Rodiče mě pořád berou jako malé dítě

Já teda nevím, já bych počkala do maturity. Chápu, že tě to štve, ale 3-4 měsíce nejsou zas tak dlouhá doba. Pokud tě ruší okolní zvuky, tak bych zkusila špunty do uší, to tě i tak celkově odizoluje, když budeš doma. Jinak při čtení mě hned napadlo, tak se choď učit jinam a domů holt choď až kolem té 7. Pokud musíš chodit domů na obědy, tak bych si snědla oběd a pak šla prostě ven. Odkud jsi, nemáte tam někde studovnu? Většinou bývá taková možnost v knihovnách. Nebo kde teď přítel bydlí? Nemůžeš tam chodit na odpoledne a večery a domů se chodit jen vyspat + zůstat jedno, dvě odpoledne v týdnu doma aby se neřeklo. A kdy se vůbec vidíš s přítelem a kamarádkami, jestli jsi pořád jen doma a učíš se?
Já bych si takhle před maturitou nepřidělávala zbytečné problémy a pokud jsi tam zvládla fungovat do teď, tak už to snad ty 3 měsíce přežiješ ne? Plus bych teda demonstrativně chodila ven a používala špunty do uší, sice se bude mamka cítit nejdřív trochu uraženě, ale snad jí to časem docvakne.

Neznám tvou mámu, ale nechce se mi věřit, že by byla tak otravná, jak tu popisuješ. Má jen starost a to bys ve svých 20 mohla pochopit, když jsi tak "dospělá". Tvůj přístup k ní mi přijde docela arogantní a vůbec je to celé psané stylem puberťačky, která něco chce a ti co s tím nesouhlasí, jsou zloduši.
Vysvětlili ti rodiče, proč jsou tak striktně proti bydlení s přítelem?
A ta VŠ je v jiném nebo stejném městě, kde teď bydlíš?

Být Tvá matka, také by se mi nelíbilo, kdyby se moje dcera před maturitou chtěla odstěhovat k příteli. Doma ti vadí, že se tě máma na něco ptá, že tě ruší atd. Myslíš si, že kdyby jsi se odstěhovala k příteli, že na tom budeš lépe ? Přítel by se na nic neptal a nerušil by tě ? Máma ti uvaří, uklidí, vypere a postará se o nákupy, tak bych chtěla vidět tebe, jak by jsi tohle všechno zvládla a ještě se k tomu všemu mohla učit, když je ti za těžko prohodit pár slov s rodiči.
Přijdeš mi taky jako dítě( podle toho co jsi tu napsala), tak se tvé mamince nedivím.

Reaguji na slunečnice95: Děvče připadáš mi mnohem méně dospělá než si o sobě myslíš.
Kdo s Tebou nesouhlasí nebo Ti nejde na ruku, je nepřítel. Obtěžuje Tě prakticky vše. Jak by sis představovala chod vlastní domácnosti, když nezvládáš pobyt doma kde máš vše takřka až pod nos?

Reaguji na anýzka: Líp bych to nenapsala

Už hrozně dlouho se těším, že budu bydlet s přítelem, se kterým si výborně rozumíme, budu míst svoji domácnost, miluju vaření, pečení a všechny domácí práce a péči o přítele dělám ráda,

Tak hodně štěstí do vztahu Sama uvidíš, že bydlení s chlapem není žádný med.

Zůstala bych doma alespoň do té maturity. Nové bydlení tě bude ještě více rozptylovat a rodičům budeš přidělávat starosti. Navíc chápu, že každého rodiče štvou, ale mluvit takhle o svojí mámě. Jako fotr bych ti dala facku Reaguji na anýzka:

No já byla ve 20-ti jinde.. někomu ta realita trošku uniká

Jinak tak týden, dva zpátky tu psala 18letá slečna to samé. Sice se chtěla stěhovat za nějakým pobudou, ale úroveň měla tedy lepší. Až budeš ta šmudlinka domácí a budeš mít děti, tak si také užiješ. Máma se stará a hold si chce o něčem popovídat s dcerou (i když pro tebe jsou to blbosti) Jen abys jí za nějaký ten měsíc, rok vztahu nevolala, jak tě štve to a tamto..

