Kariéra - jak najít to pravé?

...

Reaguji na Adluna: Hele a máš něco i k tématu ?

Reaguji na Vebinka: téma bylo změněno

Co, co ? O čem to původně bylo ? Teď jsem sedla k PC ...

Vystudovala jsem školu s daným zaměřením. Popravdě bod cislo 1 se dá vydržet chvilku ale 50 let dělat něco co me nebaví? Trochu mimo ne?

Každá práce za hodně velké peníze by mě bavila, pokud teda nemluvíme o prostitutkách, striptérkách nebo něčem podobným ponižujícím. Dřív jsem to měla jinak, ale čím jsem starší, tím víc bych volila v případě rozhodování peníze-zábava ty peníze. Je tedy fakt že mám štěstí, práce mě baví a ještě je slušně zaplacená. Pro někoho by ale byla možná nudná (a dost lidí mi to říká), každý to má jinak.

Podle mě člověk v práci stráví až moc velkou část svého života na to, aby tam měl být nešťastný. Takže z mého pohledu je určitě důležitější dělat to, co tě baví, než se jen honit za penězi.

Za dobré peníze je potřeba skoro v každém případě něco obětovat - nelze bydlet kousek od zaměstnání, popíjet tam bez jakékoliv odpovědnosti celý den kávičku a chatovat, ve tři odpoledne vzít kramle domů za rodinu a u toho brát sto tisíc

Bohužel, co vidím kolem sebe, tak nejčastější případ je, že člověk svou práci nesnáší i když ji má třeba relativně dobře placenou a nesnáší pak i svůj život (protože jeho většinu tráví právě v té práci). Na druhou stranu si myslím, že práce je prostě práce a nemůže tě nikdy "bavit" stoprocentně, myslím, že když najdeš práci, ve které tě jenom třeba 10% z ní naplňuje, tak je to celkem štěstí. To, co člověk baví, jsou třeba jeho koníčky, které má po práci.
Jestli si objevila něco, co chceš dělat, tak gratuluju. Já ještě tápu a je mi přes 20, školu, na kterou jsem šla, už chci rychle dokončit a začít novou (dokončuju ji tímto rokem, proto mi zas přijde zbytečné to zahodit).

Člověk se musí rozhodnout, co je pro něj důležité. Jestli peníze (i za tu cenu, že ho to nebude bavit) a nebo pohodička. Dělat něco, co mě baví i když za to moc peněz není. Jak přijít na to, co tě baví, to musíš vědět ty. Máš určitě nějaké koníčky, něco, co tě zajímá. Kolikrát na to asi přijdeš potom, když si vyzkoušíš něco, co tě buď hrozně otravuje a nebo hrozně baví..
Peníze jsou důležité, ale honit se celý život za majetkem a skoro nežít, to je podle mě smutná vidina. Pak ještě chytneš nemoc šetření, že budeš mít na účtě spoustu peněz, ale budeš řešit každou korunu, kterou vydáš. Pár takových znám. Vůbec nevím, na co ty peníze mají. Asi do hrobu si je vezmou Nejhorší je dělat něco, co tě nebaví a ještě máš za to málo..

Já bych klidně dělala práci, která mě nebaví, kdyby byla hodně dobře zaplacená. Z mé práce nejsem moc odvařená, je placená tak středně. Neříkám, že se otřásám hnusem, že tam musím chodit, ale není to na 100% gró toho, co jsem chtěla dělat. Tak z 50%. Souhlasím s Littel.

Ale víš, že jo ? Já taky znám. Značnou část života měli holou r.. a když přišli k penězům, tak by si nechali vrtat koleno za korunu co utratí - v lepším případě oni sami, v tom horším jejich rodina.

No a nebo jinak : člověk dělá to, co jej skutečně baví, ale bohužel plat je víc, než mizerný a co pak z toho života je ? Nejen pocitem dobře vykonané práce je člověk živ, takže pokud se jaksi nedostává prostředků, život nebaví a práce pak už taky ne.
Samozřejmě, každý má tu spotřebu nastavenou někde jinde - někdo vyjde na týden s tisícikorunou, jinému nestačí ani dvacet .... Honit se za prachama není nutné, ale je potřeba mít práci, která pokryje životní náklady toho člověka. Pokud práce i baví, tím líp !

No. Já bych si i myslela, že práce dělaná s nechutí bude mít také adekvátní ne/výsledky. Takže s takovým zaměstnancem by se zaměstnavatel stejně rozloučil. V případě OSVČ by se s ním rozloučila klientela, pokud by vůbec nějaká byla. A navíc je to snad i o zdraví.

Bod čislo 2 je značka ideál.

Ja som k práci ktorá sa mi páči, prišla náhodou. Nie je spoločensky ohodnotená a nikdy som si nemyslela že budem robiť opatrovateľku. Len som proste mala pocit že musím byť pripravená /neviem presne na čo ale dávalo to zmysel môjmu životu/ tak som ju najprv robila ako dobrovoľník u nás na Sk ... lenže potom som zistila že mníšky za mňa brali peniaze, tak ma to akosi znechutilo.
Potom som nastúpila do práce ktorá ma aj bavila aj bola dobre platená, lenže po roku začala byť strašne nudná, lebo bola rovnaká ... no a potom aj môj pracovný výkon klesal.

Teraz to robím v Anglicku, takže sa dá aj zarobiť aj sa mi to páči a nechce sa mi veru vrátiť sa do kancelárie, aj keď viem že niektoré kolegyne sa hanbia priznať čo konkrétne robia.