Ahoj holky, potřebuji radu. Zkusím vše napsat ve zkratce.Je mi 24 let a teď se po 5 letech budu rozcházet s přítelem, se kterým také po celou dobu vztahu bydlím. A jelikož bydlíme u jeho rodičů doma, budu já ta, která se odstěhuje. Původně jsem myslela, že zpátky k rodičům, ale naskytla se mi možnost od jednoho příbuzného jít na byt za luxusní cenu. Byla bych tam sice sama, platila bych ale skvělou cenu, byt je celý zařízený, čistý, v klidné lokalitě, cca 5 min od mé práce. K rodičům to mám 15 min autobusem (bydlí na vesnici), takže taky kousek. Velmi mě to nadchlo, protože jsme měli s přítelem vztah dost hektický a zároveň mám i psychicky náročnou práci, takže jsem ráda, když přijdu domů a mám svatý klid. Chtěla bych se věnovat sama sobě, a když bude potřeba, mohu vždy k rodičům zajet.
No ale problém je s mými rodiči, kteří jsou na mě citově závislí, a nevím, jak to s nimi řešit. Mamce jsem oznámila, že přemýšlím o samostatném bydlení, na což neřekla nic moc, což jsem se až divila, ale včera jsem s ní měla rozhovor, který dopadl hádkou. Respektive, naši bydlí v rodinném domě, který je dvougenerační. Celkově je nás tam 7. Já mám velmi malý pokoj, krom toho ještě průchozí, takže žádné soukromí. Mamka je už na důchodu, takže doma vše udělá, já přijdu z práce a nemám prakticky co dělat, protože je navařeno, uklizeno, vypráno, vyžehleno atd.. Mě obecně velmi baví se starat o domácnost, o sebe sama, vařit, prát atd., ale u nás to není možné, protože když přijdu v 18h domů, je vše hotové. A hlavně, už chci mít něco svého, něco budovat, mít zařízený byt podle sebe, dělat si vše podle sebe a mít hlavně už ten svůj klid a soukromí. Když bych někoho poznala, nemám ho ani prakticky u nás, kde pozvat, abychom měli soukromí. Ale rodiče to nechápou, chtějí mě doma, protože prý více ušetřím a kdysi jsem slíbila, že se domu vrátím – ano, to jsem sice slíbila, ale v té době jsem neměla tak výhodnou nabídku, jak mám teď. No prostě, sesypala na mě samá negativa toho bytu – že tam budu sama, vyhodím zbytečně peníze za nájem atd. Totálně jsme se pohádaly, brečela mi do telefonu, ať se vrátím domů, jako děs a nedomluvíte se. Krom toho mi i řekla, že si mám vážit toho, že mi nabízejí, jít ještě domů – to mi vyznělo tak, že kdybych to na bytě nezvládala, domů se vrátit nemůžu (jsem výdělečně činná, ale nikdy nevíte, co se může stát, že).
Mám s ní v tomto směru už delší domu problém, musím ji zavolat 1x týdně, když nezavolám, volá mi, proč nevolám a kdy přijdu, že ji je už smutno a že jsou s taťkou pořád sami (přitom nás je beze mě v baráku 6) a že mě vidí jenom 1x týdně (to sice ano, ale jedu tam málem na celý den). Vždycky když už chci jet zpátky domů, tak má řeči typu, že už u nich ani nechci být. Nechápe, že mám prostě doma taky nějaké povinnosti, které musím udělat.
Jen poznamenám, že jsem zde kdysi měla deníček ohledně toho, zda jsem na matce závislá, teď si ale myslím, že je to spíš naopak – no posuďte samy. Nevím si s nimi už rady, můžete něco poradit? Děkuji.