Ahoj,
prosím o vaše rady či zkušenosti, co v podobné situaci pomohlo vám...já už si připadám trochu jako ztracenej případ... Jsem půl roku po rozchodu s přítelem, první pro mě opravdu vážnej vztah. Sice jen rok a čtvrt, ale moc jsem ho milovala...
On si cca po dvou měsících od rozchodu už našel jinou a já pořád bojuju sama se sebou...bohužel neúspěšně, protože se mi vrací myšlenky na to hezký,co jsme spolu prožili a když to přes den potlačím, tak se mi o něm zdá (v tom snu se k němu snažím přiblížit, ale on jen stojí a nic neříká)... Jedna moje část je na něj naštvaná, za to jak se ke mně ke konci choval, jak to ukončil, jak mi pak lhal a mlžil a že už je dávno v pohodě...druhá část by chtěla být s ním, povídat si, doufá, že se ozve...a je smutná z toho, jak mě odstřihl (i když vím, že nebýt v kontaktu je nejlepší) Taky mě přepadají myšlenky typu: to jsem byla tak hrozná, že tak rychle zapomněl a našel si jinou a ani naše věci jsme si nemohli předat osobně a radši mi lhal?
Už od rozchodu se snažím zaplnit svůj čas...léto jsem strávila na brigádě, na cvičení a učením na státnice...teď mám dvě brigády, k tom školu, přátele, sport...většinou potom večer padnu unavená do postele...přesto mi přichází myšlenky na něj... Teď se dokonce objevil někdo nový, s kým je mi dobře, vídáme se, je to fajn, ale jsem hodně opatrná a nevím, jestli do toho jít...
U psychologa už jsem taky byla, ten mi v podstatě řekl ať se nehrabu v tom co bylo a začnu se porozhlížet jinde...všichni radí se odstřihnout a zapomenout...ale jak to udělat, aby to opravdu šlo? Pevná vůle? Čas?
Zní to asi hodně dětinsky, ale já vážně nějak nevím, jak to v té hlavě přepnout a být v pohodě...
Budu ráda za vaše rady.
Děkuju.