Nemám žádné přátele

Ahoj

Je mi 21. V tomhle věku se každý skvěle baví, podniká se svými přáteli různé akce atd. Jenže já okolo sebe žádné takové lidi nemám. Přijde mi, jako bych se s ostatními neuměla bavit a ostatní to asi cítí a tak mojí přítomnost nikdo nevyhledává.

Když jsem před 2 lety nastupovala na VŠ, myslela jsem, že se to nějak zlomí, ale než jsem se stačila rozkoukat, každý už se s každým bavil a já zůstala zase nějak stranou. Nemyslete si ale, že se s nikým nebavím, to ne, spíš mam pocit, že jsem pro ně jen taková "známá".

Když už se s někým bavím, tak ani pořádně nevím, co si s dotyčným člověkem mám říct a cítím se nepříjemně. Dokážu se rozpovídat maximálně tak s člověkem, co znám dlouho, ale i to jak kdy. Ale taková ta konverzace, když za mnou přijde člověk, co ještě třeba neví že jsem divná () a zeptá se mě nedejbože na to, jak se mám a co jsem dělala o víkendu, to vůbec nevím co mám říct. Možná taky proto, že je to pořád to samé - sedím doma nebo jsem někde s přítelem. Konverzace odbytá za pár vteřin.

Nevím proč jsem taková. Možná protože ani základka, ani střední pro mě nebylo krásné období života. Na základní škole mě děti i lehce šikanovaly, protože jsem byla takové to klasické snaživé dítě co učitelé milovali. Na střední zase všichni chodili chlastat, čehož jsem se účastnit ani nechtěla. Navíc mám již pár let přítele, takže hovory o klucích atd. a další klasické holčičí rozhovory šly mimo mě, protože jsem k nim neměla co říct.

Teď se jen bojím, že už jsem nadobro odepsaná, že jsem prostě neprošla takovým tím vývojem díky kolektivu, který bych okolo sebe měla mít. Nebudu se nikdy umět bavit s lidmi, nikdy nebudu mít žádné přátele. Přičemž by mi stačila aspoň jedna kamarádka, ne známá která napíše jednou za čas, ale kamarádka, se kterou bych mohla jít aspoň na to kafe, nebo něco podniknout.

Nechci se ale cítit jako vtěrka, která touží po kamarádství. Navíc, okolo sebe nikoho takového jako mám já nemám. Všichni mají nějaké přátele, takže proč by se někdo měl věnovat zrovna mě. Jak bych si vůbec ve svým věku, kdy už všichni mají okolo sebe nějaké vazby, měla najít nějaké kamarády?

Zní to, jako bych se litovala a možná to tak i je, protože vůbec nevím co s tím :/