Potkánci

Ahoj mám doma 3 holčičky, jsou to báječná stvoření ..
Bohužel ted prožívám už 3 dny šílená muka,potkánci jsou strašně náchylní na nádory a abcesy.Moji fuzzince se udělal v tříslech .. od soboty ji teče krev z pochvy, dostali sme ATB na zánět,ale nejspíše to krvácí způsobuje ten nádor..tak dnes jdeme zase na veterinu a tam uvidíme, zda nechat operovat a nebo navždy uspat..to se mi ale příčí,páč je vidět jak bojuje, sice polehává ale chut k jídlu ji nechybí..jenže pořád krvácí...

Zařekla jsem se,že si žádného už nepořídím, jsou to úžasní stvoření, člověk si je tak rychlo zamiluje a pak mu za 2 roky odejdou a člověk je z toho v háji...

Jinak k chovu. Potřebují velkou klec,s prolízačkama,hamáčkama na spaní.Pokud potkánka tak je lepší s PP. Jestli budeš chtít holčičku tak je lepší jí pořídit vždycky kamarádku,protože holčičky trpí na samotu - jsou to taky takový torpéda, narozdíl od samců - to jsou takový flegmouši..

Měla jsem kdysi dva kluky, každej ve své kleci - nesnášeli se, teda hlavně ten jeden toho druhého. Ten první byl flegmatik a největší zlatíčko, chodil se mnou do školy a tak, žádné problémy. Ten druhej mě potom i začal kousat jakmile jsem se k němu jen přiblížila. Jediný problém, který jsme měli byl svrab, na to trpěli oba, takže jsem s nima jezdila na veterinu.
Když natrefíš na klidnou povahu, je to výborné tulivé zvířátko s kterým zažiješ spoustu legrace.

Já mám zase tři kluky. Hodně toho prospí a prolenoší. Jsou dost nenároční a jídlo pro ně je velice levné (dávám jim svoji směs obilovin, semínek a oříšků, plus každý den zeleninu, ovoce, sýr, maso...). Začala jsem s jedním, pak šla do zverimexu a musela jsem si koupit dalšího a dalšího. Ale je pravda, že hrozně rychle umírají, člověk si na ně zvykne a už jsou pryč. Prvnímu mému potkanovi ze zveráku byl jenom rok, když umřel a druhému rok a asi sedm měsíců. Až odejdou i ti tři, co mám, už si potkana nepořídím, vidět tak často umírat zvířatka co miluješ je hrozně těžké...

A ještě dost trpí na problémy s dýchacími cestami. To pak musíš každý den k vetovi na injekci antibiotik, protože tablety pro ně nejsou-to je pak radost tam chodit třeba 10 dní

Ahojky,ja mám doma zrovna 5 potkanici a je užasná všeobecne sou potkan super,hlavně když sem jim budeš pečlivě věnovat daj se krasně ochočit..já snima i v Léte chodim venku mám je na rameni..hrozně mě baví sledovat reakce lidi hlavně tech starších to je nekdy sranda.Ale jelepší když kopis dva potkanky neni jim alespon smutno dyž nejsi doma..já ted už mám jen jednu potkanici před týdnem mě bohužel jedna umřela byla už stará.a.umřela na nádor.JInak spousta věcí se dozviš bud v kniže a nebo na webu zadej si potkaní místo na webu a tam je spousta informací od zařízení klece až po to jak se o potkánka starat..chovám potkánky už 6 let tak kdyby si něco potřebovala tak mě klidne napis ju..budu rada..rada se podělím o informace.tak papa

Měla jsem před dvěma lety jednoho kluka. Byl naprosto báječný společník. Jmenoval se pan Rocky. Byl zvyklý se mnou cestovat. Sice ne na rameni, to se mu nechtělo (ono to asi i tak lepší, mám práci kam chodím po většinou elegantně na jehlách ), ale měla jsem na něj moc hezkou přepravku, měl ji jak cestovní pelíšek. V práci měl svou přihrádku mezi šanonama. Byl zvyklý mi chodit po stole mezi papíry, pak si jít odpočinout a pak stačilo jen říct do domečkua věděl, že jedeme domů. Měla jsem i štěstí, že nebyl ani jednou nemocný a dožil se mi krásných 3,5 roku. Asi i proto jsem si už žádného nepořídila. Děsně moc jsem se do něj zamilovala a on mne pak brzy opustil. Ale to se nedá nic dělat.
Dobře se i s nášel s maminčiným yorkšírem. Neustále se pošťuchovali. Jediný nešvar jaký měl: bráchovi rád překusval drátyy u repráků k počítači

Reaguji na Angeliiina: Jjo přesně tak bohužel sou hodně nachylné na nachlazení a co vic trpějí na nádory.Mě zatím každá potkanice mela bohužel nádor.Moje první Samanta ta se dožila tří roku to bylo snad nejvíc jinak ostatni okolo dvou let a min..taky už mám těd poslední potkanici..i kdyžzrovna o víkendu sem viděla ve zvěrimexu nádherného potkánka..no ještě že semnou byl přítel jinak bych ho kopila..