Proč by nebylo? Když vztah klape, oba lidi jsou rozumný, dokážou se spolu dohodnout, tak je bydlení spolu přece není žádná hrůza, právě naopak.

Řekni mamce, že chceš mít klid na učení, zavři se tam s pejskem a hlavně se uč, ať doděláš školu. Určitě i třeba s těmi obědy se domluvíte, řekni ji v klidu svůj názor, zdá se otravná, ale třeba má naopak pocit, že s ní málo komunikuješ. Přijde mi, že to zbytečně drastíš... hele jsi teprve ve čtvrťáku před maturitou, mě by se jako mámě taky nelíbilo, kdyby se holka chtěla odstěhovat před maturou k chlapovi, i když jste spolu dlouho a klape vám to. Klid na učení při obstarávání domácnosti bys u přítele měla ještě menší, holky maj pravdu. Osamostatňovat se má soběstačný člověk, mámě se třeba nelíbí, že si studentka myslí, že je soběstačná. Neber tyhle negativní reakce špatně, zkus se na to podívat z jejího pohledu, někdy stačí se trochu vžít do toho rodiče, člověk až po letech zjistí, že měli pravdu. Mě taky před dvacítkou štvala máma a přišlo mi, že mě moc kontroluje a jakože omezuje, teď mi je ale jasný, že to bylo dobře a že jsem se jak děcko někdy fakt chovala, divim se že na mě měla nervy. Tak hlavu vzhůru a zkuste si vyjít vstříc... nic ti neutíká, vydrž.

Mně připadá, z tvého psaní, že dítě pořád ještě opravdu jsi...
Matka mi nedovolí tamto, matka mi leze do pokoje, matka to a matka ono...
Možná bys tomu mohla jít naproti tím, že se budeš víc starat, o sebe, o domácnost, aby mamka viděla, že už jsi samostatná jednotka... pochybuju, že teď něco takového děláš, když jsi od rána do odpoledne ve škole, pak se učíš a volný čas trávíš s přítelem

Já bych na tvém místě určitě zůstala do maturity. Jak už tu padlo, není to tak dlouhá doba, co by se už nedala vydržet. Stěhování hned po maturitě je podle mého názoru taky brzo (aspoň podle toho, jak na mě působí tvůj příspěvek). Podle toho, co píšeš, si nemyslím, že bys doma měla nějaký teror, ze kterého by bylo nutné co nejdříve odejít. Samozřejmě ale věk na to máš a pokud si myslíš, že to zvládneš, jen do toho. Nicméně bych se určitě nespoléhala jen na zajištěnost přítele. Víš, ono když nebudeš mít žádný příjem a on tě bude de facto život, mohl by z toho později vzniknout problém - ve smyslu - já tě živím, bude to a ono podle mě a hotovo apod. Samozřejmě tvého přítele neznám, takže to je jen taková hypotéza, která nutně nastat nemusí Ale jak říkám - doma ti špatně určitě není. Já bych si nejdříve našetřila nějaké peníze atd. a teprve potom začala uvažovat o osamostatnění se.

Na druhou stranu - mám kamarádku, která to má se svou mamkou podobně. Tedy - nadevše ji miluje, je to pro ni super kamarádka, ALE! Matka je na ní neuvěřitelně závislá (není jedináček jako ty). Kamarádka si teď, ve 25 letech našla konečně první pořádný vztah, a tak bývá logicky častěji mimo domov. Ale doma dělá všechny domácí práce jako vždy, co se týče školy, tak je ohromně svědomitá, ale její mamka nemůže vydýchat, že je třeba tři odpoledne po sobě pryč (ne-li víc) a vrací se až večer. Je na ni potom vždycky nepříjemná, chce ji mít doma co nejvíce to jde. Když měla dovolenou a kamarádka trávila svůj volný čas s přítelem jako obvykle, matka na ni byla naštvaná, že se jí nevěnuje! Tráví hodně času v jejím pokoji, dívá se u ní na filmy, i když kamarádka už chce jít spát. Takže tuto problematiku, snad ještě ve větší míře, "znám" opravdu dobře a vím, jak vysilující a unavující to může být.

