Ahoj holky,
předem chci říct, že na omlazení chodím už dlouho a poslední dobou pročítám nejrůznější diskuze na "svoje téma", ale přeci jenom každá jsme originál a navíc se potřebuji vypsat. Doufám, že mě pochopíte a budu ráda, když i poradíte.
Začnu tím, že mám přítele, jsem s ním něco málo přes 4 roky a bydlíme spolu. Samozřejmě vztah po takové době asi nikdy nebude takový jako na začátku. Veškerá vášeň a touha tak nějak opadla. Poslední dobou se většinu času jen hádáme, on dost často i lže, někdy v naprosto banálních věcech a lži jsou něco, co já těžko odpouštím, lhát si ve vztahu je podle mě jedním z nejhorších, vždyť on má být ten, kterému můžu věřit i kdyby né nikomu jinému...a takhle? mám pořád pochybnosti, jestli zrovna mluví pravdu nebo ne..
Na jeho obranu, umí být neskutečně pozorný, v některých chvílích by se pro mě rozkrájel, jen abych já měla co chci. Rozumí mi, známe se, můžu mu říct vše, mám u něj prostě jakési zázemí...Má úžasnou rodinu a s jeho chybami jsem se naučila žít (krom těch lží samozřejmě), ale co už také nejsem dokonalá že...Asi bych to nikdy nezačala řešit a žila si dál tenhle v celku klidný vztah..Jenže:
Objevil se někdo jiný, v práci..Oslovil mě, nikdy jsem nic podobného nezažila..Protože pracuju mezi samýma chlapama, tak před ním jich to taky pár zkusilo, ale vždy jsem měla jasno - mám doma přece přítele a tomu by se to nelíbilo...tečka..utla jsem to...
Tenhle mě okouzlil, přeskočila jiskra, chemie nebo co já vím...Pořád na něj musím myslet, připadám si jak zamilovanej puberťák a to je příjemná ale zároveň hrozná změna...Neuvěřitelně si rozumíme, oba zadaní (nutno dodat, že on to taky nemá doma růžové a cítí to stejně jako já)..a já nevím jak dál...Nevím jestli s přítelem je to jen momentální krize a s tím z práce poblouznění nebo něco významnějšího..
Vždycky jsem si myslela, že tohle se mě netýká, že se svým přítelem zůstanu navěky a že bych nikdy nic podobnýho neudělala (i když jen psychicky, fyzický kontakt neproběhl ani zatím nechci)...Přeci jenom je mi teprve 20 a život mám před sebou, nemáme děti, žádné závazky..Nemohu přece být s člověk, kterým si nejsem jistá, že být chci...
Máte nebo jste měli to někdy stejně? Co jste dělali? Zahodili vztah nebo pokračovali dál? Je mi jasné, že se stejně musím rozhodnout sama, přesto budu vděčná za každou radu nebo zkušenost