Fakt, že ty sama nemáš chuť s ním žít (upřímně se ti nedivím)
5.Argument,že ti neříká pěkná slovíčka, protože ani ty jemu....Tak člověk snad pěkné věci říká, protože chce...Jinak si ale myslím,že jak o tom vztahu přemýšlíš a jsi v něm nespokojená tak vyhledáváš všechny možná negativa....což je normální. Kdyby byl přítel milejší tak "pěkná" slovíčka řešit nebudeš.
Jste spolu 3 roky...co budete dělat za X let a co až bude potřeba řešit něco důležitého....Vlastně s tebou to nejde...
Cituji tarabell: 1.Nechce nic řešit i přesto,že ví, že tě něco trápí.
Ano. Poslední dobou, asi od půli prosince se v tom hrabu čím dál víc a opravdu se rozbrečím i před ním, kvůliúplné pitomosti, ale nejde to ovládnout.
Cituji tarabell: 2.Argument,že se s tebou nic řešit nedá...a ještě sám navrhuje ať se s ním rozejdeš.
Možná by bylo lepší, kdyby se rozešel on se mnou, nemusela bych nic řešit. On ví, že to mezi náma nějak nefunguje, ale nikdy se se mnou nerozejde, to vím jistě, protože mi to několikrát řekl. Nevím jestli mě opravdu tak miluje nebo co je za tím.
Cituji tarabell: Stydí se za tebe, protože se nebavíš s jaho kamarády? Tak záleží o čem zajímavém mluví a zda ti umožní se zapojit. (Jinak posezení v hospodě u piva by taky nebylo nic pro mě)
Přesně tak, nejsem také ten typ. Občas by mi to nevadilo, ale to jen, kdyby se všichni nebavili jen o tom, kde co vypili a jak jim bylo špatně. Raději bych šla s přítelem do kina, do divadla, na koncert ...on na tyto věci vůbec není, 1x za rok jdeme do kina a to ho tam musím skoro dotáhnout.
Velice smutné čtení.
- Pokud si s ním nedovedeš představit společnou domácnost, nechoď do toho. Neudělej tu chybu, jako spousta lidí - být s přítelem jen "ze zvyku" a "ze strachu ze samoty", popřípadě ještě ze strachu "co když už si nikoho nenajdu" . Až budete mít společnou domácnost, popřípadě i jiné společné věci, bude se odcházet podstatně hůř a budou problémy.
- Pokud ti řekl, že se s ním máš rozejít, jestli chceš, udělej to. Chlap o ženu, o kterou má zájem bojuje. Ten tvůj mi přijde buď jako apatický hlupák nebo ještě spíš, jako někdo, kdo je s tebou taky jen ze zvyku a z pohodlnosti a taky se bojí udělat první krok k rozchodu.
- Intimní život nefunguje ?! Ve 25 ?!
- O sladké slovíčka a nějaké věčné hopkání kolem zadku a ujišťování, jaká jsem super bych nejspíš nestála, o divadlo a koncerty už tím spíš ne, ale to je tvůj partner a tvůj život. Máš právo na takový život, jaký chceš. Netlač partnera do něčeho, v čem jste rozdílní a najděte si každý protějšek, který vám bude víc vyhovovat.
Navíc, mne někdo říct, že se za mne stydí, dokonce snad i vzít za ruku, tak nejdřív mu ztropím nějakou ostudu, ať se tedy opravdu má za co stydět a pak bych jej v životě nechtěla vidět Važ si trochu sama sebe, sakra, to že tě chlap nebije a nenadává ti, to opravdu nestačí !!
Kočko, ve 25 Ti teprve život začíná a určitě přijde někdo jiný a lepší a hlavně časem uvidíš věci, které teď nevidíš... Takže hlavu vzhůru, je na čase začít novou kapitolu Tvého života...
Hodně štěstí
Necítíš touhu s ním sdílet domácnost ani neprahneš po společné budoucnosti,on se za tebe stydí , city jsou vlahé bez jakéhokoliv projevu náklonnosti a přesto s ním jsi? Tady je asi něco špatně.Tak popřemýšlej co....................
, ale stejně nás něco spojuje...
Cituji Whatitis: Možná by bylo lepší, kdyby se rozešel on se mnou, nemusela bych nic řešit. On ví, že to mezi náma nějak nefunguje, ale nikdy se se mnou nerozejde, to vím jistě, protože mi to několikrát řekl. Nevím jestli mě opravdu tak miluje nebo co je za tím.
Pasivita. Pasivita. Pasivita.
No, to není dobrá nadílka, ale co s tím nevím. Snad nad tím jednou vyzraješ.
Cituji dadabus: Navíc, mne někdo říct, že se za mne stydí, dokonce snad i vzít za ruku, tak nejdřív mu ztropím nějakou ostudu, ať se tedy opravdu má za co stydět a pak bych jej v životě nechtěla vidět Važ si trochu sama sebe, sakra, to že tě chlap nebije a nenadává ti, to opravdu nestačí !
On tě nemiluje, ty nemiluješ jeho. Říkáš, že vás přesto něco spojuje, ale vlastně přesně ani nevíš co. To je naprostá mizerie, proč setrvávat v takovém vztahu? Nemáte děti, nemáte společný majetek, dokonce spolu ani nebydlíte, tak co řešíš? Ztrácíš nejlepší léta života a někým, ke komu máš milion výhrad a neumíš si s ním přestavit budoucnost.
Není lepší rozejít se a dát šanci novému (lepšímu) vztahu, i kdyby jsi měla být nějaký čas sama?
