Odcizení od otce

Pokud jsi citlivější osoba, přijde mi pochopitelné, že na tebe zážitek tvé kamarádky silně zapůsobil. Pochopila bych, i kdybys nějakou dobu po tom cítila nedůvěru ke svému otci? Ale několik let? To už je opravdu problém, který jsi měla řešit dávno. Psychologovi řekni totéž, co jsi napsala tady.

Jsou to dva roky, nepsala několik let. Já jsem nikdy nebyla extra citlivá spíš naopak.
Já si ale nedokážu představit co on by s tím dělal? Pochybuji že by nějak povídání v tomhle pomohlo

Reaguji na Nemehlatko: proč by nepomohlo? Myslíš, že ti víc pomůže anonymní diskuze? Dobrý psycholog pomůže, i když si s tebou bude "jen" povídat

a co z toho povídání? já se budu akorát cíttit trapně za tenhle problém a budu mít k tomu prázdnou peněženku.

Nejsem uplně proti psychologům, ale nechápu co on by na tom řešil

Tvrdíš, že nejsi citlivá, ale ta věc tě dost poznamenala. Já sama jsem takovou zkušenost zažila. Ne s vlastním otcem a měla bych z toho být asi víc v háji, než ty. Pokud se to kamarádce stalo a na tebe to má takový vliv, tak se o té věci nebav. Psycholog je nejlepší řešení. Zvláštní, že to na tebe tak zapůsobilo. Určitě není správné se od otce vzdálit a neřešit to. Čím delší doba to je, tím horší. Tady ti opravdu nikdo nic neřekne.

Reaguji na Nemehlatko:
I dva roky je dost.
Pokud ti na vztahu s otcem záleží, pak bys to zcela určitě měla řešit s psychologem!

Reaguji na Nemehlatko: Tak na co se vlastně ptáš?
Za prvé psycholog může být jako hrazený klientem, tak i plně hrazený pojišťovnou.
Za druhé psycholog Ti nevyřeší Tvé problémy, ale může Ti pomoct jim porozumět a vyrovnat se s nimi.
Ale to nakonec Ty vlastně nechceš, no........

Reaguji na Nemehlatko:
A není to trošku jinak než píšeš? Protože jen proto , že obtěžoval nějaký otčím tvoji kamarádku nezačneš mít vůči vlastnímu otci takový odpor. Jinak mi to co píšeš nedává vůbec smysl. Nechápu proč máš nějaké předsudky a tak příšerný pocit jak ty píšeš vůči člověku , který ti nic neudělal