Nulové vztahy s rodinou

Zkusím to napsat co nejjenodušeji a nejstručněji, co bude v mých silách. Narodila jsem se mojí mámě, když jí bylo 20let, i to v tom mžná sehrálo svojí roli. Byla na těhotenství a děti možná moc mladá. Táta byl jen o pár let starší, nevím kolik mu přesně bylo. V tohle věku neměli nic, tak jsme zůstali bydlet u mojí babičky v bytě v prvním patře. Dům spoluvlastnila s mužem, ze kterého se vyklubal povaleč a alkoholik, kterému osobní hygiena nic neříká. Když mi byly dva roky, narodila se moje mladší ségra. O pár let později se začli rodiče strašně hádat, už nevím o co šlo, byla jsem prcek. Když mi bylo 6 let, tak se rozvedli a v domě jsme zůstaly jen my, 4 ženský a ten alkoholik. Od té doby jsme tátu vídaly jen sporadicky, ten už si založil novou rodinu a o nás už nejevil zájem. Se ségrou jsem měla v dětství výborný vztah, asi až do mých zhruba 16 let. S mámou to začalo jít dost s kopce, každou chvíli jsme měli jiného strejdu. každé odpoledne ksm se ohly těšit an její hysterické scény a nadávky. Neváhala řvát až do večeraJednou to byl vůli eutřenému prachu, jidy nadávala kvůli dědovi, jindy kvůli babiččině alkoholikovi, věcem z minulosti, ještě, než jsme se narodily. Prostě důvod si vždy našla. I když jí oba prarodiče vždy pomáhali a podporovali, i finančně, vždy na ně nadávala. na nikom nenechal nit suchou. Jednou jí při tomhle odpoledním řádění přistihl děda a dal jí pár facek. Několikrát už jsem i utekla z domu. Ani se po mně nikdo nesháněl. Matkka neváhala i lhát o tom, že má sestra rakovinu a nebo kvůli maličkosti nás mlátit pěstí. I se sestrou měla často hádky.
V 17 jsem to ani už nemohla vydržet a řekla jí do očí co si o ní myslím. Za pár hodin už jsem měla sbalenou peřinu před vchodem, když jsem se vrátila domů. Vyhodila mě. Neměla jsem kam jít. Nakonec jsem zůstala v pokoji v babiččině bytě v přízemí. Bohužel, tou dobou hodně ochladl můj vztah se sestrou. Babička byla převážně na straně matky,ale alespon si mě u sebe nechala. Matka přišla o práci. 8 let byla na pracovním úřadě a nemohl anajít práci, tím pádem se situace doma jen zhoršovala. Za pár měsíců se matka odstěhoval k příteli a já odmaturovala. Přesto k nám dost často dojížděla, mně nutila vzít první práci , o kterou zavadim, tak jsem tedy šla prodávat.
Na sestru neměl kdo pořádně dohlížet, zatim měla hotovou jen základku. Během 4 let bohužel ani neodmaturovala, jen se tak každý rok protloukala školním rokem a v září vždy nastoupila na novou školu, kde měla jen hromadu absencí. Snažila jsem jí domluvit, ale bylo to k ničemu. Ani otec už u nás pár let nefungoval, matka se v tomle úplně distancovala. Se sestrou nic nehnulo. Jen pařila po diskotékácha dokonce si domu odněkud přivlekla kočku, později i psa z útulku, o které se časem přestala starat. nakonec jsme se o ně staraly s babičkou. Pejska někdo zřejmě týral, nemohl vystát nikoho s kšiltovkou, na takové liddi útočil. Když jsem ho venčila, byl problém ho udržet ( byl to kříženec o velikosti vlčáka), jednou jsm venku potkala maminku s batolem a ya nima šel chlap v kšiltovce. Měla jsem fakt už strach, naštěstí jsem toho psa na vodítku udržela. Později dávala sestra psa venčit na balkon nebo v kuchyni a to byla veškerá její péče. Pes začal být nervní a když někdo chtěl vstoupit do sestřina pokoje, tak na něj útočil. Vše o těch zvířatech se od babči dověděla matka a kočku odnesla nějaké chovatelce, psa prý přivázala kdesi v lese ke stromu. Přišla mi to oznámit do práce.
Mezitím jsme žily stále s alkoholikm v bytě. Ten člověk doslova smrděl už od pohledu, něklik le se nemyl a ani si nečistil zuby. Bohužel, babča ho asi milovala. On na ní nikdy nebyl milý a nebo, že by jí s něčím pomohl a nebo udělal radost, spíš vždy jen přidělával práci, když něco rozbil apod. Děda bydlel v jiném domě kousek od nás. Denní režim tohoto alkoholika byl zhruba následující: kolem deváté ráno vstával, udělal si kafe a šel si zakouřit na verandu, odkud mi to šlo do okna. Celýé dopooledne strávil bud v hospodě a nebo u televize s občsnými přestávkami na cígo na verandě. A když měla hospoda zavřeno, tak mu babča vozila lahváče. On sotva došel na konec ulice, hospoda byla nanaštěstí naproti našemu domu. Já se alkoholu sotva dotknu.
Je jasné, že takový životní styl by dlouho nikdo nevydržel, on zanedlouho zemřel a zanechal za sebou zadlužené potomstvo. Jejich dluh se musel umořit z našeho domu, protože byli po tatínkovi a sami nic neměli. Dům šel do exekuce a já se začala bát kam půjdu, co se mnou bude. Navíc jsem chvíli před tím přišla o práci, rušili všechny pobočky. Matka nenabídla, že k ní můžu jít bydlet.
Až jeden kamarád se nabídl. Teda moc dlouho kamarádem být nevydržel, protože mě začal vydírat, že bud udělam to, co on chce a nebo mě vyhodí na ulici. Opravdu jsem se bála, že tak skončím. Tak jsem o pomoc psala oběma rodičům a i babče, ale nikomu jsem nestála ani za odpověd. Nakonec mi pomohla spolubydlící a velká náhoda a já se při nejbližší příležitosti stěhovala pryč.
Dnes už se mám mnohem líp, bez nich, ale stále mě mrzí, jak se všichni otočili zády, když jsem je potřebovala. A bohužel ani dodnes nejsou naše vztahy jako v jiných rodinách. Matku jsem videla naposledy před 4 roky, nechala mě hodinu čekat před domem, otce asi před osmi. Se sestrou jsem se snažila spojit, ale asi má nový telefonní číslo. Jediný kontakt s matkou je, že mi ona napíše všechny svoje bolístky, ale ani se nezeptá jak se mam já, kde budu na Vánoce atd. A to mě vždy moc zabolí. Moc bych si přála s ní normálně pokecat, zajít na kafe, na nákupy, cokoli. Ale vím, že nemůžu. Ona nikdy neuzná svojí chybu. Už několikrát jsem se s ní snažila navázat normální kontakt, ale vždy se to otočilo proti mě a začala se svýma výčitkama z minulosti. Nechci brečet další Vánoce, že o mě moje rodina nemá zájem a pro mě to jsou tím pádem ty nejsmutnější svátky. Máte radu jak takovou situaci s rodinou řešit, Ráda bych, ale nevím jak. a nebo se prostě otočit a nehledět zpátky, být bez blízkých, bez rodiny?