Ahoj, možná to bude zní jako cliché, ale jako hodně holek, co tady píšou, je mi 16 a jsem bez kluka. (a vždycky jsem byla.) Jsem na jednom pr. gymnáziu, mám skvělý výsledky, jsem chytrá a podle okolí í víc, jak průměrně hezká. Ale mám trochu problém. Když už se mi někdo líbil, dostala jsem odpovědi jako že "Jseš na mě prostě moc chytrá" , "Jsi hrozně fajn,ale..."
Kluci mi prostě dali jasně najevo, že hledají holku, která by jim bez otázek poskytla pár "věcí" . Hodně od okolí slýchám, že kluci mají rádi, když holka taky někdy dělá, že něco neví, kluk pak má větší jistotu. Jednou už to vypadalo na vztah, byl starší,ale nakonec to nevyšlo. Když už se mi líbí kluk, kterej je fajn, sympatickej, chytrej, vždycky si vybere holku, která je obecně řečeno (a neberte to špatně c trochu hloupější, směje se všem jeho vtipům a já už jsem z toho někdy vážně smutná.
Mám hrozně moc fajn kamarádů, nemám problém se bavit s klukama, ale nerada ze sebe dělám hloupou.
Okolí mi tak nějak začalo nutit to, že když je ti šestnáct a nemáš kluka, je něco špatně. A já tomu pomalu někdy začínám věřit. Máte někdo něco podobnýho?