Taky jsem mívala potkánky, jsou to velká zlatíčka, dneska už je ale nemám, protože dva roky je na takové kamarádství opravdu hodně krátká doba. Chov je jednoduchý, papají skoro všechno. Hlavně je třeba jim pořádně vybavit klec, aby se nenudili a nemít je celé dny jen zavřené v kleci jako křečka, potkánek se potřebuje taky proběhnout, hlavně na svém člověkovi. Jen bych upozornila na piliny a seno ze zverimexu - dvakrát jsem si v nich přinesla svrab a jednou to bohužel skončilo smrtí. Jeden pán mi radil seno dát na pár minut do mikrovlnky, prý by to mělo svrab zabít. Piliny jsou lepší přímo z truhlárny, z tama si svrab nepřinesete. Jinak myslím, že potkánek s PP moc výhod nemá, i oni umírají ve stejném věku na rakovinu jako ti bez PP. Prvním potkánkům jsem nechávala nádor operovat, ale žádnému to život neprodloužilo, další jsem proto nechala v klidu dožít bez operací a stresu (můžou žít i s tím nádorem, jejich nádory jsou většinou pouze podkožní a nezasahují důležité orgány, bohužel ale rychle rostou a jakmile kůže praskne, je lépe nechat potkánka uspat, jelikož rána se přes velikost nádoru zvětšuje a dochází k infekci).

Ahoj, v květnu jsem si pořídila potkanku, do které jsem se na první pohled zamilovala. Nejdřív byl celkem problém vybrat bydlení, které by se mi pro ni líbilo. Ty drátěný klece s plastovýma trubkama se mi prostě zdají jako vězení a ani bych to v pokoji nechtěla. Nakonec mi jako překvapení přítel vyrobil perfektní domeček ze dřeva (a dalších přírodních materiálů), který má i zabudovaný tunýlek na prolézání, vyvýšené patro, odkud má rozhled, lávku, na kterou se napojují schůdky do spodního patra apod.
Nejdřív jsme spolu trošku bojovaly, protože v noci si náležitě domku užívala a dělala přitom rachot. Ale časem se přizpůsobila a teď spí jak miminko.
Sice se nedoporučuje mít potkana jen jednoho, ale mám na ni každej den dostatek času, kdy si spolu vyhrajem. Říkala jsem si, že pokud bych na ni viděla skleslost atd, tak jí kamarádku pořídím. Zatím je ale veselá a aktivní, skáče po posteli, leze po mě, kamarádí se i s přítelem, našima, no a chuť k jídlu je taky veliká. Když je unavená, klidně se najednou stočí do klubíčka a odpočine si. A jen uplynou dvě hodiny, vidím ji, jak panáčkuje na polštáři a kouká, co by kde provedla.
... Takže určitě radost..

já měla štestí že sem vždy měla potkánky v jedné kleci snašeli se dobře..mám obrovskou klec do které by se jich věšlo hafec ale jak sem řekla..další už ne..ted sem jednu obrečela..obrečím ještě jednu..a už nechci pak brečet člověk si na to zvykne..a no znáte to samy

Bohužel, je to tak strašně nefér, že tak úžasní stvořeníčka žijí tak krátkou dobu

Ahoj, asi před rokem jsem si koupila potkaní holčičku Emilku, zhruba za dva týdny už jsem jich měla doma 12 - Emilce se narodily mimča Ty jsem rozdala a jednu holčičku Majdalénku si nechala. Takže teď mám doma dvě holky, jsou to zlatíčka. Mám je ve veliké kleci pro papoušky (aby byla vysoká a ony mohli vesele šplhat a lozit), udělala jsem jim tam patra, hamaky jsem nekupovala,ale vyrobila ze staré utěrky a naprosto to milujou Vždycky večer si tam zalezou a spinkají propletené, jen hlavičky jim čouhají Nejradši mají těstoviny s trochou taveňáku a masovou konzervou pro štěňata, to se olizujou až za ušima

Reaguji na AmyBer:
Hned bych zase jednoho nebo dva pořídila. Ale už mám doma dvě kočinky, tak by to asi moc neklapalo. Jen když to tu tak čtu....jsou to úžasná zvířátka

a přesně proto nemám ráda zverimexi, člověk si bud dotáhne svrab a nebo místo jednoho potkánka jich má víc..ale ani já jsem neodolala a koupila si fuzzinku ze zverimexu a pak si řekla, že když to vyšlo s jednou, proč nepořídit další a koupila si další ( oboje láska na první pohled ) a hle, narodilo se mi 5 prcků ... ale naštěstí sem všechny udala a jednu si nechala ..

Ale i tak, člověk neví s čím vším sou křížení a asi to samice třeba nemá s bratrem, některé variety se nesmí ani křížit..tím pak vznikají nádory a další onemocnění..
I tak jsem na to doplatila,moje fuzz má ted 2 nádory a ted se lečíme bud se zánětem dělohy a nebo s něčím jiným co nejde poznat.. ty starosti jsou pak těžký