Sobec?

Reaguji na LucieVip: Ano požádám ho o to aby mi třeba uvařil ten čaj nebo aby prostě se mnou chvíli (neříkám hodinu ani ale prostě třeba 10 minut byl, objal mě, zkrátka aby vyjádřil že mu to není tak jedno jak to vypadá. Udám příklad, vážný a konkrétní. Mám krátce před porodem a mám někdy dost velké bolesti a kontrakce a i tak ho to prostě nezajímá (je otec). I kdybych potřebovala odvést do nemocnice, myslím že bych se pomoci nedovolala a stejně bych se musela postarat sama. Zavolat si záchranku samozřejmě umím, jenže on jako partner v tomhle úplně selhává dle mého názoru.

No to teda nevím. Mně když je blbě, tak se přítel hned stará, zda něco nepotřebuju, jednou mi bylo fakt zle a bylo mi na zvracení, tak mě i odnesl do koupelny. To co popisuje zakladatelka fakt není normální, jako aby byl snad ještě naštvaný

Reaguji na smutna: To je mi tedy líto. Sobec to je v každém případě. Nerozumím tomu, že ses rozhodla mít s někým takovým dítě. Evidentně už jsi zkoušela s ním mluvit a zřejmě bez výsledku, takže asi není moc co radit. Pokud se takto chová k těhotné ženě, kde většina mužů bývá právě v tomto období neohleduplnější, pak s ním žádné veselé vyhlídky na budoucnost nemáš

Já ale netvrdím opak

abych se opravila, zas tak krátce před porodem ne, ale nezbývá už moc dlouhá doba a občas opravdu ty bolesti mám a jeho to stejně nijak zvlášť nerozptyluje

Jsi si jistá, že máš kontrakce? Nemáš jen tvrdnutí bříška - tzv. poslíčky? Pokud máš kontrakce a velké bolesti, běž hned za svým gynekologem, nebo rovnou do porodnice.

No z tvých příspěvků to tak trochu vyznívá

Reaguji na Cherish: Kdepak! Já jsem se jen snažila dobrat k jádru pudla!

Reaguji na smutna: Hele, nemá pro tebe porozumění a není až tak ohleduplný a když se to neděje jemu (bolesti apod.) tak je mu to fuk a jde si chrnět, aniž by se aspoň chvíli zajímal. To není dobré znamení a až tak si tě asi neváží nebo jestli je prostě tak natvrdlý. Hlavně, když chlapi onemocní rýmičkou, tak si nedokážou málem ani dojít na záchod chudinky. Vím, že většina z mých partnerů se staralo, když mi bylo ouvej. Samozřejmě, že někteří byli sobci, ale to jsem poznala hned třeba po půl roce vztahu po opadnutí zamilovanosti a tak jsem mohla vycouvat.

Pokud je takový teď, docela se obávám, jak to bude, až se narodí malé a budeš potřebovat pomoc a jeho podporu. Když mimčo onemocní a mamina taky v tu chvíli, tak by měl právě chlap být po ruce, když to žena v nemoci nebo bolestech všechno nezvládne. Víš, jak se to říká? V nouzi poznáš přítele.

Nejsem zkušená vůbec, takže možná jde poslíčky jen a možná o nějaké kontrakce mírné (které ale přejdou brzy tak nevím, břicho ztvrdne, je to jakoby křeč bolestivá a ta zas přejde po chvíli a tak za chvíli zas stejně, jen občas ale ne každý den). Trápí mě že v něm tu oporu zkrátka nevidím i kdybych neměla vážný problém (neříkám bolest hlavy, to bych si opravdu nestěžovala, ale myslím třeba kdyby mi bylo nějak extra zle nebo něco podobného, podle mě by partner měl vyjádřit aspoň nějakou úctu a pochopení a ne prostě NIC... nestěžuju si na bolest hlavy, nechci partnera aby u mě seděl celé noci a utěšoval mě, chci aby když mi něco je tak aby mu to nebylo jedno. Setkávám se s tímhle asi poprvé v životě a nějak to nejsem schopna pochopit.

Na gynekologii jsem byla, není to nic vážného, ale občas to prostě bolí a já bych v tuhle chvíli o tu oporu moc stála a bohužel když potřebuju upřednostní sebe tak jak jsem psala. Nejsem nějaká chudinka co si stěžuje na vše a vyžaduje aby u ní někdo trávil celé hodiny a utěšoval ji, ale když mi fakt není do skoku očekávám od partnera že tady pro mě bude když to potřebuji. Ze svého okolí taky nic podobného neznám, známou bolely šíleně zuby (jen zuby, pro mě nijak velký problém ještě) a její manžel se o ni hned začal zajímat a že ji poveze k doktorovi že to má napuchlé celé a prostě ten přístup..překvapilo mě to, já tohle moc neznám. Většinou se dozvím že to jen přeháním, tak jako i když jsem začla krvácet v noci, taky jsem to přeháněla a taktéž nezájem...nedokáže pochopit můj strach a obavy zvlášť teď v mém stavu a opora? Nevím teda...

Ve spojení s tatínkem, který se musí k posteli přivázat, nebo opravdu být na pokraji smrti, aby v ní zůstal a způsobil si tak vážné a doživotní zdravotní potíže, tak radši chlap, který umírá při rýmičce.

Upřímně, chceš vážně slyšet, že to normální není? Není, ale pokud se takhle ptáš, asi chceš slyšet něco jiného, je mě tak nenapadá co. Nevidím do toho úplně, ale pokud je bezohledný, je to (alespoň pro mě) jedna z nejhorších vlastností. Zvlášť pro tebe, pokud čekáte mimčo. Mě i když bolí hlava a plácnu to mimo řečí, přítel mě posílá odpočinout. A jak zde uživatelka psala, v nouzi poznáš přítele.....Pevné nervy a hodně štěstí.

Reaguji na mroskvicka: Abych pravdu řekla, sama už úplně nevím jestli se tak projevoval vždy...vím ale moc dobře, že teď je to horší ještě, nejen že ho to nijak moc nezajímá a taky kvůli té jeho agresi (i když on říká že není agrese někomu řvát do obličeje, abych ho prý slyšela když do něho furt mluvím ) achjo je mi to tak líto.