Zdravím holky. Takže... Rozešla jsem se po několika letech s přítelem, kdy jsem jezdila mezi našima a jeho bytem, vždy na pár dní. Vrátila jsem se natrvalo k rodičům na vesnici. A už mi to tu začíná vadit. Nemám auto a denně jezdím do práce do města (cca 8km). Ale jsem omezená autobusy,sice jezdí často celkem, ale stejně. Je mi 24 a ráda bych si někam zašla např v pátek večer a to bych se většinou nedostala. Na vesnici se mi líbí, ráda jdu do lesa se psem například. Ale jinak tu nemám co dělat a sedím doma, přes léto alespoň na zahradě u bazénu. Ale je to nuda a nebaví mě pořád řešit autobusy... A zrovna se mi naskytla nabídka levného spolubydlení v tom městě. Už jsem tak nějak rozhodnutá, že bych do toho šla. Jenže mamka začala být pomalu na infarkt, naštvala se na mě a má tisíc situací a důvodů, proč bych měla zůstat doma. Starší sestra je už taky odstěhovaná.
Ale bydlela bych od nich kousek a oni jsou v tom městě také denně, takže by nebyl problém se vidět.
Zajímalo by mě, jak zvládali vaši rodiče váš "výlět z hnízda."