Vždycky sem "nesnášela" život.Nikdy sem nedokázala říct, že jsem šťastná i přesto, že jsem se snažila dělat to co mě baví tak z toho nakonec vylezlo, že nemám dostatek talentu, že nemám dost známých, kontaktů a nebo musíš se víc snažit prostě se musíš víc snažit. Ale nikdy to nebylo takové jako teď. Nějak sem se přes tyhle řeči a překážky přenesla, i když sem věděla, že nikdy nebudu dělat to co mě baví. Pak sem potkala svého přítele jsme spolu tři roky mě je 22 a jemu 28. Žijeme spolu skoro rok. Nebyla to láska na první pohled spíš takový okouzlení. Upřímně líbil se mi vzhledově, ale jinak sem si říkala, že je to pěknej blbec 
a dost mě musel uhánět. Po pár měsících jsme zjistili a cítili, že je to ten/ta pravý/á hodíme se k sobě a doplňujeme a je to super. Teda to, že si to myslel i on nebyla tak uplně pravda to jen tvrdil. Rok našeho vztahu sem musela snášet fotky jeho bývalé všude po pokoji (byli spolu 7 let tak ok,ale mít jí v posteli u hlavy mi příjemné nebylo). Stále spolu telefonovali, psali si esemesky(tím se nijak netajil vždycky řekl, že volá nebo píše ona aniž bych se musela ptát) Jednou sem to nevydržela a musela se podívat o co jde. Potom sem se zhroutila. Psal jí i po roce, že jí miluje, že mu chybí její rodina, že je má všechny moc rád a vzpomíná jak spolu pekli cukroví a slavili svátky a že je škoda, že to ukončila, protože spolu byli velice úspěšný pár a měli obrovský potenciál a mohli si žít velice dobře. Se mnou je protože sem hodná holka co by pro něj udělala všechno a starám se o něj a mám ho ráda a to ona, už posledních pár let tolik neměla a byla s ním jen ze zvyku.... Po tomhle všem sem mu to musela říct. Nekřičela sem jen sem seděla na zemi a brečela a chtělo se mi umřít. Byla to pro mě taková zrada. Omlouval se a řekl, že ho to moc mrzí, ale že to dělal jen proto, že ona byla v hluboký depresi a on nechtěl, aby se cítila špatně a sama. Pak se to nějak řešilo(nechci to rozepisovat, už takle je to velice dlouhé a další info by bylo ještě na tři deníčky) a vyřešilo.. jsme spolu stále, žijeme spolu. Nedokážu ho opustit a on mě taky ne. Ale pořád to mám v sobě zhubla sem 10 kg protože sem nedokázala jíst. Dost často to nevydržím a když se hádáme tak mu předhodím jak mi ublížil. Kromě toho bydlíme na malém městě a slečnu potkávám téměř každý den. Cítím se tak strašně ponížená a ubohá a trapná. Snažím se přeš to přenést, ale nejde to. Proč by nemohl být úspěšný i se mnou? Vystudovala vysokou a našla si práci. Já jsem mladší a teprve studuji proč bych nemohla být v budoucnu taky úspěšná? Ráno vstát je pro mě utrpení, když mám špatné období tak jen ležím a spím nebo brečím. Hrozně se omlouvám za tenhle stupidní deníček, ale nemám komu bych to řekla přítel je můj jediný kamarád. Ostatní přátele taky studují a nemají vůbec čas navíc je tím nechci zatěžovat. Děkuju, že si to vůbec někdo přečte 
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Pocit méněcennosti
Poslat SZCituji Mooney: Koukni se na nějaké knížky o pozitivním myšlení.
To je pravda, to by ti mohlo pomoci, mě to z části pomohlo, ale třeba co se týče mého sebevědomí, respektive mít se ráda taková jaká jsem (vzhledově) tak to mi vůbec nepomohlo, i když jsem aplikovala různé afirmace apod.
