Tak tedy od začátku. V 16 ti jsem začala chodit s jedním klukem(tehdy mu bylo 18 ) z vedlejší vesnice. Byla to láska jako blázen, oba jsme byli rozhodnutí, že to bude navždy a i tady na omlazení jsem to s nadšením tvrdívala. Každopádně by to tak i bylo, kdyby se on nějak nezastavil ve svém vývoji.
On má takovou zvláštní rodinu, s rodiči nekomunikuje. mamka mu neustále něco zakazovala, nikam ho nepouštěla, proto jsem jeho velmi slabou aktivitu přikládala rodině. Asi po třech letech chození, kdy jsme každý bydleli u svých rodičů, byli na střední, potom následně i na vysoké se se mnou přestala bavit jeho maminka-důvod: on ukončil vysokou školu po prvním ročníku, protože ho to nebavilo a chtěl pracovat se mnou to nemělo nic do činění ale už se prostě nechoval její chlapeček podle jejich představ, tak to potřebovala na někoho hodit. On si tedy našel práci a přestěhoval se za mnou do dvougeneračního domku a sliboval, že když bude samostatný, tak se jeho život uplně změní, bude dělat tamto a ono a nemusí nikoho poslouchat.
Tak jsme si u nás bydleli. Mí rodiče po něm chtěli ubohé 3000 za bydlení s tím, že jsme se v 98% stravovali u nich, takže za jídlo, nějaké vybavení, kosmetiku apod. neutratil ani korunu(koupelna se nám teprve dodělávala, takže nemusel koupit ani sprcháč, koupelnu jsme používali v dolním patře u našich).
čekala jsem tedy, že se bude bavit s mým taťkou, který zbožňuje auta, stejně tak i přítel. Taťka neustále pracuje na zahradě, v lese, vozí dřevo, něco opravuje a můj přítel za ním nikdy nešel mu pomoct, seděl u svého PC a taťku viděl z okna jak se dře. Nechodil za náma na kafe s nikým se nebavil, neprohodil ani slovo, pomalu ani nepozdravil. jeho jediný koníček byl počítač a florbal se kterým už ale skončil taky.
Důležitý bod byl, že já jsem odešla na vysokou do Olomouce. první semestr mi po něm bylo smutno,volali jsme si hodiny, těšila jsem se domů na víkendy. Ale přijela jsem v pokoji byl nepořádek, týden staré nádobí a naši mi řekli, že ho opět celý týden ani neviděl, že přišel z práce a třeba spal, což u nás není zvykem! přijde se z práce, ze školy a něco se děla nebo se někam jde, každý máme nějakého koníčka,kamarády, zábavu a povinnosti.
Další kapitolou jsou peníze, ještě jsem stále byla zamilovaná a neviděla, že s ním žádná zábava ani hezký život nebude. On se rozhodl, že chce auto. Tak si vzal na splátky auto, práci má dobrou a bydlí si za 3tisíce, takže mu zbývá pro osobní potřebu ještě docela slušná výplata, která průměrnému člověku v ČR musí stačit na pronájem bytu nebo hypotéku, auto a ještě třeba živení dvou dětí. Aby platil menší splátky potřeboval zaplatit několik % v hotovosti, taťka mu tedy půjčil chybějících 15 tisíc, které mu ovšem splácí už dva roky, což nedokážeme nikdo pochopit, protože by jsme to s jeho výplatou splatili do 4 měsíců.
No a já mám v plánu tyto prázdniny vycestovat do zahraničí na celé léto, teda skoro 4 měsíce, on si stěžoval, že by chtěl vyměnit práci a že by teda jel taky, vylepšil by angličtinu apod. Věděl rok dopředu, že chci jet, věděl, že si musí našetřit peníze na počáteční výdaje ale za celý rok neuspořil ani tisícovku, pak všude kolem tvrdí, že nevychází s penězma a stále nikdo nevíme kam mu ty peníze mizí. Když jsme spolu začali chodit, tak kouřil, mě to vadilo, tak přestal. Ovšem teď po 5ti letech začal znovu, už ho nezajímá, že mě to štve. Taky jsme si pořídili psa a bez dlouhého přemlouvání a nucení s ním nikam nejde, takže chodím sama, přitom by se dalo vzít psa na celý den někam ven a udělat tůru(máme tady krásné okolí)
Kdybych to shrnula, tak nemá žádné koníčky, neumí hospodařit s penězi, nemluví s rodiči ani svými ani mými, nepomáhá, nejlépe jen spí a hraje hry na PC. Jeho představa zábavy je, si v jít někam v pátek večer sednout do hospody.
Ovšem moje představa o životě je trochu jiná, studuji, chci se někam podívat, miluju společnost, mám vynikající vztahy s rodinou, mám ráda sport a tanec. Vím, že to vypadá jako bych si chtěla jen užívat ale není to tak. Stačilo by, kdyby byl můj přítel schopný si vypít kafe s mými rodiči a všichni si pokecat. nebo klidně i se mnou si jen sednout a povídat. A prostě v něčem se projevovat, imponovat mi nějakým chlapským chováním abych věděla, že když se s ním např pustím do stavení domku(což jsme chtěli, protože máme k dispozici doma pozemek), tak že ho opravdu dostavíme, že pohlídá zedníky, tesaře, pomůže jim třeba ale tady bych se dočkala, tak toho, že se na ně bude dívat z okna nebo usne ať si to postaví jak chtějí. Odmítá za mnou jezdit do olomouce, přitom nejsem na koleji ale na bytě, odmítl se tam se mnou přestěhovat, prostě se mu nelíbí nic co dělám já.
Takže na prázdniny jedu pryč s kamarádkou, ho jsem tak nějak vystrnadila aby si našel byt s jedním kamarádem. Momentálně je na školení na víkend a už jsem mu tak nějak řekla ať si to promyslí a že by toho musel změnit hodně abych s ním byla, takže předpokládám, že se v neděli uskuteční rozchod. Je mi přece jen 22 let a chtěla bych mít hezký a naplňující vztah a ne někoho jen pořád nutit aby jsme udělali tamto a šli někam a aby šel něco udělat atd.. A to jsem zdaleka nepopsala vše...
Pokud to někdo přečetl až sem, tak jsem se chtěla hlavně vypsat a asi slyšet podporu v mém rozhodnutí abych to s ním v neděli třeba zase nějak neurovnala a za měsíc se znova stresovala.
Děkuji a mějte se krásně 
Poslat SZ
Galerie obrázků
Sice jsem o tom mluvila s kamarádkou, sestřenkou a mamkou ale stejně jsem pořád nebyla vypovídaná. Až, když jsem to sepsala a můžu si po sobě přečíst své myšlenky, tak mi to trošku pomohlo.