Být tebou bych si stěhování dobře rozmyslela, myslela na nějaká zadní vrátka pro případ, že by to s přítelem nevyšlo (což ti samozřejmě nepřeju, ale člověk nikdy neví). Budeš se moct vrátit zpět domů? Budeš mít peníze na to, bydlet popř. uplně sama? Budeš mít práci/brigádu? A tak dále. Radím - hlavně do toho neskač po hlavě.

Tolik k tomu, co jsem chtěla k tomuto deníčku říct. Amen

Děkuji za názory, ale u některých nechápu ty přehnané a urážející reakce typu: Jako fotr bych ti dala facku na základě jednoho děníčku, navíc dotyčná je úplně mimo. protože táta sice některé věci nebere úplně vážně, ale v některých se mnou naopak souhlasí a myslím, že mu máma taky často leze na nervy, protože vždy když příde z práce, tak si zaleze něco kutit do sklepa a vyleze až když jde mamka na kutě. Máme prostě oba rádi svůj klid zvlášť po náročném dni. Ono to možná vypadá, že jsem nějaký fracek co si neváží svých rodičů. Ale oni sami říkají, že jsem byla vždy až moc hodná, místo abych chodila na párty atd., tak si rači čtu nějakou dobrou knížku, nebo vařím apod., kolikrát mi říkají ať se tolik neučím. Narozdíl od toho, co třeba slyším od spolužaček jsem navíc ten typ, že i když mě některé věci hrozně štvou tak se nechci s mámou hádat a stejně jí většinou vždycky vyhovím, půjčuju jí snad každý den svoje věci, i když mi je často nevrací, kyž měla máma depky tak jsem jí byla celý den oporou a vždycky j byla na blízku, když bylo nejhůř. Naokpak oni sami ví, že jsem byla vždycky taková ta hodná dcera. Ale máma oparvdu otravná je, samozřejmě někdy více a někdy méně, zdaleka jsem tu nenapsala vše, co se mi nezdá být úplně normální. Nedělá mi probém si povídat s rodiči, ale zrovna v tomhle období bych si přála aby si semnou máma stejně jako taťka povídala o volbě školy apod. Vždyť mám příští týden podávat přihlášky a navíc ve stejném oboru, kde pracuje mamka. Asi na tom něco bude, že s tátou se bavíme třeba i 3 hoiny v kuse o budoucnosti, o životě, o studiu v zahraničí atd. a s mámou omíláme akorát 3 stejné věci dokola a každý den se mě ptá na ty samé věci. A opavdu věřtě si nebo ne, ale ty věci jsou po většnu kraviny, ať se na mě nikdo nezlobí, ale povídat si o tom jak kdo vypadá blbě, o tom jak náš pes je zlý na našeho králíka, apod. mi opravdu důelžité nepřídou, kór když je to probíráno u každého oběda. Navíc mi vadí i nějaké názory a postoje, třeba to, jak mamka povrchně odsoudí lidi podle vzhledu a jak drbe. Například den po maturitním plese na mně hned vyhrkla, že máma mojí nejlepší kamarádky vypadá jako ku... a jak její přítel vypadá staře a hrozně a mně prostě vadí, že se tak vyjadřuje o blízkých mojí kamaráky a už vůbec nemám chuť to s ní rozebírat, ale ona stejně i když vidí, že nemám zájem se otom bavit tak pořád ať jí řeknu, co si o tom myslím, jestli mě se to tak nezdá, dokonce se na to ptala i přítele a to bylo už týden po plese.
A že mám doma něco dělat a že mám být ráda, že mám vše pod nosem? Ráda bych občas něco udělala, ale to by mně to máma musela nejdřív dovolit, když chci něco uvařit nebo upáct tak akorát poslouchám jak zas bude muset uklízet ten burdel co tam udělám, jak to bude nervák atd. Ono to i docela zamrzí, protže jí nechci přidělávat práci a vždycky po sobě uklidím a pak když uělám třeba luxusní svíčkovou, nebo upeču vánočku tak se všichni olizují ale těmi řečmi před tím ze mně vždycky udělá neschopné děcko. I kdyb měla vstávat třeba v 5 ráno před prací tak prostě musí uvařit a ještě se mně milionkrát zeptá, jestli si zvládu ukrojit chleba (a to opravdu nekecám), přitom jí můžu pořád říkat, jak si klině uvařím sama, že o víkendu taky vařím. Já právě nechci mít vše pod nosem, chci se osamostatnit, i kyby to na začátku nemělo být jednoduché.