Doporučuji snad všechny knížky od Louise Hay, ale tou základní je rozhodně Miluj svůj život. Pak můžeš taky mrknout na http://knihy.abz.cz/prodej/tajemstvi-7 na youtube najdeš i film, pokud nechceš číst, taky moc doporučuji.
A už rok se chystám na knihu čtyři dohody, kterou jsem dostala od mámy, možná je na čase jí dnes vytáhnout
Reaguji na kolomoni: . Myslím si, že ona zrovna nepotřebuje teď slyšet, že nikdy nebude mít na nájem a jídlo nebo že skončí na UP.
Ona to právě potřebuje slyšet,protože jen z chyb se člověk poučí a mazání medu kolem pusy jí vůbec nepomůže.Je mi jasné,že to nechce číst neb pak jí dochází,že ono asi to její okolí má v jejím hodnocení pravdu a slečna reaguje tak,že místo aby začala něco dělat se hrouti!
Reaguji na Tiakia:
Myslím, že se tu asi všichni shodneme, že to, co jí on dělá normální není a že by od něj měla odejít. Z toho co tu píše, je stejně cítit, že to neudělá a o naší radu vlastně asi ani nestojí. Asi k tomu musí dospět, stejně jako jsem dospěla i já. Každý to máme holt jinak, jinak by ho už dávno poslala do háje a druhá by doufala ve změnu, jedno je ale jisté, nebude to mít dlouhé trvání.
Galerie obrázků
Cituji kolomoni: Evidentně v tomhle směru nemáš vůbec žádné informace. Dnešní doba je taková, že prostě absolventi vysokých, ale i středních škol nenajdou prostě uplatnění hned jak vyjdou školu. Protože všude požadují praxi, kterou logicky ten absolvent neměl kde získat, na jedno místo je 200 uchazečů a když se koukneš na internet, tak tam najdeš třeba 2 inzeráty ze 100, kde nepožadují praxi a berou i absolventy. Sama vím, jaké to bylo, když jsem dostudovala, já měla tu výhodu, že jsem měla od 15 brigádu a svým způsobem alespoň malou "praxi" měla. Nehledě na to, že to, že se přihlásí na úřad práce je naprosto normální, když nemá z čeho platit sociální a zdravotní a UP mu i v hledání může pomoci.
Není to tak dlouho co jsem se osamostatňovala, taky jsem chvíli kafrala jak je těžké najít práci a kdesi cosi, no ono je to opravdu jen a pouze o tom, jestli člověk chce.
Cituji kolomoni: To jsi ale ty, ne každý má žaludek na to bydlet někde na ubytovně. Víš, když tak koukám jakým stylem píšeš, je vidět, že jsi se nikdy neocitla v takovéto situaci. Upřímně, takové mám nejradši, v životě si ničím neprošli, byt dostali od rodičů, práci získali přes známe a život si asi představují jako hurvínek válku, ale o realitě nemají ani potuchy, takhle to na mě působí. Myslím si, že ona zrovna nepotřebuje teď slyšet, že nikdy nebude mít na nájem a jídlo nebo že skončí na UP.
Jestli slečna nemá žaludek na to, bydlet např. na ubytovně, pak opravdu nechápu jak může mít žaludek na život jaký teď žije. No očividně nemá, jinak by nezakládala tuhle diskuzi. I když ona ji založila jen na "vykecání se", ne kvůli radám. Na té ubytovně samozřejmě skončit nemusí, stačí hledat řešení. Jenže ono je prostě jednodušší říct "nejde to, musím tu zůstat". A nechat se litovat.
Cituji hankouš13: Já studuju a taky nemám kam jít
Škoda, že nejde citovat i ten smajlík, co jsi za to dala...
Já tě fakt nechápu, fakt ne. Co brigády? Já si při SŠ i VŠ vydělávala i 6-8 tis. měsíčně, abych vůbec nějak vyžila. Musela jsem, jinak to nešlo. A že nemáš kam jít.. už jsem to psala do jiného deníčku (že se jich teď urodilo), ale vždycky je kam jít. To jenom ty jsi tak pohodlná, že radši budeš sedět dál doma na zadku a litovat se, jak je svět na tebe zlý. Přitom si za to můžeš sama.
