Bydlíme spolu tak 3-5 dní v týdnu, zbytek kvůli nervům a práci (vzdálenost) trávím ještě u rodičů. Zařízené to máme tak, že já většinou obstarávám jídlo, jelikož jinak jeho zařízení atd. nevyužívám, jenom trošku vody na sprchu večer (snažím se být u něho skromná a nápomocná,vždycky mu doma uklidím celý byt). Přítel si rád vybíjí zlost, ale šílené je, že si vždycky vybere mě. Třeba když mu v práci dřív něco nevyšlo, tak přišel a začal mě prudit s tím, že jsem použila utěrku, která je určená na nádobí, na vytažení plechu s koláčem a prostě tak dlouho mě dusil, až jsem začala reagovat a potom vybuchl a byl schopen mi říct, ať si sbalím a vypadnu(samozřejmě během toho mi vyčetl, že jsem mu v bytě všechno zničila, ale byly to vždycky problémy jako s tou utěrkou, protože já se opravdu snažím dávat si na jeho věci pozor). Já jsem četla předchozí deníček, kde se tahle povaha taky řešila a mnohé tam píšete, že to pro Vás není důvod rozchodu, ale nejsem si jistá, jestli můj přítel není spíš magor než cholerik. Já o tom pochybuji, protože on mi říká, že jsem hysterka (přitom, ale vůbec neječím jen sedím a když už to nevydržím tak řeknu jednu větu a konec, nikdy mu nic před přáteli nevyčítám,prostě chovám se tak,jak bych chtěla aby se choval on ke mně,aby to viděl a napadlo ho to.Občas pláču,protože už toho je třeba moc a on mi vždycky říká,už zase řveš) co by se měla léčit, řve na mě i před svými kamarády. Snažím se k němu chovat tak, abych mu pomohla, nedráždím ho, nevyhledávám hádky, nic mu nevyčítám, protože vím jak snadno se díky povaze rozčílí.Když jsem měla narozeniny, tak mi nekoupil ani kytičku bonbon a to už jsme spolu byli rok, jen vstal uprostřed oběda a popřál mi s mastnou pusou a o týden později proplatil dárek, ale vím, že takový někteří jsou, ale nevím jestli je to správné, vlastně nikdy jsem od něj nedostala dárek, pozornost(a teď nemluvím o veledarech,ale blbosti do 200 třeba jen kytku,já víc nechci)A taky mě mrzí, že je na mě dost vulgární, obecně lidé v jeho partě jsou takový, říkají si navzájem ,,co ty pič* a podobně a občas má takové moresy i na mě,ale to si líbit nenechám. Celé dny leží jen na pohovce a kouká na každý seriál a když už tak jezdí pařit na drum akce.
Takhle by to vypadalo, jakože kluk o mě nemá absolutně zájem...ale hrozně často se tulíme, mazlíme, velmi si rozumíme v sexu a máme ho často, když je klidové období a všechno je ok(třeba i měsíc a většinou když se rozejdou lidé v blízkém okolí, tak začne být jak vyměněný, jako by se lekl )tak je to hezký, navíc jeho sestra mi říká, jak když je u něho, tak jí vypráví co dělám, jak hajám a ubezpečuje mě, že mě má rád a přijde mi, že na jeho chování nevidí nic tak hrozného až na to, že občas ječí a to některé scény, včetně toho jak mi popisoval, že mu ho chtěla servírka vykouřit a že možná příště to vyjde(a nebylo to škádlení), scény kdy po mně řval i sprostě, nebo mě právě naopak dusil mlčením a přijde jí to v pořádku(a to podotýkám, že vztahy mají takové, že na sebe klidně i hodí trochu ,,špíny,, ale jinak si skvěle rozumí) atd. a i ostatní lidí, když před nimi na mě doslova řve, tak nikdo nic, rodiče, kamarádi...já nevím, já bych na ženu nenechala řvát, tak proč nechám řvát na sebe? A tím, že ostatní se tváří jako nic, mám pocit, jestli si to moc neberu, ale když to čtu a čtu tady deníčky a reakce všech těch hrdých ženských, kterou bych taky chtěla být, tak si říkám, že jsem asi *****, kterou musí bavit se nechat trápit. Já asi čekám až dospěje, ale říkám si má to cenu, když s ním ani nikam nechodím protože se bojím, že bude zase ostuda....já vím, nemá...asi jsem si odpověděla sama co? Nemusíte mi psát, že jsem blbá, že se ponižuji...asi vím a beru, ale chtěla bych vědět jestli si myslíte, že třeba nějakým rozhovorem, přístupem bych se ještě mohla pokusit....A nebo potřebuji Vaši podporu k tomu dalšímu kroku....snad to trošku pochopíte,ten zmatek. Děkuji za reakce
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Chovám se špatně já nebo přítel?