A soukromí opravu nemám, vždyť musím jít telefonovat na záchod, protže kdybych mluvila před mámou tak mně zasype otázkami typu: "Kdo to byl, Co chtěl, Cos mu řekla?", S přítelem už vůbec neůžeme nic řešit před ní, všechno bedlivě poslouchá a poté mi třeba nadává, že jsem na přítele trochu vyjela.
Od malička poslouchám jak mamka nadává na babičku, protože jí musí ve svých skoro 50 každý den 2krát volat a hlásit všechny podrobnnosti a nedá se s ní bavit o ničem jiném než o tom, co dělala mamka na oděd a o Ulici a mě děsí, že mamka už začíná být taky taková. Já bych chtěla mít v budoucnu s mámou dobrý vztah a ne aby to po mě byla otravná bába, které každý den musím povinně zavolat jako teď babička pro mamku. Další věc je, že mám i docela strach o mamčino zdarví, protože i když bych se stěhovala třeba za 5 let tak ona je schopná se z toho opravdu sesypat, je na mně prostě strašně závislá a to není jen můj výmysl, to mi i sám od sebe řekl, hed jak mě viděl jeden honě dobrý etikoterapeut, že je na mně mamka strašně závislá a vlastně si neche připustit že jsem dospělá. Z toho usuzuju, že kvůli tomu se nechce bavit o vážných tématech, vždy když si třeba jako rodina povídáme a já začnu s taťkou mluvit o tom, že uvažuji o cestě do zaraničí atk máma se zvedne a odejde, pak jsm slyšela jak j taťka říkal, že to bylo duležity a měla tam zůstat.
A co se týče přítele tak za něj bych dala ruku do ohně, je to ten jehodnější člověk, kterého jsem kdy potkala a vím, že s bydlením problém nebode žádný vzhledem k tomu, že u nás v podstatě bydlí, a já k němu často chodím na víkendy (tam se ale učit moc nemůžu, protože má jen 1-pokojový malý byteček, takže bychom se navzájem hrozně omezovali). Přítel louho žil sám, takže umí skvěle vařit a vůbec všechn věci o omácnost zvládá s přeledem, takže když se budu už na tvrdo drtit na maturu, není problém aby tyhle věci obstaral on. Hrozně mně podporuje, na rozdíl od mámy, která když se učím 10 hoin v kuse na zkoušku tak se za celou dobu ani nezeptá, jestli třeba nechi uvařit kafe a ještě vedle v pokoji piští na zvířata. Navíc jsou tu i další a další věci, které budou lepší až budem bydlet spolu, například já jako milovník zvířat mám v pokoji potkany a neustále pištící morčata, kvůli kterým se leckdy ani nevispíme (kdo má doma určitě ví o čem mluvím) a v novém bytě by měly zvířátka pokojíček pro sebe. Další věc je, že v podstatě žijeme momentálně u nás jako 2 páry a pro jednu stranu je to prostě vždy nějak omezující. Mamka třeba chodí už v 9 spát, kdyžto taťka a mi pozdě v noci, nebo se ráno hádáme o koupelnu apod. takže soukromí by tak získali i rodiče. Vůbec si myslím, že by se naše vztahy (a to hlavně mezi mnou a mamkou) o dost zlepšily.

A když má přítel svůj byt, tak proč bydlíte u vás jako dva páry?

Reaguji na Lorrina:
Protože přítel má maličký 1 pokojový byt a za 1. by mi to naši nedovolili a za 2. mám doma zvířátka, resp. 3 velké klece a o ty nechci přít a péči o ně hodit na naše a do přítelova bytu by se ani nevešly