Cituji kolomoni: To jsi ale ty, ne každý má žaludek na to bydlet někde na ubytovně. Víš, když tak koukám jakým stylem píšeš, je vidět, že jsi se nikdy neocitla v takovéto situaci. Upřímně, takové mám nejradši, v životě si ničím neprošli, byt dostali od rodičů, práci získali přes známe a život si asi představují jako hurvínek válku, ale o realitě nemají ani potuchy, takhle to na mě působí.
Cože to tady proboha plácáš, kočko ?! 
Mám pocit, že ten, kdo o normálním životě ví kulový jsi spíš ty ....
Než žít takový život, jako popisuje zakladatelka, tak bych raději seděla třeba i v base a ne že na ubytovně !
Cituji dadabus: Cože to tady proboha plácáš, kočko ?! Mám pocit, že ten, kdo o normálním životě ví kulový jsi spíš ty ....
Než žít takový
Ony jsou obě dvě ve stejné situaci - doma mají de.bila, obě jsou bez práce, sedí doma na zadku, brečí a litují se...
Reaguji na Lady Flame:
Jo aha. Poslední dobou se tady sešlo takových podobných deníčků víc a ony se prolínají, takže teď přesně nevím, která má doma to líné prase, co chodí doma v botech, která má toho, co píše bejvalce, jak by s ní rád zase pekl a kterou život nebaví a nenávidí vše kolem včetně sebe, akorát toho svého hlupáka ne. Zarážející je, že všechno to jsou mladé a zdravé holky na prahu života a ne ránami osudu zkrouhlé padesátnice v částečném ID, jak by se na první přečtení mohlo zdát.
Co se týče dotazu na "normální chlapy", jsou a je jich dost - dokonce bych řekla většina. Akorát je nejdřív potřeba zapracovat na sobě a až pak se rozhlížet po protějšku, protože jedinec s vlastními problémy přitahuje cizí problémy jako magnet.
Cituji dadabus: Poslední dobou se tady sešlo takových podobných deníčků víc a ony se prolínají, takže teď přesně nevím, která má doma to líné prase, co chodí doma v botech, která má toho, co píše bejvalce, jak by s ní rád zase pekl a kterou život nebaví a nenávidí vše kolem včetně sebe, akorát toho svého hlupáka ne. Zarážející je, že všechno to jsou mladé a zdravé holky na prahu života a ne ránami osudu zkrouhlé padesátnice v částečném ID, jak by se na první přečtení mohlo zdát. Co se týče dotazu na "normální chlapy", jsou a je jich dost - dokonce bych řekla většina. Akorát je nejdřív potřeba zapracovat na sobě a až pak se rozhlížet po protějšku, protože jedinec s vlastními problémy přitahuje cizí problémy jako magnet.
Holky, Dadabuska Vám to nenaservíruje v rukavičkách, ale pěkně natvrdo, ale ona má naprostou pravdu
Cituji Tiakia: Ona to právě potřebuje slyšet,protože jen z chyb se člověk poučí a mazání medu kolem pusy jí vůbec nepomůže.Je mi jasné,že to nechce číst neb pak jí dochází,že ono asi to její okolí má v jejím hodnocení pravdu a slečna reaguje tak,že místo aby začala něco dělat se hrouti!
To samé 
To není útok, ale snaha vyburcovat Vás, mladé holky, k tomu, aby jste si hned zkraje nepodě..ly život.
Já tady z těch deníčků vždycky chytnu taky pěkný depky... 
Proč si to holky děláte...život je už tak dost těžkej když se začne všechno...kazit, slušně řečeno. Proč se sebou nechat ještě vy-je-bá-vat?
Téma Pocit méněcennosti je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
- Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
- Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
- Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