Poslat SZCituji nevim.22: .mě přijde,že ho beru fakt jako nemocného a nechci ho v tom nechat,nechci aby v takové zlosti prožil zbytek života, protože si pořád říkám,že za to nemůže,ale vím,že to není pravda když to čtu,každý je strůjcem svého štěstí...
Být tebou, tak se zbavím pocitu, že ho změníš. Nezměníš, musí se chtít změnit sám! Takové hodné holky jako ty, co mají potřebu dělat někomu anděla, většinou špatně končí.
Jde vidět, že máš trochu růžové brýle, že ho změníš...nezměníš, takovou povahu nikdy...a jestli si myslíš,jak jsi psala, že je nemocný a potřebuje tvou pomoc..toto není nemoc,má jen opravdu divokou povahu (a povaha změnit nejde)..Byla by bláhovost,kdyby sis to nechala dobrovolně líbit. .
Nikdy si nebude vážit hodné holky, protože je to ho*ado a měl by se léčit. Pardon za ten výraz, ale pro mě chlap, kterej se takhle chová, jiný označení nezaslouží. A nedělám chytrou, já takovýho taky měla. Taky jsem to snášela. Díky bohu, že je to pryč. Tvůj kluk je nemocný a ty ho svým přístupem "chovej se ke mě jak k onuci, já budu tiše trpět" opravdu nezměníš. Kdyby se měl změnit, tak musí on sám. Čím víc si necháš líbit, tím víc si dovolí. Za chvíli z tebe bude ustrašená myš, co se bude klepat při každym jeho výmyslu, že si něco provedla. On je nemocnej cholerik a jen si hledá záminky, jak si na tebe vylejt svoji zlost a komplexy. UTEČ, dokud je čas. Tohle zpravidla nekončí tím, že se mu přes noc rozsvítí v hlavě a začne se k tobě chovat slušně, ale naopak. Za chvíli schytáš pár facek. Bez něj ti bude líp. Nebo chceš celý život trpět s agresivním psychopatem? Máš na hodnýho kluka, věř tomu 
a ostatním po tom nic není. To že se k tobě takhle chová je samozřejmě nechutné, ale snad jsi dost chytrá na to, aby sis to uvědomila a poslala ho někam sama a nečekala na to, že to za tebe bude někdo řešit.
Galerie obrázků
Ovšem toto nemoc není. Až dojde na facky, pochopíš, že dělat ze sebe utěšovatelku se nevyplácí. A hlavně, ten čas tim strávený, Ti nikdo nevrátí.
Cituji Michaela07: a jestli si myslíš,jak jsi psala, že je nemocný a potřebuje tvou pomoc
Kdyby byl nemocný, tak by v první řadě potřeboval uznat že je nemocný, a potom se léčit. Pokud to neudělá, tak je marné s ním zůstávat.
Bohužel u duševních nemocí a poruch, které se projevují tímto způsobem, mají lidé většinou pocit že špatní jsou všichni ostatní a vlastní chybu by neuznali, tudíž je to v podstatě neléčitelné.
No, a vždycky se dá rozejít s "dokud neuznáš že máš problém, nebudeš chodit k psychologovi a psychiatrovi a nebudeš brát prášky, tak do té doby se mi ani nezkoušej ozvat".
Duševní nemoc sama o sobě není omluvou. Určitou omluvou může být "mám duševní nemoc, léčím se s ní, snažím se co nejlépe dodržovat léčbu".
