Ahoj slečny/dámy,
již nějakou dobu se na omlazení pohybuju, ale až nyní jsem se rozhodla založit si profil, abych se Vás zeptala na Váš názor. Můj první deníček bude trochu delší, mějte se mnou proto trpělivost, prosím.
V mládí jsem znala jednoho kluka. Tehdy byl 15 letý a trochu při těle. Od skupiny, v které jsem ho poznala a s kterou jsem se tehdy stýkala, se odlišoval svým chováním a inteligencí, tehdy jsem nechápala, co mezi nimi dělá. Já tehdy taky nebyla kdo-ví-jak chytrá – pila jsem alkohol a kouřila (bylo mi 14).
No a v únoru jsem se s ním potkala znovu, teď mi je 24, jemu zanedlouho bude 25. Slovo dalo slovo a vyrazili jsme si po té dlouhé době popovídat. Zjistila jsem, že studuje práva, už dávno není oplácaný, ale pěkné vysportovaný a žije v Praze. Očividně jsem se mu zalíbila a začal mě od té doby zvát na večeře, já přijímala. Takhle jsme si vyráželi každých 14 dní po asi 5 měsíců. Druhá večeře byla k oslavě mých narozenin, tehdy jsem od něj poprvé dostala dárek. Po dalších večeřích mě vždy obdaroval květinou (přesněji spíš kyticí – tak velké kytice jsem nikdy v životě předtím nedostala) nebo jiným dárkem. Netrvalo dlouho, a jak by se dalo čekat, vyslovil se. Já tehdy byla několik měsíců po rozchodu a na další vztah jsem nebyla připravená, také jsem mu to řekla. On to přijal s klidem a na večeře jsme chodili dál. Během těch pěti měsíců to nebyly samozřejmě jen večeře. Pozval mě několikrát do divadla, na koncert a na dovolenou. Dovolenou (do Dominikánské republiky) jsem odmítla, protože na ní nemám peníze – on se zasmál a zeptal se mě, jestli si vážně myslím, že by mě ji nechal platit (všude, kam mě pozval, platil – včetně toho, že pro mě autem dojel a zase mě odvezl domů). Cítila jsem se trošku jako zlatokopka, řekla jsem mu to, na to mi opět s úsměvem odpověděl, že kdyby měl sebemenší podezření, že jsem zlatokopka, nebavil by se se mnou.
Čím vícekrát jsme spolu byli, tím mi s ním bylo příjemněji a pohodlněji. Líbila se mi jeho sebevědomost, cílevědomost, choval se jako gentleman, pěkně se oblíkal. Postupem času se rozpovídal i o ostatních věcech, že podniká a jaké přibližně má příjmy (musela jsem se ho na to ale zeptat, tuhle informaci si očividně chrání). Začali jsme spolu chodit běhat – on už běhat chodil, chodil i do posilovny, sporadicky hrál basketbal. Se sestrou podnikám, on nám začal pomáhat bezplatným právním poradenstvím, ukázalo se, že je to mimo jiné skvělý právník.
Takhle to pokračovalo až do konce července, já však v červnu potkala na diskotéce někoho jiného… Abych to tu příliš nerozváděla, od dotyčného, o kterém píšu, jsem dostala v červenci krásný šperk. To ve mně opět vzbudilo špatné pocity a napsala jsem mu omluvnou sms, popsala jsem, že jsem někoho potkala, kdo se mi zalíbil a že se k němu asi nikdy nebudu cítit partnerskou lásku, i kdybych moc chtěla. Chtěla jsem mu ten šperk vrátit. Bála jsem se, jak to přijme, opět mě překvapila jeho klidná odpověď, ve které napsal, že to chápe, ať si z toho nic nedělám a náhrdelník ať si nechám, protože byl kupovaný pro mě.
Od té doby se však odmlčel včetně zvaní na večeři, běhu a dalších aktivit, dokonce si mě vymazal z FB. To smazání z FB mě mrzelo. Pracovní komunikaci ale neukončil, kdykoliv jsme mu se sestrou napsaly, jako vždy jsme dostaly rychlou a nápomocnou odpověď – a i dále s námi spolupracuje. Při jedné emailové výměně se ho sestra zeptala, proč si jí a mě smazal z FB, že s tím sestra sice nesouhlasí, ale chápe to. On napsal, že to se netýká mého odmítnutí, ale něčeho, co chtěl udělat už dlouho – vymazat všechny lidi napojené na vesnici, ze které pochází (tohle kritérium splňujeme i my se sestrou). Jeho důvody znám, ale rozepisovat je nebudu, to by bylo na dlouho – ve zkratce se jedná o to, že „úspěch se neodpouští a úspěšným lidem je třeba házet klacky pod nohy“ – toto vygradovalo až k otravě jednoho z jejich psů.
Před pár dny jsme se konečně se sestrou probily jeho plným pracovním rozvrhem a pracovně jsme se sešli – od toho července jsme ho neviděly. Vždy to byl workoholik a měl trochu kruhy pod očima, teď to však bylo horší než obvykle. V září ho vyhodili od státnice na právech (poslední scházející zkouška), aby o měsíc později jeho termín zkoušky s omluvou zrušili s tím, že probíhal v rozporu se zkušebním řádem Univerzity Karlovy (ukazoval nám i ten email, ve kterém mu to přišlo) – musí tak jít na tu státnici v lednu. Jak říkal, ta zkouška byla pro něj poslední kapka, ztratil s ČR trpělivost a hodlá se odstěhovat. Lítá teď každý měsíc na týden do Londýna, kde zakládal firmu a rozjíždí tam teď podnikání. V budoucnosti se tam chce přestěhovat a žít. Na to, kolik hodin denně pracuje, jsem se ho musela ptát dvakrát, protože první odpověď byla vyhýbavá – pracuje teď cca 16 hodin či více denně každý den. To mě trochu vyděsilo.
To by bylo k úvodu, slibuju, že teď se už dostanu k věci.
S tím klukem, kvůli kterému jsem tohoto odmítla, to nevyšlo. Nebyl to zrovna velký slušňák. Když si zpětně vybavím předchozí vztahy, nikoho zrovna slušného jsem neměla. Když jsem starého známého zase viděla, vzpomněla jsem si, jak mi s ním bylo. No a chtěla bych ho získat zpět. Před tím červencem se na mě na pracovních schůzkách vždycky usmál, když jsme se setkali pohledy. Ale tentokrát ne. Přišlo mi, že byl až odměřený, ale možná to bylo únavou. Zase nám dobře poradil a byl vstřícný.
No a moje otázka zní – Jak si opět získat jeho pozornost? Pochybuju, že by on sám teď najednou přišel, nemýlím se? A mě celá tahle situace posledních pár dní hrozně trápí. Takového člověka už stěží znovu potkám a vím, že jsem udělala chybu, jak ji ale napravit?
Poslat SZ
Galerie obrázků
