Je na tom někdo podobně? Že nemá přítele, ani kamarády... prostě že jen přežívá? Hrozně mě to trápí, je mi 20 a měla jsem jen jeden vztah, kdy navíc ten kluk mě ani nemiloval, jenže to jsem zjistila až na konci, jsem byla slepá... o kamarádech se taky nedá hovořit, všichni na mě jen kašlou.. i když asi to bude, že si připadám hrozně méněcenná, ale jak to překonat, to vážně nevím... připadá mi, že v této době se nedá nikomu věřit, bojím se, že když se mnou někdo bude chtít kamarádit, tak bude mít zlé úmysly, připadá mi, že kdybych si našla kluka, tak mě nebude mít rád opravdově... Už mi ta samota leze na mozek, všichni někoho mají, chodí za zábavou a po mě ani pes neštěkne... Má to někdo stejně?