Cituji Alfirin: Mimochdem, můj otec má někdy podobné manýry (ale teda je to jen slabý odvar) a na rovinu - žít vedle něj je občas docela peklo
Přesně! Taky mám takového otce a nikomu bych ho nepřála. Někdy je v pohodě, jak vyměněný. Ale nedejbože, že se mu třeba něco nedaří, nebo ho něco naštve v práci. To je okamžitě doma peklo a on se chytá každé kraviny, stejně jak zakladatelka píše o té utěrce a řve pak na nás na všechny, hrotí totální prkotiny, nad kterými by se normální člověk ani nepozastavil, jen aby si mohl vybít nervy a pořádně si pořvat a vyvztekat. Asi má pocit, že když má blbou náladu, musí ji způsobit i všem kolem, aby v tom nebyl sám. 
Vyhazování z domu už tady taky bylo. Mamka je radši potichu a nechá se seřvat, jelikož se s ním bojí hádat, když to občas zkusí, akorát přilije olej do ohně a graduje to.
Zakladatelko, utíkej, nebo dopadneš jak moje mamka, která má strach postavit se vlastnímu manželovi, když začne vyvádět. Takový člověk je opravdu nemocný, což ale nikdy nepochopí a vždy pro něj budou špatní ti ostatní. Máš štěstí, že zatím nejste manželé, ani nemáte děti. Nemáš nad čím váhat 
Najeď si o pár deníčků dál, tam slečna řeší přesně to co ty, taky se ptá jestli je to normální odpovím ti stejně jako jí. Ne není.... je to magor a neváží si tě. Ale pokud Vám to holky tak vyhovuje tak si v takových vztazích zůstávejte dál, mě by za to takovej dement nestál.
Cituji nevim.22: Já asi čekám až dospěje,
čekáš až dospěje? Vždyť je mu 29 let Jak dlouho ještě myslíš, že mu vývin bude trvat? Tohle už asi nebude o věku....
Cituji nevim.22: tak proč si neváží teď hodné holky?
Protože všeho moc škodí.
Ty se snažíš být skromná, nápomocná, nevyčítáš a já nevím co ještě a výsledek? Je ti to k ničemu. Tak se zkus tolik nesnažit. Nemáte tam žádnou rovnováhu. Ty se snažíš moc, on vůbec. Tak uber, on buď přidá nebo nazdar a může pozdravovat tu kuřačku
Máš velmi rozvolněné hranice, kluk potřebuje srovnat. Uvidíš no.
POZOR
Holka, tedy já mám "pochopení" pro spousty situací, ale to co tu popisuješ je i na mě moc.
Jestli takový vztah ukončíš nebo ne, to je jenom na Tobě.
Můžu Ti dát tři rady, buď jdi a nebo až se "něco" v budoucnu bude opakovat, tak se nejdřív nadechni a pak mu v klidu, s mírným úsměvem a z příma do očí řekni: tohle bylo naposled, co sis dovolil se ke mě takhle chovat.... a jdi si po svých jako by nic.
To byly dvě. Ta třetí.. a nesměj se... kup si velkou vařečku a jestli ještě jednou zkusí chovat se k Tobě jinak než slušně, prostě ho s ní flákni jako malého spratka.
Když se ho přestaneš bát, zjistí, že si k Tobě prostě nemůže dovolit cokoliv.
Je to brutální, protože si nemyslím, že by ženská měla vychovávat dospělého mužského, nicméně pokud s ním přes to všechno chceš být, je to jako s dětmi, ukázat hranice, následky a být důsledný.
Já nevím, nad čím uvažujete. Jste spolu několik dní v týdnu...jak to bude vypadat, až budete spolu pořád a budete mít společnou domácnost? Já už mám něco za sebou, konečně jsem v klidu. Vdávala jsem se už v 18 letech a když mi bylo 22, věděla jsem, že celý život s ním nevydržím- nechat se buzerovat, ponižovat atd- a neustále se to stupňovalo. A to jsem byla tak blbá, že jsem to s ním nakonec trpěla 28 let....Rozvedla jsem se s ním, až mi bylo 46. Jediné, co mě mrzí je to, že jsem se nerozvedla hned, jak začaly vážné problémy. Pokud se k tobě chová tak hnusně teď, tak věř, že se to bude stupňovat a do nekonečna to jít nemůže. Žiješ jenom jednou a nemá cenu si takto zkracovat život. Sex taky není všechno....myslím, že bys měla přeskočit na jinou kolej...
